Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Výzkumy v ASU AV ČR (302): Původ asteroidálních systémů s velmi vzdáleným souputníkem

Výzkumy v ASU AV ČR (302): Původ asteroidálních systémů s velmi vzdáleným souputníkem

Příklad snímků víceplanetek (4674) Pauling (nahoře) a (2577) Litva (dole). V levém sloupci je původní snímek z pozemního dalekohledu, vpravo pak snímek po programovém odstranění světelného hala od hlavního tělesa. Šipky označují polohu měsíčku planetky. Z údajů je pak vlevo nahoře uveden dalekohled, přístroj a použitý fotometrický filtr, vpravo nahoře čas pozorování a vpravo dole zdánlivá jasnost měsíčku.

Asteroidy nemusejí být jen osamělými poutníky Sluneční soustavou – některé jsou tvořeny více velikostně srovnatelnými tělesy, jiné mají své malé měsíčky, a další tvoří složité systémy měsíců se dvěma i více tělesy. Nová studie, u níž byli i pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU, se zaměřila na málo známou skupinu asteroidů s družicemi obíhajícími na velmi vzdálených drahách. Tyto tzv. „velmi široké binární systémy“ (VWBA, z anglického very wide binary asteroids) představují extrém v dynamice asteroidů a mohou odhalit klíčové stopy o jejich původu, vývoji, i o kolizní historii rané Sluneční soustavy.

V posledních desetiletích se ukazuje, že řada asteroidů ve Sluneční soustavě není solitérními objekty, ale má kolem sebe obíhající družice – malé měsíčky. Domníváme se, že tyto systémy často vznikají v důsledku kolizí nebo rotačního roztržení mateřského tělesa, a jejich studium poskytuje důležité informace o mechanismech formování a vývoje malých těles ve Sluneční soustavě. Zvláštní a dosud málo probádanou skupinou jsou asteroidální systémy s velmi vzdáleným souputníkem (tzv. VWBA), jejichž družice obíhají ve značně vzdálené a často výstředné dráze s periodami v řádu desítek až stovek dní. Právě těmto objektům se věnuje studie publikovaná v časopise Astronomy & Astrophysics, na níž se podíleli i pracovníci ASU. 

Vědci si v rámci této práce kladli za cíl podrobně zmapovat oběžné dráhy několika málo známých systémů VWBA a zjistit, jak mohly tyto zvláštní konfigurace vzniknout. Využili k tomu jak archivní pozorování z velkých teleskopů na Zemi (VLT, Keck, LBT), tak i snímky z Hubbleova kosmického teleskopu, a navíc doplnili data o tepelné vlastnosti těchto asteroidů z kosmických infračervených observatoří WISE a Spitzer. U některých objektů byly také k dispozici světelné křivky, z nichž lze vyčíst rotaci či zákryty mezi složkami systému, některá z těchto pozorování pocházela z 65centimetrového Mayerova dalekohledu observatoře v Ondřejově. S datovým souborem provedli členové týmu velké množství operací, aby vytěžili maximum možného. 

Jedním z hlavních výsledků bylo stanovení nových oběžných drah pro pět systémů: (379) Huenna, (2577) Litva, (3548) Eurybates, (4674) Pauling a (22899) Alconrad. Například v případě systému Litva se podařilo potvrdit, že se jedná o trojitý asteroid – kromě blízké družice má i vzdálený měsíc s výrazně eliptickou drahou (excentricita 0,30), což je v systému asteroidů spíše výjimka. U dalších objektů byly nalezeny oběžné dráhy s různou výstředností – od téměř kruhové dráhy u Paulinga (e = 0,04) po mírně eliptickou u Alconrada (e = 0,13). Tyto výsledky naznačují, že vznik a dynamika těchto systémů mohou být velmi odlišné.

Zajímavé poznatky přinesla i analýza fyzikálních vlastností. Pomocí infračervených pozorování byly nově určeny průměry těles Christophedumas (4,7 km) a Alconrad (5,2 km). V kombinaci s oběžnými parametry družic lze z těchto údajů odvodit i hustotu hlavního tělesa, což je klíčová veličina pro pochopení jeho vnitřní struktury – zda je kompaktní, či tvořeno hromadou suti (tzv. rubble pile).

