Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  10. vesmírný týden 2017

10. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 8. března 2017 v 19:00 SEČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 6. 3. do 12. 3. 2017. Měsíc dorůstá k úplňku. Jasná Venuše a slabší Mars zůstávají na večerní obloze. Převážně v druhé polovině noci můžeme nejlépe pozorovat Jupiter, ráno také Saturn. Z nabídky 100 pozorování  připomínáme, že opozicí prošla planetka Amphitrite. V kosmonautice očekáváme start družice Sentinel 2B a stojaté vody opět rozhýbal Elon Musk prohlášením, že by rád vyslal turisty kolem Měsíce.

Obloha

Měsíc je po první čtvrti a úplněk připadá na neděli 12. února v 15:54 SEČ. 10. března bude Měsíc procházet poblíž hvězdy Regulus ve Lvu.

Planety:
Venuše (–4,4 mag) mění fázi do úzkého srpku a pomalinku se přibližuje úhlově ke Slunci. Slabší Mars (1,4 mag) je výše v souhvězdí Berana.
Jupiter (–2,4 mag) vychází už po 21. hodině, nejlépe viditelný je ale až v druhé polovině noci, kdy kulminuje nad jihem. Nachází se v Panně poblíž nejjasnější hvězdy Spica. Úkazy měsíčků a průchody Velké červené skvrny (GRS) najdete v tabulce níže.
Saturn (0,5 mag) je vidět na ranní obloze nevysoko na jihovýchodě.

Přechody GRS   Úkazy měsíců
6. 3. 1:45, 21:40   5. 3. Io přechod stínu konec 23:09
Io přechod měsíce konec 23:51
8. 3. 3:25; 23:15   9. 3. Europa přechod stínu 1:11 – 3:40
Europa přechod měsíce 2:37 – 4:57
11. 3. 0:55   10. 3. Ganymed přechod stínu 3:37 – 6:06
Europa zákryt konec 23:59
      11. 3. Io přechod stínu zač. 4:22
Io přechod měsíce zač. 5:01
      12. 3. Io zatmění zač. 1:30
Io zákryt konec 4:18
Io přechod stínu 22:50 – (1:02)
Io přechod měsíce 23:27 – (1:36)
Časy jsou v SEČ.

Aktivita Slunce je velmi nízká, kotouč je aktuálně beze skvrn. Přesto se ve vyšších zeměpisných šířkách odehrává určitá aktivita polárních září. Například z Nového Zélandu dorazily pěkné snímky ukazující, jak nabité částice vstupují podél siločar magnetického pole do vysoké atmosféry. Snímky neustále vídáme také z Islandu, Norska nebo Kanady. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Pozorování č. 16: Planetka (29) Amphitrite v opozici (6. 3. 2017)

Nejpříznivější podmínky pro sledování planetky Amphitrite v letošním roce nastávají na začátku března, kdy se dostává do opozice se Sluncem (konkrétně již 3. března, ovšem na začátku tohoto týdne vrcholí nad jihem kolem půlnoci, takže ji ještě stihneme nejen nyní, ale i po úplňku). Promítá se do souhvězdí Lva a kolem půlnoci místního času ji nalezneme 50° nad jižním obzorem. (29) Amphitrite je jednou z největších planetek typu S hlavního pásu. Objevil ji 1. března 1854 Albert Marth ze soukromé hvězdárny South Villa Observatory v Londýně. Pojmenování pro planetku vybral majitel observatoře G. Bishop podle jména mořské bohyně z řecké mytologie. Planetka má oběžnou dobu 1491 dnů, její hlavní poloosa eliptické oběžné dráhy měří 2,554 au a rozměry objektu jsou 233 × 212 × 193 km. Astronomové také ze změn světelné křivky vytvořili její trojrozměrný model.

(29) Amphitrite, model podle změn jasu
(29) Amphitrite, model podle změn jasu
Polohy (29) Amphitrite na jaře 2017
Polohy (29) Amphitrite na jaře 2017

Kosmonautika

  • V uplynulém týdnu jsme zaznamenali start rakety Atlas V s dvojicí armádních družic systému NOSS určeného ke sledování cizích lodí a letadel. Satelity jsou známy tím, že dříve létaly ve formaci tří družic, dnes, od jejich třetí generace, ve formaci dvou družic. Obrázky ze startu nabízí Kosmotýdeník.
  • 7. března je v plánu start rakety Vega s družicí Sentinel 2B, určené k dálkovému průzkumu Země. Tyto družice poskytují cenné informace například lesníkům nebo zemědělcům, ale např. Sentinel 2A je využíván i k měření pohybu staveb, svahů a podobně. Každý Sentinel je totiž určen k trochu jiným úkolům. Start má proběhnout ve 2:49 SEČ z Kourou.
  • V pondělí 27. února přišel Elon Musk ze SpaceX s prohlášením, že by někdy v roce 2018 nebo 2019 rádi letěli dva soukromí turisté kolem Měsíce, k čemuž by měla dopomoci raketa Falcon Heavy a Crew Dragon.
  • Čína v tichosti provedla test nové menší rakety Kaituože-2 (KT-2), která má nosnost kolem 350 kg na nízkou oběžnou dráhu.

Výročí

  • 7. března 1792 (225 let) se narodil John Herschel, syn slavného otce Williama, objevitele Uranu. Navázal na práci svého otce a dokončil katalog objektů severní oblohy a započal také katalogizaci oblohy jižní. General Catalog hvězdných a mlhavých objektů dále rozšířil John Dreyer do podoby NGC katalogu, jak jej známe dnes. Jak se dále uvádí v Měsíčníku Královské astronomické společnosti r. 1847, Sir John Herschel navrhl jména dosud známých měsíců Saturnu, aby bylo zamezeno dalším zmatkům při popisu jejich pozorování. Směrem od planety dostaly jména Mimas, Enceladus, Tethys, Dione, Rhea, Titan a Japetus. Dále navrhl jména Uranových měsíců (jeho otec pojmenoval měsíce Titania a Oberon), John přidal jména Ariel a Umbriel v návaznosti na mytologii. Uváděn je i v souvislosti s fotografií jako zřejmě první uživatel pojmů negativ a pozitiv a také jako objevitel schopnosti thiosíranu sodného rozpouštět halogenidy stříbra, což vedlo k objevu ustalovače při vyvolávání fotografií.
  • 10. března 1977 (40 let) byly nečekaně objeveny prstence planety Uran. Když se na Kuiperově observatoři v Airborne (USA) chystali pozorovat zákryt hvězdy SAO 158687 Uranem, měli za cíl pouze sledovat charakteristiku atmosféry planety. Když jim však hvězdička pětkrát blikla před průchodem i po průchodu planety přes hvězdu, nebylo o jejich objevu prstenců pochyb. Na objevu se podíleli astronomové James L. Elliot, Edward W. Dunham a Douglas J. Mink. Pozdější analýzou bylo určeno, že kolem Uranu je 9 prstenců. Další dva byly objeveny v roce 1986 při průletu sondy Voyager 2 kolem planety a dva vnější pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu v letech 2003 –- 2005. Uranovy prstence jsou velmi tmavé. Uváděné albedo 2 % znamená, že odráží jen 2 % dopadajícího světla. Jsou tedy černější než uhlí (kde se uvádí albedo 4 %).

Výhled na příští týden

  • loučení s Večernicí
  • Výročí: GRACE

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v březnu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Prstence Uranu, John Herschel, Vesmírný týden


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »