Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Znovu se blížící kometa konečně objevena

Znovu se blížící kometa konečně objevena

Dalekohled FRAM. Autor: Jan Ebr
Dalekohled FRAM.
Autor: Jan Ebr
Martin Mašek z Klubu astronomů Liberecka a člen týmu z Fyzikalního ústavu AV ČR nám připravil zajímavou novinu. Podařilo se mu najít kometu vracející se teprve podruhé ke Slunci. Opět to bylo díky využití českého dalekohledu FRAM v argentinské pampě.

FRAM, Fotometrický Robotický Atmosférický Monitor, je dalekohled o průměru 30 cm typu Schmidt-Cassegrain f/10 s 0,66x reduktorem a CCD kamerou G2-1600 na robotizované montáži s možností ovládání přes internet. Dalekohled patří Fyzikálnímu ústavu AV ČR a pomáhá detektoru vysokoenergetických částic, tedy observatoři Pierra Augera. Kontroluje se jím stav atmosféry a objevují se optické protějšky gama záblesků. Ve "volném" čase se pozorují komety, proměnné hvězdy a blízkozemní asteroidy. Pomocí tohoto dalekohledu se např. podařilo pořídit unikátní sérii snímků komety Lovejoy, která byla velmi dobře pozorovatelná na jižní polokouli koncem minulého roku.

Je běžné, že se někdy ztratí nějaká kometa z dohledu. Pokud nemá dostatečně přesně určenou dráhu, může být znovuobjevena. Nebo se stane, že je sice dobře pozorovaná, ale nemá ještě dost přesně určenou dráhu. A tady pak nastupuje snaha astronomů ji vyhledat při jejím dalším návratu, nejlépe co nejdříve, ještě daleko od Slunce, aby mohla být její dráha zpřesněna. Pokud jde o periodickou kometu, může konečně získat definitivní označení.

Kometa P/2005 K3, 15.5.2012, FRAM 0.3-m SCT + CCD G2-1600, 12x120sec. Credit: M. Mašek, J. Černý, J. Ebr, M. Prouza, P. Kubánek, M. Jelínek
Kometa P/2005 K3, 15.5.2012, FRAM 0.3-m SCT + CCD G2-1600, 12x120sec. Credit: M. Mašek, J. Černý, J. Ebr, M. Prouza, P. Kubánek, M. Jelínek
Vlevo je vidět znovuobjevový snímek komety P/2005 K3 (McNaught), který Martin pořídil na dalekohledu FRAM (Argentina, MPC I47). Po jeho pozorování získala kometa své druhé předběžné označení P/2012 K2 (viz. MPC cirkulář 2012-K37) a v nejbližší době by měla dostat označení typické pro komety pozorované ve více návratech. Kometa je ještě slabá, přibližně 17,5 mag. Nejjasnější by měla být na podzim, kdy by mohla dosáhnout asi 13 magnitudy. Tudíž by mohla být pozorovatelná i vizuálně většími amatérskými dalekohledy.

Kometu P/2005 K3 objevil Robert McNaught 20. 5. 2005 na observatoři Siding Spring v Austrálii. Robert je nejúspěšnějším lovcem komet na světě. Na svém kontě má do dnešního dne 69 objevů, tato kometa je jednou z nich. Ta obíhá kolem Slunce s periodou něco málo přes 7 roků po eliptické dráze. Nejbližší bod své dráhy (perihel) má těsně za drahou Marsu, nevzdálenější bod dráhy (afel) se nachází kousek za drahou Jupiteru. Parametry své dráhy se řadí mezi tzv. Jupiterovu rodinu komet.

Dráha komety P/2005 K3 (McNaught), zdroj: http://neo.jpl.nasa.gov/orbits/
Dráha komety P/2005 K3 (McNaught), zdroj: http://neo.jpl.nasa.gov/orbits/
Martin ke znovuobjevení doplňuje:

P/2005 K3 mě trápila měsíc, než se mi ji podařilo zachytit. Na kometu jsem nepointoval - ta není na jednotlivých snímcích vidět (až na složených). Používal jsem relativně krátkých (120 sec) expozic, které jsem skládal v programu Astrometrica dle předpokládaného směru pohybu a rychlosti komety. Toto je druhý pozorovaný návrat této komety. Ten poslední byl objevový, v roce 2005. Kometa měla v objevovém návratu slušně dlouhý pozorovací oblouk (přes 8 měsíců), díky tomu byla efemerida spolehlivá. Takže nebyl takový problém znovu nalézt tuto kometu. Skutečná poloha se od té vypočtené lišila o 6 úhlových minut, což je velmi dobré. Korekce v předpovědi průchodu periheliem je -0,2 dne.

Martin Gembec a Martin Mašek




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.



50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »