Curiosity - autoportrét z kamery MAHLI. Autor: NASA/JPL-CaltechNa povrchu Marsu stále popojíždí dvě úspěšná robotická vozítka.
Opportunity za měsíc završí 9 let pobytu na povrchu Marsu, větší Curiosity bude na začátku února
slavit půlrok. Svět, který pro nás obě mašinky snímají, je neuvěřitelně zajímavý. Podívejme se tedy,
kde se roboti nalézají a jak to v jejich okolí vypadá.
Sol 130: dosavadní trasa, kterou vozítko projelo. Autor: NASA/JPL-Caltech/Phil StookeJak jste se jistě dověděli v předchozích zprávách, Curiosity, která přistála 5. srpna 2012, se
nejprve vydala do asi 400 metrů vzdálené lokality pojmenované Glenelg. Geologicky se toto místo jeví
jako velmi zajímavé, protože už z detailních snímků z oběžné dráhy je patrné, že se zde setkávají tři
různé druhy hornin. Velké vozidlo zde nepřistálo náhodou. Místo přistání se nachází v místě jakéhosi
konce říční delty. Byly sem tedy přinášeny horniny ze vzdálených planin a svahů kráteru Gale a zde se
usazovaly. Bylo by tedy podivné, kdybychom nenacházeli nějaké usazeniny, případně vodou opracované
kamínky. Přesto je skvělé, že přesně tyto horniny byly v okolí místa přistání nalezeny. A čím blíže
lokalitě Glenelg, tím se vše stávalo zábavnější.
sol 130 - 135: mozaika snímků okolí Curiosity Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS/Damien Bouic/Martin GembecZačalo to snímkem kamenů nápadně připomínajících slepenec, tedy usazeninu tvořenou velkými oblázky
stmelenými dohromady, podobně jako jemější pískovec. Samotný Glenelg je opravdovou směsicí. Přímo v
údolí, nazvaném Yellowknife Bay, byly nyní v okolí Curiosity objeveny vrstvy usazených hornin.
Aktuálně se prokázalo, že jsou tvořeny čistě bílým, jemnozrnným materiálem. Nápadně připomíná snad
nejlépe sádrovec. V sousedství těchto usazenin jsou kameny tvořené různě velkými kamínky, místy s
vsazenými většími oblázky. Kousek opodál zase nacházíme podívné útvary připomínající kráter malé
bahenní sopky. Ovšem kde ta by se vzala v místě tvořeném naplavenými usazeninami? Zřejmě tedy mají
zcela odlišný původ. Mohlo by se jednat o bubliny materiálu na stěnách zpevněné snad solí, nebo jiným
erozi odolnějším minerálem. Horniny jsou aktuálně zkoumány především laserem přístroje ChemCam, který
na dálku zahřeje část kamene a sleduje, z čeho se skládá. Přímo pod koly roveru navíc některé menší
ploché kameny praskly a odhalily bílý vnitřek. Výzkum pomocí vrtačky se neočekává, protože by mohla
být ona i některé důležité přístroje zaneseny jemným materiálem. Brzy se jistě dovíme, z čeho kameny
v zátoce Yellowknife jsou a budeme o tom informovat v pravidelném přehledu Vesmírný týden.
sol 100: Rocks of Gale crater Autor: NASA/JPL-Caltech/Stuart AtkinsonSkladba kamenů v okolí je vůbec mimořádně různorodá a je až s podivem, jak se to všechno může
nacházet v těsném sousedství. Stačí se jen podívat na obrázek "kameny v kráteru Gale".
Sol 122: snad erodovaná bublina Autor: NASA/JPL-CaltechPřes úžasné snímky a zajímavé vědecké nálezy v lokalitě Glenelg je třeba připomenout, že toto
není hlavní cíl, kvůli němuž se zde v srpnu přistávalo. V dlouhodobějším pohledu se hlavně očekává
přesun jižním směrem a poté na východ do svahů mohutné hory uprostřed kráteru Gale. Tato vrtva
tvořená různými vrstvami usazenin se nazývá Aeolis Mons (v rámci mise Curiosity často přezdívaný
Mount Sharp). Curiosity má nicméně výbornou příležitost vyzkoušet všechny své systémy, přístroje a
schopnosti zkoumat okolí a tak se dá očekávat, že se bude ještě několik týdnů pohybovat v Glenelgu.
Za rok bychom však mohli robota najít někde úplně jinde, možná až na úpatí hory. Díky pohonu z
radioizotopového zdroje nebude muset zastavovat ani v zimním období.
sol 3150: mozaika celkového pohledu na vystupující hřbítek a detailů z kamery MI Autor: NASA/JPL-CornellOpportunity snáší nehostinné podmínky marsovské mrazové pouště již téměř devět let a stále čile
popojíždí podle pokynů ze Země. Letošní průzkumy se odehrávaly na pahorku pracovně zvaném Cape York.
Ve skutečnosti jde o erodovaný okraj kráteru Endeavour, který má průměr něco nad 20 kilometrů.
Aktuální výzkum probíhá asi uprostřed pahorku v místě zvaném Matijevic Hill. Tento pahorek je úplně
úžasné místo, kde se také, jako v případě Curiosity, setkáváme s různorodými typy kamenů. Způsob
jejich vzniku a složení je spíše oříšek pro geology, už samotný vzhled okolí stojí alespoň za malou
ukázku.
sol 3135: detail světlých erodovaných hornin Autor: NASA/JPL-Cornell
Pahorek v určité výšce protíná pás tmavých hornin, silně erodovaných a vytupujících mnohde
nad povrch. Tyto kameny obsahují velké množství malých kuliček, z nichž některé se jeví větší a duté.
Vedle těchto tmavých hornin leží vrstvy připomínající usazeniny světlého materiálu, které jsou naopak
kuliček prosty. Tato geologická mozaika zaměstnává Opportunity po řadu týdnů a snad se brzy dočkáme
uceleného článku lépe vysvětlujícímu složení a význam jejich objevu. Další plány Opportunity jsou dost
nejasné. Dá se ale očekávat, že s další zimou dojde k přesunu na severně orientované svahy. Tím se
solární panely vozítka lépe natočí ke Slunci a umožní snad Opportunity přežít další zimu. Jestli to
bude na severním okraji pahorku York, jako při poslední zimě, nebo se pokusí vědci přejet na úbočí
jižněji ležícího většího hřebene, to se necháme překvapit příští rok.
Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.
Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“
„Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom.
Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou.
Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost.
220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme.
Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.8.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4