Autoři se však soustředili především na posouzení možných vývojových scénářů. V literatuře převažuje přesvědčení, že za vznikem těchto zvláštních víceplanetek je tzv. BYORP efekt, který mění dráhovou dynamiku měsíce dlouhodobým působením slunečního záření, kdy je akumulované tepelné záření vyzářeno se zpožděním v jiném směru, než v jakém těleso přijme záření od Slunce. Studie ovšem ukazuje, že BYORP zřejmě nedokáže vysvětlit existenci většiny těchto systémů s velmi vzdáleným souputníkem. Zkoumané systémy totiž nesplňují podmínky pro aktivní BYORP efekt – pouze planetka Pauling se blíží jeho požadavkům. Autoři proto navrhují, že družice ve VWBA mohly vzniknout jinak: například postupným roztočením mateřského tělesa pomocí YORP efektu (kdy zpožděné tepelné vyzáření ovlivní rotační stav malého tělesa) a následným odtržením fragmentu, který byl později gravitačními interakcemi posunut do vzdálené oběžné dráhy. Další možností je kolizní původ – tedy vznik dvojice po srážce a následné zachycení druhé složky do stabilní, i když vzdálené dráhy. Právě u systémů jako Litva nebo Alconrad, které patří do rozsáhlých asteroidálních rodin (tedy pozůstatků po větších kolizních událostech), se tato varianta zdá být pravděpodobnější.

Z metodického hlediska je práce příkladem pečlivého využití různých pozorovacích technik: od přímého zobrazování (kde se družice rozliší jako samostatný bod vedle hlavního tělesa), přes analýzu světelných křivek, až po modelování tepelné emise. Každý přístup má své limity – zatímco přímé snímky umožňují přesné určení polohy družice, jejich počet je omezen na příznivé geometrie a technické možnosti. Naopak světelné křivky vyžadují určitou konfiguraci systému (např. výskyt zákrytů), která u širokých systémů bývá vzácná. Autoři však kombinací těchto přístupů dokázali získat robustní výsledky i u systémů s velmi řídkými daty.

Závěrem práce autoři upozorňují, že současná databáze asteroidálních systémů s velmi vzdáleným souputníkem je velmi neúplná – většina známých soustav byla objevena náhodou při cílených pozorováních a jejich výskyt může být ve skutečnosti mnohem častější. Jen jsou obtížně detekovatelné běžnými metodami, protože vzdálené družice se na snímcích často ztrácí v halo kolem hlavního tělesa nebo jsou pod limitem rozlišení. Tato studie je tak krokem k lepšímu pochopení této unikátní třídy asteroidů a může pomoci doplnit chybějící dílek do skládačky vývoje planetek ve Sluneční soustavě.

REFERENCE

K. Minker, B. Carry, F. Vachier, P. Scheirich a kol., Orbits of very distant asteroid satellites, Astronomy and Astrophysics 698 (2025) A136, preprint arXiv:2503.15081

KONTAKT

Mgr. Petr Scheirich, Ph.D.
petr.scheirich@asu.cas.cz
Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oddělení meziplanetární hmoty ASU

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Dvojplanetka, Astronomický ústav AV ČR


3. vesmírný týden 2026

3. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 1. do 18. 1. 2026. Měsíc mezi poslední čtvrtí a novem je vidět ráno a dopoledne. Večer je jihozápadem Saturn s Neptunem a nad jihovýchodem jsou Jupiter a Uran. Tři nejmenší planety jsou v zorném poli koronografu SOHO. Aktivita Slunce je trochu zvýšená a nastala i slabší polární záře. Po startu Falconu 9 z Kalifornie mohli pozorovatelé v Evropě spatřit jeho horní stupeň, když vypouštěl zbytky paliva před deorbitací. Mise Crew-11 na ISS končí asi o měsíc dříve pro zdravotní potíže jednoho z členů. Je možné, že 17. ledna začne vývoz rakety SLS mise Artemis II kolem Měsíce. Před 40 lety sledovala sonda Voyager 2 zblízka planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Tulip Nebula

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2025 obdržel snímek „Tulip Nebula“, jehož autorem je astrofotograf Peter Jurista Víte, že nejkrásnější tulipán nekoupíte v Holandsku, ale objevíte jej na noční obloze? Zejména v létě vysoko nad našimi hlavami brázdí bůh Zeus, proměněný v Labuť, když

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Falkon 9

Náhodné pozorování při podvečerním výstupu na Plešivec.

Další informace »