Curiosity - autoportrét z kamery MAHLI. Autor: NASA/JPL-CaltechNa povrchu Marsu stále popojíždí dvě úspěšná robotická vozítka.
Opportunity za měsíc završí 9 let pobytu na povrchu Marsu, větší Curiosity bude na začátku února
slavit půlrok. Svět, který pro nás obě mašinky snímají, je neuvěřitelně zajímavý. Podívejme se tedy,
kde se roboti nalézají a jak to v jejich okolí vypadá.
Sol 130: dosavadní trasa, kterou vozítko projelo. Autor: NASA/JPL-Caltech/Phil StookeJak jste se jistě dověděli v předchozích zprávách, Curiosity, která přistála 5. srpna 2012, se
nejprve vydala do asi 400 metrů vzdálené lokality pojmenované Glenelg. Geologicky se toto místo jeví
jako velmi zajímavé, protože už z detailních snímků z oběžné dráhy je patrné, že se zde setkávají tři
různé druhy hornin. Velké vozidlo zde nepřistálo náhodou. Místo přistání se nachází v místě jakéhosi
konce říční delty. Byly sem tedy přinášeny horniny ze vzdálených planin a svahů kráteru Gale a zde se
usazovaly. Bylo by tedy podivné, kdybychom nenacházeli nějaké usazeniny, případně vodou opracované
kamínky. Přesto je skvělé, že přesně tyto horniny byly v okolí místa přistání nalezeny. A čím blíže
lokalitě Glenelg, tím se vše stávalo zábavnější.
sol 130 - 135: mozaika snímků okolí Curiosity Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS/Damien Bouic/Martin GembecZačalo to snímkem kamenů nápadně připomínajících slepenec, tedy usazeninu tvořenou velkými oblázky
stmelenými dohromady, podobně jako jemější pískovec. Samotný Glenelg je opravdovou směsicí. Přímo v
údolí, nazvaném Yellowknife Bay, byly nyní v okolí Curiosity objeveny vrstvy usazených hornin.
Aktuálně se prokázalo, že jsou tvořeny čistě bílým, jemnozrnným materiálem. Nápadně připomíná snad
nejlépe sádrovec. V sousedství těchto usazenin jsou kameny tvořené různě velkými kamínky, místy s
vsazenými většími oblázky. Kousek opodál zase nacházíme podívné útvary připomínající kráter malé
bahenní sopky. Ovšem kde ta by se vzala v místě tvořeném naplavenými usazeninami? Zřejmě tedy mají
zcela odlišný původ. Mohlo by se jednat o bubliny materiálu na stěnách zpevněné snad solí, nebo jiným
erozi odolnějším minerálem. Horniny jsou aktuálně zkoumány především laserem přístroje ChemCam, který
na dálku zahřeje část kamene a sleduje, z čeho se skládá. Přímo pod koly roveru navíc některé menší
ploché kameny praskly a odhalily bílý vnitřek. Výzkum pomocí vrtačky se neočekává, protože by mohla
být ona i některé důležité přístroje zaneseny jemným materiálem. Brzy se jistě dovíme, z čeho kameny
v zátoce Yellowknife jsou a budeme o tom informovat v pravidelném přehledu Vesmírný týden.
sol 100: Rocks of Gale crater Autor: NASA/JPL-Caltech/Stuart AtkinsonSkladba kamenů v okolí je vůbec mimořádně různorodá a je až s podivem, jak se to všechno může
nacházet v těsném sousedství. Stačí se jen podívat na obrázek "kameny v kráteru Gale".
Sol 122: snad erodovaná bublina Autor: NASA/JPL-CaltechPřes úžasné snímky a zajímavé vědecké nálezy v lokalitě Glenelg je třeba připomenout, že toto
není hlavní cíl, kvůli němuž se zde v srpnu přistávalo. V dlouhodobějším pohledu se hlavně očekává
přesun jižním směrem a poté na východ do svahů mohutné hory uprostřed kráteru Gale. Tato vrtva
tvořená různými vrstvami usazenin se nazývá Aeolis Mons (v rámci mise Curiosity často přezdívaný
Mount Sharp). Curiosity má nicméně výbornou příležitost vyzkoušet všechny své systémy, přístroje a
schopnosti zkoumat okolí a tak se dá očekávat, že se bude ještě několik týdnů pohybovat v Glenelgu.
Za rok bychom však mohli robota najít někde úplně jinde, možná až na úpatí hory. Díky pohonu z
radioizotopového zdroje nebude muset zastavovat ani v zimním období.
sol 3150: mozaika celkového pohledu na vystupující hřbítek a detailů z kamery MI Autor: NASA/JPL-CornellOpportunity snáší nehostinné podmínky marsovské mrazové pouště již téměř devět let a stále čile
popojíždí podle pokynů ze Země. Letošní průzkumy se odehrávaly na pahorku pracovně zvaném Cape York.
Ve skutečnosti jde o erodovaný okraj kráteru Endeavour, který má průměr něco nad 20 kilometrů.
Aktuální výzkum probíhá asi uprostřed pahorku v místě zvaném Matijevic Hill. Tento pahorek je úplně
úžasné místo, kde se také, jako v případě Curiosity, setkáváme s různorodými typy kamenů. Způsob
jejich vzniku a složení je spíše oříšek pro geology, už samotný vzhled okolí stojí alespoň za malou
ukázku.
sol 3135: detail světlých erodovaných hornin Autor: NASA/JPL-Cornell
Pahorek v určité výšce protíná pás tmavých hornin, silně erodovaných a vytupujících mnohde
nad povrch. Tyto kameny obsahují velké množství malých kuliček, z nichž některé se jeví větší a duté.
Vedle těchto tmavých hornin leží vrstvy připomínající usazeniny světlého materiálu, které jsou naopak
kuliček prosty. Tato geologická mozaika zaměstnává Opportunity po řadu týdnů a snad se brzy dočkáme
uceleného článku lépe vysvětlujícímu složení a význam jejich objevu. Další plány Opportunity jsou dost
nejasné. Dá se ale očekávat, že s další zimou dojde k přesunu na severně orientované svahy. Tím se
solární panely vozítka lépe natočí ke Slunci a umožní snad Opportunity přežít další zimu. Jestli to
bude na severním okraji pahorku York, jako při poslední zimě, nebo se pokusí vědci přejet na úbočí
jižněji ležícího většího hřebene, to se necháme překvapit příští rok.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“,
jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč
12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236
Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov.
Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom.
Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn.
Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats
12.4.2025 až 6.6.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats
12.4.2025 až 6.6.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4