Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zatmění planetky 2012 XE54

Zatmění planetky 2012 XE54

Částečné zatmění planetky 2012 XE54. Autor: New Millennium Observatory.
Částečné zatmění planetky 2012 XE54.
Autor: New Millennium Observatory.
Raritní událost se podařilo pozorovat astronomům pozorovat 11. prosince 2012. Na několik hodin se do zemského stínu částečně ponořila planetka 2012 XE54, objevená jen dva dny předtím, a nastalo tak před očima vědců částečné zatmění planetky. Jev, který známě věrně u Měsíce, se tak podařilo pozorovat i u jiného tělesa Sluneční soustavy.

Na snímku je zachycena světělná stopa planetky při jejím letu v zemském polostínu.

Planetka 2012 XE54 byla objevena 9. prosince 2012 v rámci projektu Catalina Sky Survay. Na snímcích pořízených 0.68-m Schmidtovou komorou měla jasnost kolem 17. magnitudy a díky neobvyklému pohybu byla umístěna na NEO Confirmation Page. Během několika následujících hodin planetku sledovalo dalších pět MPC stanic po celém světě a celkem se podařilo získat 53 přesných pozic. Zprávu o objevu přinesl cirkulář MPEC 2012-X37, kde jsou uvedeny jednotlivé pozorování a předběžné elementy dráhy. Ty naznačují, že se jedná o blízkozemní planetku s hodnotou MOID 0,0016 AU, což je minimální možná vzdálenost mezi dráhou Země a dráhou planetky, platná pro současnou epochu. Podle absolutní jasnosti H = 25,4 mag. a odhadu albeda se dá předpokládat průměr planetky mezi 15 až 50 metry.

Na první pohled se tedy jedná o tuctovou planetku nevalného rozměru, která se čas od času vyskytne poblíž naší planety. Někdy i poměrně blízko, právě jako při současném přiblížení. Výpočty totiž naznačují, že 11. prosince 2012 v 10h 10m UTC proletí ve vzdálenosti 224 503 km a po jistý čas bude k nám blíž než Měsíc.

Ovšem to pravé představení, které si pro nás planetka přichystala, se odehrálo o pár hodin dříve. Jako první odhalil připravovaný scénář doktor Pasquale Tricarico z Planetary Science Institute. Důkladně analyzoval dráhu a předpověděl, že se planetka vnoří hluboko do zemského polostínu a nastane neobvyklý nebeský úkaz – zatmění planetky.

Částečné zatmění planetky 2012 XE54. Autor: New Millennium Observatory.
Částečné zatmění planetky 2012 XE54.
Autor: New Millennium Observatory.
Snímky malé planetky 2012 XE54 (v úvodu a v tomto odstavci) pořízené 0,36-m f/11 reflektorem na New Millennium Observatory, Mozzate, Italy (A24). Expozice 60 sekund. První záběr pochází z 01h 30m UTC, kdy byla planetka ponořena do zemského polostínu a její trajektorie je slabá. Druhý záběr pak pochází z 1h 48m UTC, ukazuje jasnou stopu planetky, neklamné znamení, že zatmění již skončilo.

Ve výzvě k pozorovatelům uvedl, že by planetka neměla do stínu vstoupit dříve než v 01h 22m UTC a nejpozději ve 02h 00m UTC by jej měla opustit. Avšak vzhledem k nepříliš přesným dráhovým elementům čerstvě objevené planetky připouští možnost, že k zatmění nemusí dojít a planetka mine zemský polostín.

A jak to dopadlo? Úžasně! Jako první přinesl zprávu o pozitivním pozorování Elia Cosi z MPC stanice A24 New Millennium Observatory v Itálii. Do konference MPML poslal v 1h 41m UTC následující radostné řádky: „In two images taken at 01:30:16 and 01:31:18, 60sec exposure, 2012 XE54 appeared as a very faint and long track, then... nothing. In the following images there is no visible track.“ a o osm minut později „at 01:43:43 a very faint track is visible, at 01:48:43 a very bright track is visible.“ Ještě během noci se o své pozorování podělil známý anglický amatérský astronom Peter Birtwhistle z MPC stanice J95 Great Shefford Observatory: „Great prediction! I've put up a very preliminary lightcurve covering the eclipse earlier today, showing minimum centred around approx. 01:37:00 UT, probably around mag ~ +17.5 (but still to analyse all the images from the deepest part of the eclipse properly).

