Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  12. vesmírný týden 2025

12. vesmírný týden 2025

Mapa oblohy 19. března 2025 V 19:00 SEČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 3. do 23. 3. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer končí viditelnost planety Venuše, zůstává Uran, Jupiter a Mars. Aktivita Slunce je středně vysoká. Kotouč Slunce v souhvězdí Ryb překročí 20. března nebeský rovník a začne astronomické jaro. Sonda Blue Ghost vyfotila Zemi a Slunce během zatmění z povrchu Měsíce. Na ISS dorazila posádka mise Crew-10. Při misi Transporter 13 bylo vyneseno 74 družic. Americké výzkumné mise SPHEREx a PUNCH vynesl také Falcon 9, který si v týdnu připsal pět startů. Před 60 lety vystoupil poprvé do volného kosmu Alexej Leonov.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v sobotu 22. 3. 2025 ve 12:29 SEČ.  Přesouvá se nízko ležícími souhvězdími a ve čtvrtek 20. března nad ránem přechází přes hvězdu pí Scorpii (2,9 mag), jednu z klepet Štíra. Nevýhodou je, že úkaz probíhá kolem třetí hodiny ráno.

Planety
Merkur, Saturn a Neptun nejsou pozorovatelné, protože se nachází úhlově blízko u Slunci. Venuše (–4,2 mag) bude jejich osud brzy následovat. Máme posledních několik dnů na její spatření na večerní obloze krátce po západu Slunce. Uran (5,7 mag) je po setmění ještě asi 30° vysoko přibližně nad západním obzorem sedm stupňů pod Plejádami v Býku. Výrazný Jupiter (–2,2 mag) v rozích Býka je o něco výše nad jihozápadem. Mars (0,1 mag) v tu dobu vrcholí nad jihem v Blížencích.

Aktivita Slunce je střední a povrch je ozdoben opravdu hodně skvrnakami, ale žádná aktivní oblast nemá zatím potenciál k velmi silným erupcím. Výskyt skvrn ukazuje také aktuální snímek SDO. Další informace k aktivitě Slunce jsou na Spaceweather.com, Solarham a Spaceweatherlive.

Astronomické jaro začíná letos 20. března v 10:01 SEČ. Tento přesně stanovený okamžik znamená, že střed slunečního kotouče překročí nebeský rovník. Přestože podle astrologů vstupuje Slunce do znamení Berana, ve skutečnosti bude Slunce procházet Rybami až do 18. dubna a od 19. 4. bude konečně v Beranu.

Kosmonautika a sondy

Radost nám udělala sonda Blue Ghost nacházející se v Moři nepokojů od 2. března, protože 14. 3. nastalo z jejího pohledu zatmění Slunce Zemí. Měsíc vstoupil do stínu Země, a především ze západní Evropy a Ameriky bylo viditelné úplné zatmění Měsíce. Firefly Aerospace zatím uveřejnila animaci ztmavování povrchu Měsíce a snímek Země obklopené prozářenou atmosférou a posledním zbytkem viditelného Slunce.

Na snímku je Země obklopená svojí atmosférou prosvícenou právě vylézajícícm slunečním kotoučem během úplného zatmění Měsíce 14. 3. 2025, jak jej vyfotografovala sonda Blue Ghost na Měsíci z Moře nepokojů. Autor: Firefly Aerospace
Na snímku je Země obklopená svojí atmosférou prosvícenou právě vylézajícícm slunečním kotoučem během úplného zatmění Měsíce 14. 3. 2025, jak jej vyfotografovala sonda Blue Ghost na Měsíci z Moře nepokojů.
Autor: Firefly Aerospace

Byl to mimořádný týden Falconu 9, který vykonal celkem pět startů, ale z toho dva 12. 3. a tři 15. 3. V jeden den tak byly využity všechny tři startovní rampy SpaceX.

V úterý 12. března vynesl Falcon 9 také infračervený dalekohled NASA nazvaný SPHEREx, který se zaměří na pozorování milionů bližších galaxií a pokusí se nám pomoci zmapovat rozložení skryté látky a také se zaměří na určení rozložení výskytu vody ve Sluneční soustavě. Spolu s ním letěly i čtyři družice PUNCH pro studium, jak se ve vnější koróně mění proud elektronů na sluneční vítr.

15. března proběhly da zajímavé starty Falconu 9. Z Floridy byla vynesena kabina lodi Crew Dragon s čtyřčlennou posádkou mise Crew-10, která zamířila k Mezinárodní vesmírné stanici a z Kalifornie startovala mise Transporter 13, kde bylo nákladem celkem 74 družic. Velmi pěkně a podrobně tuto misi rozebírá Kosmotýdeník.

Sonda ESA Hera, která je na cestě k dvoplanetce Didymos-Dimorphos, se 12. března dostala do blízkosti Marsu. Průlet upravil trajektorii letu a byl výbornou zkouškou přístrojů sondy. Do hledáčku kamer se dostal také menší z marsovských měsíců Deimos.

Měsíc Marsu Deimos zachycený sondou Hera při průletu kolem Marsu 12. 3. 2025 Autor: ESA
Měsíc Marsu Deimos zachycený sondou Hera při průletu kolem Marsu 12. 3. 2025
Autor: ESA

Výročí

18. března 1965 (60 let) vystoupil poprvé do volného kosmu Alexej Leonov. V těch dobách šlo o velké hrdinství a riskování života. V lodi Voschod 1 nebylo dost místa, aby měli tři lidé na sobě během letu skafandry a při letu Voschodu 2, z kterého Leonov vystoupil se zase ukázalo, že to nebude tak jednoduché s návratem do lodi. Leonov měl problémy s nafouklým skafandrem, díky čemuž to málem skončilo katastrofou. Dnes už víme, že to nakonec zvládl, ale užili si ještě po přistání, když museli bivakovat v lese, kde byl více než metr sněhu. Odměnou pro Leonova byl ještě jeden let do vesmíru. V roce 1975 se zúčastnil známého letu Sojuz-Apollo, když se (nejen) na oběžné dráze setkal s americkými kolegy.

21. března 1965 (60 let) odstartovala k Měsíci americká sonda Ranger 9. Sonda patřila do série dopadových, které během pádu pořizovaly podrobné snímky povrchu. Ranger 9 dopadl do velkého kráteru Alphonsus a pořídil snímky s rozlišením až 25 cm.

23. března 1965 (60 let) letěla na oběžnou dráhu kosmická loď Gemini 3. Dvoučlennou posádku tvořili Virgil Grissom a John Young. Virgila víceméně provázela smůla, když při prvním letu, druhém balistickém skoku Mercury, málem utonul po dosednutí na hladinu oceánu. Let Gemini 3 dopadl zdárně, ale při prudkém dosednutí lodi si Virgil prorazil přilbu. Pak ale zahynul v kabině nešťastného Apolla 1 na startovní rampě. Opakem je kolega John, který letěl po tomto letu Gemini 3 ještě v Gemini 10 a posléze letěl kolem Měsíce na palubě Apolla 10 a nakonec i vystoupil na Měsíc v Apollu 16. Aby jeho letům nebyl konec, byl prvním, kdo letěl v raketoplánu (Columbia 1981) a končil při letu STS-9 Columbia.

Výhled na příští týden 

  • Částečné zatmění Slunce
  • Výročí: Josef Stefan
  • Výročí: Saturnův měsíc Titan
  • Výročí: Friedrich Schwassmann
  • Výročí: nejstarší dochovaná fotografie Měsíce
  • Výročí: John R. Pierce

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v březnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »