Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  3. vesmírný týden 2020

3. vesmírný týden 2020

Mapa oblohy 15. ledna 2020 v 18:00 SEČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 1. do 19. 1. 2020. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer září jasná planeta Venuše, vidět lze i Neptun a Uran. Ráno je vidět Mars. Merkur a Saturn jsou úhlově blízko Slunci. Kometu C/2017 T2 můžeme opět pozorovat na večerní obloze. Na úspěchy raket Falcon 9 a CZ-3B by v tomto týdnu určitě chtělo navázat několik dalších. Uběhlo 15 let od přistání pouzdra Huygens na Titanu.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v pátek 17. ledna ve 13:59 SEČ.

Planety:
Venuše (−4 mag) je vidět večer jako velmi jasná hvězda – Večernice – nad jihozápadním obzorem. Nachází se ve Vodnáři, kde jen o něco výše najdeme také slabý Neptun (7,9 mag). Kolem 18. hodiny je vysoko nad jihem Uran (5,8 mag) v Beranovi. Ráno je vidět Mars (1,6 mag) nad jihovýchodem. Merkur a Saturn jsou úhlově blízko Slunci, najdeme je proto na snímcích koronografu SOHO.

Aktivita Slunce je sice velmi nízká a jeho povrch je opět beze skvrn. To si lze zkontrolovat na aktuálním snímku SDO.

Kometu C/2017 T2 (PanSTARRS) můžeme opět vyhlížet na večerní obloze, protože se z ní pomalu odstěhoval Měsíc, který ji svým svitem přezařoval. Není sice příliš jasná (asi 10 mag), ale lepší kometu zatím k pozorování obloha nenabízí.

Kosmonautika

Start rakety Falcon 9 s dalšími 60 družicemi Starlink byl 7. ledna úspěšný, můžeme je stejně jako jiné vláčky družic sledovat na obloze. Předpovědi nabízí třeba Heavens-Above.com. První stupeň rakety s číslem 1049 už přistál počtvrté a byl přivezen na mořské plošině do přístavu na Floridě. Ten samý den také úspěšně přistála nákladní loď Dragon z mise CRS-19 na ISS. Ze dvou plánovaných čínských startů proběhl pouze ten 7. ledna, kdy raketa CZ-3B vynesla s geostacionární družicí TJSW-5.

Centrální stupeň připravované rakety SLS na cestě do člunu Pegasus před převozem z Michoudova střediska do testovacího Stennisova Autor: NASA
Centrální stupeň připravované rakety SLS na cestě do člunu Pegasus před převozem z Michoudova střediska do testovacího Stennisova
Autor: NASA
8. ledna proběhl převoz centrálního stupně rakety SLS pro misi Artemis I do člunu Pegasus. Nejdůležitější díl obří rakety o délce 65 m a průměru 8,5 metru byl dokončen ve středisku Michoud u New Orleans a bude převezen do Stennisova testovacího centra při řece Mississippi.

11.  ledna byl na Floridě otestován první stupeň Falconu 9. Tento s číslem 1046 by měl letět na svou poslední, už čtvrtou misi, a výjimečně nebude zachráněn. Důvodem je, že za letu má dojít k testu úniku kosmické lodi Crew Dragon. Tento test je posledním v řadě, a pak už by nic nemělo stát v cestě misi s lidskou posádkou. Start je zatím v plánu v sobotu 18. ledna ve 14 hodin SEČ. V souvislosti s tím se také hovoří o tom, že NASA a Boeing vytvoří vyšetřovací tým, který posoudí příčiny neúspěchu mise Starlineru, který se nedostal až k ISS a podle výsledků, které nemůžeme očekávat dříve, než asi za dva až tři měsíce, pak učiní případná opatření.

15. ledna jsou v plánu dva starty raket. Indická raketa GSLV Mk2 má vynést geostacionární družici GISAT-1 a čínská raketa CZ-2B má startovat s družicemi Jilin-1 Kuanfu-01, NuSat-7 a NuSat-8. Další start rakety je v plánu 16. ledna z kosmodromu Kourou v Jižní Americe, kde se chystá evropská Ariane 5 s geostacionárními družicemi GSAT-30 a Eutelsat Konnect.

Na Mezinárodní vesmírné stanici můžeme 13. ledna očekávat odpojení nákladní lodi Cygnus (mise NG-12). 15. ledna zde mají do volného kosmu vystoupit astronautky Jessica Meir a Christina Koch, které budou pokračovat ve výměně baterií na nosníku velkých solárních panelů stanice.

Výročí

Povrch Titanu ze sondy Huygens Autor: ESA/NASA/JPL/University of Arizona
Povrch Titanu ze sondy Huygens
Autor: ESA/NASA/JPL/University of Arizona
14. ledna 2005 (15 let) přistálo úspěšně evropské pouzdro Huygens na Titanu. Šlo o součást úspěšné mise NASA a ESA Cassini-Huygens, jejichž úkolem bylo prostudovat podrobně planetu Saturn, její prstence a měsíce. Huygens potvrdil na Titanu výskyt řečišť, měřil atmosféru i přímo z povrchu.

15. ledna 1815 (205 let) se narodil britský astronom, chemik a vynálezce Warren De la Rue. V roce 1840 se mu podařilo vytvořit elektrický zdroj světla s platinovou fólií uvnitř vakuové trubice, ale pro cenu platiny se neuplatnil v praxi. Ovlivněn Nasmythem si postavil 13" dalekohled a kreslil objekty na obloze. Později se prosadil v oblasti fotografií Měsíce, kde pod vlivem daguerrotypie Bondovy z roku 1851 vyvinul rychlejší mokrý proces a jeho snímky pak zůstaly nepřekonány až do roku 1865. V roce 1860 pořídil snímky úplného zatmění Slunce a protuberancí. Od roku 1887 se podílel na fotografování oblohy v rámci celosvětové akce Carte du Ciel.

18. ledna 2000 (20 let) došlo k pádu meteoritů v oblasti kanadské Britské Kolumbie u jezera Tagish Lake. Z pádu se podařilo nalézt množství meteoritů, protože ležely např. na zamrzlém jezeře. Podle analýzy šlo o běžné uhlíkaté chondrity, tedy zbytky planetky o původní hmotnosti asi 56 tun.

19. ledna 2005 (15 let) objevilo vozítko Opportunity první meteorit na povrchu Marsu (Heat Shield Rock). Stalo se tak při přiblížení ke zbytkům tepelného štítu (odtud anglický název), který chránil sondu při přistání. Náhodou ležel vedle.

Výhled na příští týden 

  • Výročí: Buzz Aldrin
  • Výročí: George Van Biesbroeck
  • Výročí: Little Joe 1B, test Mercury
  • Výročí: Ernst Abbe
  • Výročí: sonda Hiten / MUSES-C

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v lednu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Přehled viditelnosti těles aj. (z Milevska)




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Warren De la Rue, Heat Shield Rock, Meteorit na Marsu, Huygens, Huygens probe, Vesmírný týden


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »