Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Ztracená kometa D/1896 R2 (Giacobini) znovunalezena

Ztracená kometa D/1896 R2 (Giacobini) znovunalezena

Jedna z komet objevena Michelem Giacobinim
Jedna z komet objevena Michelem Giacobinim
Příběh komety začíná večer 4. září 1896, kdy ji na observatoři v Nice vizuálně objevil úspěšný francouzský lovec komet Michel Giacobini. Nacházela se v souhvězdí Hada, vzhledem připomínala poměrně malou kruhovou mlhovinku (průměr 1') a její jasnost se pohybovala okolo 11 mag. Na svou dobu tedy patřila k slabším kometám a i přesto, že v následujícím období nadále slábla a stávala se difúznější, dařilo se ji sledovat až do 5. ledna 1897, kdy zmizela z dosahu největších přístrojů.

Celkem se podařilo získat 60 pozic, ze kterých byla vypočtena krátkoperiodická eliptická dráha, řadící kometu do Jupiteovy rodiny. Nicméně v žádném předpovězeném návratu se ji nepodařilo znovu nalézt. Selhaly i novodobé pokusy činěné na základě přepočtené dráhy zahrnující gravitační vlivy planet. Kometa se definitivně ztratila.

Skrývala se více než století, až do … 10. září 2008, kdy ji zcela náhodně objevila dvojice japonských amatérských astronomů. Koichi Itagaki (Teppo-cho, Yamagata) - proslavený především nezávislým objevem komety C/1968 H1 (Tago-Honda-Yamamoto) a také objevy několika supernov - a Hiroshi Kaneda (Minami-ku, Sapporo). Objev učinili na nefiltrovaných CCD snímcích pořízených pomocí přehlídkového 0,21-m f/3 reflektoru a první přesné pozice následně získal Itagaki pomocí 0,60-m f/5,7 reflektoru + CCD (MPC stanice D89). V čase objevu se kometa nacházela na hranici souhvězdí Orla a Vodnáře a měla vzhled silně kondenzované mlhovinky o průměru 25", ze které ve východo-jihovýchodním směru vycházel chvost dlouhý 2'. Jasnost určená ze snímků vycházela přibližně na 13,5 mag.

Již velmi předběžná dráha naznačovala, že by se mohlo jednat o ztracenou kometu D/1896 R2 (Giacobini). Jako první si této skutečnosti povšimnul německý amatérský astronom Maik Meyer. Identifikaci následně potvrdil Syuichi Nakano, který poznamenal, že kometa učinila bez povšimnutí 17 oběhů kolem Slunce a při své pouti se 9. září 1962 přiblížila k Zemi na 0,51 AU a 14. ledna 1992 k Jupiteru na 0,81 AU.

Brian G. Marsden na základě 93 přesných pozic učiněných od 5. září 1896 do 10. září 2008 (střední reziduum 2,55"; včetně nově zredukovaných pozic z období 1896-1897 od G. V. Williamse) vypočetl následující novou dráhu:

Epoch 1896 Nov. 17.0 TT = JDT 2413880.5
T 1896 Oct. 28.56025 TT                                 MPC
q   1.4546957            (2000.0)            P               Q
n   0.14823335     Peri.  140.52573     +0.90621922     +0.41976869
a   3.5359444      Node   194.89912     -0.42031476     +0.88141947
e   0.5885977      Incl.   11.35109     -0.04585010     +0.21655014
P   6.65

Epoch 2008 Sept. 11.0 TT = JDT 2454720.5
T 2008 Sept. 10.20628 TT                                MPC
q   1.5278701            (2000.0)            P               Q
n   0.14797635     Peri.  154.30508     +0.89837757     +0.43922067
a   3.5400373      Node   179.62748     -0.43459779     +0.88947445
e   0.5684028      Incl.   15.31768     -0.06358070     +0.12617608
P   6.66

Proč byla kometa tak dlouhou dobu ztracena? Proč se ji nepodařilo znovuobjevit dříve? Odpověď je jednoduchá a sama se nabízí. V době, kdy oblohu pročesávají výkonné hlídkové projekty a stovky amatérských přístrojů, je zřejmé, že tak jasná kometa může zůstat bez povšimnutí velice krátký čas. Navíc popis vzhledu, který udává silné centrální zhuštění, jasně indikuje, že kometa nedávno prošla mohutným výbuchem, který zapříčinil průdké zjasnění. Stejný scénář se mohl odehrát i při objevu v roce 1896. Nedlouho po prvním pozorování byl totiž v blízkosti jádra detekován velmi slabý fragment, odštěpek primárního jádra, zřejmě následek mohutného výbuchu, který vedl ke zjasnění a dal šanci na objevení komety.

Může tu být podobnost s jádrem komety 17P/Holmes? Jsou komety, které prodělávají obrovské outbursty v téměř pravidelných 100 až 150 letých intervalech? Jen spekulace? ...

Obr.: Jedna z komet objevena Michelem Giacobinim

Informační zdroje:
MPEC 2008-R60: COMET P/1896 R2 = 2008 R6 (GIACOBINI) [online]. [cit. 2008-09-11]. http://cfa-www.harvard.edu/mpec/K08/K08R60.html.
IAUC 8975 [online]. [cit. 2008-09-11]. http://cfa-www.harvard.edu/iauc/08000/08975.html.




O autorovi

Martin Lehký

Mgr. Martin Lehký (nar. 1972) je amatérský astronom, aktivní pozorovatel, člen výboru Astronomické Společnosti v Hradci Králové (ASHK), člen České astronomické Společnosti (ČAS) a člen Sekce Proměnných Hvězd a Exoplanet (SPHE). Vizuálně se zabývá především pozorováním komet (k 1. 8. 2012 jich viděl 213 a učinil více než 3200 odhadů celkové jasnosti komy), dále sleduje fyzicky proměnné hvězdy, aktivní galaktická jádra a meteory. V letech minulých se věnoval také kreslení planet (Jupiteru a Marsu), pozorování zákrytů hvězd Měsícem a planetkami, popisu deep-sky objektů a hledání nových komet. Do zorného pole jeho fotoaparátu se často dostávají vzácné nebo krásné úkazy, mezi nimi dominují zatmění Měsíce a zatmění Slunce - Od nás částečná, prstencové 2005 ze Španělska a úplné 1998 z Venezuely, 1999 z Maďarska a 2008 z Ruska. Dříve fotografoval komety a deep-sky objekty, různými objektivy a také pomocí 0,42-m Schmidtovy komory. V současnosti nejvíce času pod hvězdnou oblohou věnuje CCD pozorování. Fotometrii zákrytových a fyzicky proměnných hvězd, fotometrii aktivních galaktických jader a fotometrii a astrometrii malých těles Sluneční soustavy.

Objevitel 16 nových proměnných hvězd (stav k 1. 8. 2012)
Nositel Šilhánovy ceny "Proměnář roku" (SPHE) 2010
Nositel Kvízovi ceny (ČAS) 2010
Po autorovi je také pojmenována planetka v hlavním pásu (14550) Lehky

Pozorování jsou dostupná v následujících odkazech:
Vizuální pozorování komet
Astrometrie malých těles Sluneční soustavy
Pulzující proměnné hvězdy
Eruptivní proměnné hvězdy
Novy
Supernovy
Aktivní galaktická jádra



18. vesmírný týden 2025

18. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 28. 4. do 4. 5. 2025. Měsíc je v novu a bude dorůstat do první čtvrti, takže jej uvidíme na večerní obloze. Večer můžeme pozorovat Jupiter a Mars, ráno kromě jasné Venuše ještě slabý Saturn (bez prstence). Aktivita Slunce je střední. Sonda Lucy provedla průzkum a poslala fotografie planetky Donaldjohanson. Před 125 lety se narodil Jan Hendrik Oort, který předpověděl existenci sférického oblaku kometárních jader.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mléčná dráha

Asi 1,5 hodiny jenom, dost rušila vysoká oblačnost, ale nakonec to vyšlo lépe než jsem očekával, ale část snímků musela do koše. 30.4.2025 z Říčan u Prahy (50 mm / 2.8 / ISO 800 / 1 min snímek)

Další informace »