Světelná křivka planetky během zatmění. Autor: Great Shefford Observatory.
Světelná křivka planetky během zatmění.
Autor: Great Shefford Observatory.
Světelná křivka ukazuje, že jasnost malé planetky poklesla během zatmění zhruba o 4 magnitudy. Kredit: Peter Birtwhistle, MPC J95, Great Shefford Observatory.

Zatmění planetky můžeme považovat za poměrně vzácný úkaz. První případ v historii jsme zaznamenali u tělesa 2008 TC3, které se zcela ponořilo do zemského stínu zhruba hodinu před tím, než vstoupilo do atmosféry a následně dopadlo do Súdánské pouště v podobě spršky meteoritů. Zatmění a dokonce během stejného průletu kolem Země i tranzit přes sluneční disk (vzhledem k nepatrnému rozměru tělesa samozřejmě nepozorovatelný) si připravila planetka 2012 TK42. Teprve třetí a zatím poslední zatmění jsme pozorovali u planetky 2012 XE54.

Konečná verze článku bude publikována v královéhradeckém astronomickém časopise Povětroň.

Zdroje:
[1] BIRTWHISTLE, Peter: Inside Great Shefford Observatory: NEO 2012 XE54 eclipsed by Earth shadow
[2] MPEC 2012–X37
[3] TRICARICO, Pasquale: NEO 2012 XE54 eclipsed by Earth shadow
[4] COZZI, Elia: New Millennium Observatory (MPC A24)
[5] Korespondence členů emailové konference MPML




O autorovi

Martin Lehký

Mgr. Martin Lehký (nar. 1972) je amatérský astronom, aktivní pozorovatel, člen výboru Astronomické Společnosti v Hradci Králové (ASHK), člen České astronomické Společnosti (ČAS) a člen Sekce Proměnných Hvězd a Exoplanet (SPHE). Vizuálně se zabývá především pozorováním komet (k 1. 8. 2012 jich viděl 213 a učinil více než 3200 odhadů celkové jasnosti komy), dále sleduje fyzicky proměnné hvězdy, aktivní galaktická jádra a meteory. V letech minulých se věnoval také kreslení planet (Jupiteru a Marsu), pozorování zákrytů hvězd Měsícem a planetkami, popisu deep-sky objektů a hledání nových komet. Do zorného pole jeho fotoaparátu se často dostávají vzácné nebo krásné úkazy, mezi nimi dominují zatmění Měsíce a zatmění Slunce - Od nás částečná, prstencové 2005 ze Španělska a úplné 1998 z Venezuely, 1999 z Maďarska a 2008 z Ruska. Dříve fotografoval komety a deep-sky objekty, různými objektivy a také pomocí 0,42-m Schmidtovy komory. V současnosti nejvíce času pod hvězdnou oblohou věnuje CCD pozorování. Fotometrii zákrytových a fyzicky proměnných hvězd, fotometrii aktivních galaktických jader a fotometrii a astrometrii malých těles Sluneční soustavy.

Objevitel 16 nových proměnných hvězd (stav k 1. 8. 2012)
Nositel Šilhánovy ceny "Proměnář roku" (SPHE) 2010
Nositel Kvízovi ceny (ČAS) 2010
Po autorovi je také pojmenována planetka v hlavním pásu (14550) Lehky

Pozorování jsou dostupná v následujících odkazech:
Vizuální pozorování komet
Astrometrie malých těles Sluneční soustavy
Pulzující proměnné hvězdy
Eruptivní proměnné hvězdy
Novy
Supernovy
Aktivní galaktická jádra

Štítky: Blízkozemní planetka, Planetka


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Pořízeno fotoaparátem Canon EOS 7D přes NT Sky-Watcher 200/1000 na montáži GHEQ-5. Čas expozice 35s.

Další informace »