Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Výzkum povrchu Marsu na sklonku roku 2012

Výzkum povrchu Marsu na sklonku roku 2012

Curiosity - autoportrét z kamery MAHLI.  Autor: NASA/JPL-Caltech
Curiosity - autoportrét z kamery MAHLI.
Autor: NASA/JPL-Caltech
Na povrchu Marsu stále popojíždí dvě úspěšná robotická vozítka. Opportunity za měsíc završí 9 let pobytu na povrchu Marsu, větší Curiosity bude na začátku února slavit půlrok. Svět, který pro nás obě mašinky snímají, je neuvěřitelně zajímavý. Podívejme se tedy, kde se roboti nalézají a jak to v jejich okolí vypadá.

Sol 130: dosavadní trasa, kterou vozítko projelo. Autor: NASA/JPL-Caltech/Phil Stooke
Sol 130: dosavadní trasa, kterou vozítko projelo.
Autor: NASA/JPL-Caltech/Phil Stooke
Jak jste se jistě dověděli v předchozích zprávách, Curiosity, která přistála 5. srpna 2012, se nejprve vydala do asi 400 metrů vzdálené lokality pojmenované Glenelg. Geologicky se toto místo jeví jako velmi zajímavé, protože už z detailních snímků z oběžné dráhy je patrné, že se zde setkávají tři různé druhy hornin. Velké vozidlo zde nepřistálo náhodou. Místo přistání se nachází v místě jakéhosi konce říční delty. Byly sem tedy přinášeny horniny ze vzdálených planin a svahů kráteru Gale a zde se usazovaly. Bylo by tedy podivné, kdybychom nenacházeli nějaké usazeniny, případně vodou opracované kamínky. Přesto je skvělé, že přesně tyto horniny byly v okolí místa přistání nalezeny. A čím blíže lokalitě Glenelg, tím se vše stávalo zábavnější.

sol 130 - 135: mozaika snímků okolí Curiosity Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS/Damien Bouic/Martin Gembec
sol 130 - 135: mozaika snímků okolí Curiosity
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS/Damien Bouic/Martin Gembec
Začalo to snímkem kamenů nápadně připomínajících slepenec, tedy usazeninu tvořenou velkými oblázky stmelenými dohromady, podobně jako jemější pískovec. Samotný Glenelg je opravdovou směsicí. Přímo v údolí, nazvaném Yellowknife Bay, byly nyní v okolí Curiosity objeveny vrstvy usazených hornin. Aktuálně se prokázalo, že jsou tvořeny čistě bílým, jemnozrnným materiálem. Nápadně připomíná snad nejlépe sádrovec. V sousedství těchto usazenin jsou kameny tvořené různě velkými kamínky, místy s vsazenými většími oblázky. Kousek opodál zase nacházíme podívné útvary připomínající kráter malé bahenní sopky. Ovšem kde ta by se vzala v místě tvořeném naplavenými usazeninami? Zřejmě tedy mají zcela odlišný původ. Mohlo by se jednat o bubliny materiálu na stěnách zpevněné snad solí, nebo jiným erozi odolnějším minerálem. Horniny jsou aktuálně zkoumány především laserem přístroje ChemCam, který na dálku zahřeje část kamene a sleduje, z čeho se skládá. Přímo pod koly roveru navíc některé menší ploché kameny praskly a odhalily bílý vnitřek. Výzkum pomocí vrtačky se neočekává, protože by mohla být ona i některé důležité přístroje zaneseny jemným materiálem. Brzy se jistě dovíme, z čeho kameny v zátoce Yellowknife jsou a budeme o tom informovat v pravidelném přehledu Vesmírný týden.

sol 100: Rocks of Gale crater Autor: NASA/JPL-Caltech/Stuart Atkinson
sol 100: Rocks of Gale crater
Autor: NASA/JPL-Caltech/Stuart Atkinson
Skladba kamenů v okolí je vůbec mimořádně různorodá a je až s podivem, jak se to všechno může nacházet v těsném sousedství. Stačí se jen podívat na obrázek "kameny v kráteru Gale".

Sol 122: snad erodovaná bublina Autor: NASA/JPL-Caltech
Sol 122: snad erodovaná bublina
Autor: NASA/JPL-Caltech
Přes úžasné snímky a zajímavé vědecké nálezy v lokalitě Glenelg je třeba připomenout, že toto není hlavní cíl, kvůli němuž se zde v srpnu přistávalo. V dlouhodobějším pohledu se hlavně očekává přesun jižním směrem a poté na východ do svahů mohutné hory uprostřed kráteru Gale. Tato vrtva tvořená různými vrstvami usazenin se nazývá Aeolis Mons (v rámci mise Curiosity často přezdívaný Mount Sharp). Curiosity má nicméně výbornou příležitost vyzkoušet všechny své systémy, přístroje a schopnosti zkoumat okolí a tak se dá očekávat, že se bude ještě několik týdnů pohybovat v Glenelgu. Za rok bychom však mohli robota najít někde úplně jinde, možná až na úpatí hory. Díky pohonu z radioizotopového zdroje nebude muset zastavovat ani v zimním období.

sol 3150: mozaika celkového pohledu na vystupující hřbítek a detailů z kamery MI Autor: NASA/JPL-Cornell
sol 3150: mozaika celkového pohledu na vystupující hřbítek a detailů z kamery MI
Autor: NASA/JPL-Cornell
Opportunity snáší nehostinné podmínky marsovské mrazové pouště již téměř devět let a stále čile popojíždí podle pokynů ze Země. Letošní průzkumy se odehrávaly na pahorku pracovně zvaném Cape York. Ve skutečnosti jde o erodovaný okraj kráteru Endeavour, který má průměr něco nad 20 kilometrů. Aktuální výzkum probíhá asi uprostřed pahorku v místě zvaném Matijevic Hill. Tento pahorek je úplně úžasné místo, kde se také, jako v případě Curiosity, setkáváme s různorodými typy kamenů. Způsob jejich vzniku a složení je spíše oříšek pro geology, už samotný vzhled okolí stojí alespoň za malou ukázku.

sol 3135: detail světlých erodovaných hornin Autor: NASA/JPL-Cornell
sol 3135: detail světlých erodovaných hornin
Autor: NASA/JPL-Cornell
Pahorek v určité výšce protíná pás tmavých hornin, silně erodovaných a vytupujících mnohde nad povrch. Tyto kameny obsahují velké množství malých kuliček, z nichž některé se jeví větší a duté. Vedle těchto tmavých hornin leží vrstvy připomínající usazeniny světlého materiálu, které jsou naopak kuliček prosty. Tato geologická mozaika zaměstnává Opportunity po řadu týdnů a snad se brzy dočkáme uceleného článku lépe vysvětlujícímu složení a význam jejich objevu. Další plány Opportunity jsou dost nejasné. Dá se ale očekávat, že s další zimou dojde k přesunu na severně orientované svahy. Tím se solární panely vozítka lépe natočí ke Slunci a umožní snad Opportunity přežít další zimu. Jestli to bude na severním okraji pahorku York, jako při poslední zimě, nebo se pokusí vědci přejet na úbočí jižněji ležícího většího hřebene, to se necháme překvapit příští rok.

Zdroje a doporučené odkazy:

Blog a Fórum kosmonautix.cz
Blog Emilly Lakdawalla / Planetary.org
Fórum Unmannedspaceflight.com
The Gale Gazette
NASA: Mars Exploration Program




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Opportunity, Curiosity, Mars


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »