Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Záhadný rozpad asteroidu P/2013 R3

Záhadný rozpad asteroidu P/2013 R3

Rozpadlý asteroid P/2013 R3 Autor: NASA / HST
Rozpadlý asteroid P/2013 R3
Autor: NASA / HST
Hubbleův vesmírný dalekohled vyfotografoval rozpad asteroidu, jak ještě předtím nikdo neviděl. Rozpadl se totiž na nejméně deset kusů. Podle označení P/2013 R3 (Catalina-PANSTARRS) by se zdálo, že jde o běžný rozpad kometárního jádra, jak se děje při přiblížení ke Slunci, ovšem doposud nebylo něco podobného pozorováno v pásu asteroidů (rozpadlé těleso má běžnou planetkovou dráhu).

Objekt P/2013 R3 byl poprvé zaznamenán 15. září 2013 pomocí přehlídky oblohy Catalina a PanSTARRS, kde se jevil jako objekt neobvyklého mlhavého vzhledu. Následná pozorování pomocí Keckova dalekohledu na Havaji odhalila tři tělesa v prachovém oblaku o velikosti odpovídající průměru naší Země.

V tu chvíli bylo zřejmé, že by bylo více než vhodné zaměřit se na tento objekt pomocí Hubbleova dalekohledu. Díky jeho skvělé rozlišovací schopnosti se zde podařilo rozeznat nejméně deset kousků, přičemž každý vypadal jako malá kometka s prachovým ohůnkem. Čtyři největší kamenné objekty jsou velké až 200 metrů. Jednotlivé fragmenty se od sebe pomalu vzdalují rychlostí 1,5 km/h (vycházkové tempo). Po prvotním rozpadu se ale objevují stále nové fragmenty. Tato pozorování jsou pro astronomy něčím zcela novým. Rozpad může mít několik příčin, ale pozorování z HST nás vede k vyloučení některých scénářů.

Například můžeme vyloučit, že by k rozpadu vedla srážka dvou asteroidů, jako bylo již pozorováno dříve. Především vzhled rozpadlého asteroidu a také rychlost (či spíše pomalost) fragmentů jsou toho důkazem.

Také není pravděpodobné, že by se asteroid rozpadl v důsledku tlaku zahřívajícího se a vypařujícího se ledu skrytého uvnitř. Objekt je totiž příliš chladný na to, aby docházelo k výrazné sublimaci ledu, a je docela možné, že těleso se zde nachází po většinu doby existence sluneční soustavy.

Zůstává tedy nejpravděpodobnější scénář, kdy za rozpadem stojí pomalu se zrychlující rotace tělesa vlivem slunečního záření. Poté, co se těleso roztočí nad určitou mez, rozletí se jeho komponenty odstředivou silou. O možnosti, že se planetky rozpadají působením tohoto jevu, kterému se říká YORP efekt, uvažují astronomové již řadu let, ale až doteď nebyl tento proces přímo pozorován.

Zdá se, že asteroid P/2013 R3 musí mít jemně rozrušenou vnitřní strukturu. Různé trhliny mohly vzniknout při nedestruktivních srážkách v minulosti. Malé asteroidy možná z tohoto důvodu mohou mít strukturu hromady suti (takto se například jevil asteroid Itokawa navštívený sondou Hayabusa).

Poslední pozorování jen doplňuje mozaiku jiných podobných událostí, jako například nedávné pozorování asteroidu s šesti kometárními ohony P/2013 P5.

Zdroj: http://www.spacetelescope.org/news/heic1405/.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »