Konjunkce Venuše, Slunce a Marsu

Celé dění začalo nenápadně již v prosinci, kdy se do zorného pole koronografu LASCO C2 dostal výrazný objekt s dlouhými vodorovnými čárkami. To byla planeta Venuše. Senzor koronografu je konstruován tak, že když je jas objektu příliš velký, přetéká signál do sousedních pixelů vodorovným směrem, a tedy velmi jasná Venuše o jasnosti −4 mag se zde jeví s velmi dlouhými čárkami.

Naopak Mars, který je ve stejnou chvíli mnohem dál, a navíc i tak je na obloze méně odrazivý, má čárečky jen nepatrně malé. Období Vánoc je však v koronografu LASCO C3 observatoře SOHO docela příjemným svátkem, protože v zorném poli je zrovna jeden z nejvýraznějších úseků Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce. Důvod je jednoduchý. Koncem prosince se totiž do tohoto souhvězdí promítá sluneční kotouč. Ano slyšíte dobře. Slunce opravdu není v Kozorohu, jak se mylně udává v astrologii (a nebude tam až do 20. ledna, kdy konečně do Kozoroha vstoupí – příčinou je precese zemské osy, tedy i pomalý posun jarního bodu mezi souhvězdími).

Jak jsme již viděli na reálné fotografii z observatoře SOHO, v lednu 2026 nastává poměrně výjimečná trojitá konjunkce planety Venuše s Marsem, a navíc oblou planet se Sluncem. Tento jev ale nejde pozorovat přímo a musíme si vystačit se záznamem z koronografu. Koronograf je speciální dalekohled umožňující pozorování sluneční koróny a protuberancí. Tento dalekohled vyžaduje prostředí se sníženou prašností, proto ho najdeme ve vysokých horách nebo na vesmírných observatořích. Slunce je v něm zakrýváno terčíkem v ohniskové rovině objektivu.

Do zorného pole koronografu se Venuše dostala kolem 11. prosince z východní strany a o pár dní později se k ní přidal od západu i Mars. Obě planety se postupně pohybovaly zorným polem koronografu LASCO C3 až do 6. ledna. To nastala první konjunkce. Ta nejzajímavější, kdy se Venuše dostala zdánlivě nejblíže ke Slunci a nastala její horní konjunkce se Sluncem.

O dva dny později, 8. ledna, nás čeká druhá konjunkce, kdy se zdánlivě setkají planety Venuše a Mars. Nakonec 9. ledna bude nejblíž Slunci Mars, ovšem opět jen zdánlivě. Zatímco naše hvězda je k nám asi 150 mil. km (v lednu dokonce nejméně, jsme v přísluní cca 147 mil. km), tak Venuše za Sluncem je od nás asi 256 mil. km a Mars dokonce 360 mil. km.

A to ještě není vše. Nyní na začátku ledna sledujeme tanec Venuše a Marsu v okolí Slunce. Ale 10. ledna je v opozici se Sluncem Jupiter (asi 633 mil. km od nás). Brzy se ale přidá i Merkur. Jeho konjunkce s Marsem bude v koronografu LASCO C3 viditelná 18. ledna. Merkur v té době bude na snímku níže a bude mít delší vodorovné čárky než Mars.

Horní konjunkce Merkuru se Sluncem nastává 21. ledna a konjunkce Merkuru s Venuší nastává 29. ledna. Tento úkaz je dokonce možné pozorovat na denní obloze, byť vidět by byly v dalekohledu jen dvě malinkaté kuličky. Reálně je to však obtížné a nebezpečné, protože je třeba nějak odstínit světlo Slunce, které nesmí dopadat do dalekohledu, a navíc obloha vedle i třeba zakrytého Slunce bude velmi světlá.

Teoreticky je možné se pokusit to zachytit fotograficky, když se vybavíme jako na bezpečné pozorování Slunce, tedy například se speciálním filtrem. Zaostříme si kameru na Slunce nacházející se v tu chvíli u hrany domu a pak necháme Slunce popojít za dům a ocitneme se ve stínu. Nyní odstraníme filtr pro pozorování Slunce, nastavíme expoziční čas, aby obloha nebyla přepálená (asi setiny až tisíciny sekundy) a fotografujeme předpokládané místo výskytu obou planet (buď na ně najedeme robotickou montáží, nebo počkáme 20 minut (po této době by se měla obloha pootočit o pět stupňů a v zorném poli by se místo Slunce měly objevit planety v tu chvíli vzdálené 5° východně od Slunce, ale na to bych asi tolik nespoléhal).

Zaměřte tedy své zraky na stále funkční stránky a snímky observatoře SOHO. Tečky v okolí zakrytého Slunce nám připomínají, že obloha nad námi je v neustálém pohybu.

Koronografy SOHO LASCO C3 a LASCO C2.

Aktuální snímky obou koronografů: