Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  49. vesmírný týden 2022

49. vesmírný týden 2022

Mapa oblohy 7. prosince 2022 v 17:00 SEČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 12. do 11. 12. 2022. Měsíc bude v úplňku a zakryje Uran a Mars. Jupiter a Saturn jsou večer poblíž jihu. Aktivita Slunce se mírně zvýšila. Kosmická loď Orion se vrací k Zemi. Na čínské kosmické stanici proběhla výměna posádek. Startuje evropská meteorologická družice třetí generace. Před 50 lety startovala k Měsíci poslední mise Apollo 17. Česká astronomická společnost slaví 105 let existence.

Obloha

Měsíc bude v úplňku ve čtvrtek 8. listopadu v 5:08 SEČ. Dojde ke dvěma zákrytům planet. 5. 12. zakryje Uran. Vstup se odehraje kolem 17:40 SEČ, výstup asi v 18:35. Časy závisí na poloze pozorovatele. 8. 12. mezi 6:03 a 6:58 proběhne zákryt planety Mars. Planeta je ten den v opozici a zákryt tedy proběhne přesně za Měsícem v úplňku.

Planety
Za soumraku je nad jihem Saturn (0,8 mag) a v 19 hodin vrcholí nad jihem Jupiter (−2,6 mag). Mars (−1,9 mag) je nejblíže Zemi a najdeme jej stále výše nad východem.

Jupiter – úkazy, časy v SEČ
Datum Přechody GRS Úkazy měsíců
4. 12. 17:55 20:34–23:14 Europa – přechod měsíce
    21:38 – Io – konec zatmění
    23:10–1:48 – Europa – přechod stínu
5. 12. 23:40 16:42-18:58 – Io – přechod stínu
    17:36 – Io – konec přechodu měsíce
6. 12. 19:30 18:04 – Europa – konec zákrytu
    18:06-20:46 – Europa – zatmění
8. 12. 21:10 16:08-19:02 – Ganymed – přechod měsíce
    21:36-0:20 - Ganymed – přechod stínu
9. 12. 17:00
10. 12. 22:50 22:48-1:02 – Io – přechod měsíce
11. 12. 18:40 0:08-2:24 – Io – přechod stínu

Aktivita Slunce se s příchodem aktivních oblastí o víkendu změnila. Na povrchu máme nějaké větší skvrny a očekávat můžeme i erupce. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Kosmonautika

Pokračuje mise Artemis I. Kosmická loď Orion se začne vracet k Zemi. 5. 12. provede motorický manévr, který ji odpoutá z gravitačního vlivu Měsíce. Přistání je v plánu příští neděli 11. 12. Detailně sledujte na Kosmonautix.cz.

Na ISS proběhl úspěšný výstup dvojice astronautů Cassada a Rubio, při kterém byl nainstalován další panel fotovoltaických článků iROSA.

K čínské stanici Tchien-kung (Tiangong) dorazila kosmická loď Šen-čou 15 a trojice kosmonautů zde vystřídala předchozí dlouhodobou posádku, která v neděli úspěšně přistála v lodi Šen-čou 14.

13. prosince má odstartovat  raketa Ariane 5 s meteorologickou družicí Meteosat třetí generace (MTG-I1). Společně s ním budou vyneseny i dvě družice Intelsat Galaxy 35 a 36.

Výročí

5. prosince 1957 (65 let) se narodil americký vědec Mark Showalter. Má hlavní podíl na objevu slabých prstenců Jupiteru, dále je objevitelem Saturnova měsíce Pan (objevil jej na 10 let starých snímcích Voyageru). Tento měsíček obíhá uvnitř prstenců, v tzv. Enckeho mezeře. V roce 2003 s využitím HST spoluobjevil měsíce Uranu Mab a Cupid a v roce 2006 ještě přidal objev dvou velmi slabých Uranových prstenců. V dtaech HST také objevil měsíc Neptunu S/2004 N1 a konečně u Pluta měsíců Kerberos a Styx.

6. prosince 1957 (65 let) došlo v přímém televizním přenosu k selhání rakety Vanguard s plánovanou první americkou družicí. Raketa sice zažehla motory, ale vznesla se pouze 1,2 metru nad startovní rampu, aby se posléze pomalu zřítila a explodovala.

7. prosince 1972 (50 let) odstartovala poslední lidská výprava k Měsíci, mise Apollo 17. Na palubě byl také Eugene Cernan, astronaut s českými předky. Proto se na Měsíc dostala i československá vlajka, kterou nyní najdete na patě ondřejovského dvoumetru. 13. prosince 1972 zanechal Cernan jako poslední člověk na Měsíci své stopy. Od té doby se člověk nevydal dále, než kousíček nad Zemi, na orbitální stanice.

8. prosince 1842 (180 let) se narodil francouzský astronom Alphonse Borrelly. Objevil nebo spoluobjevil mnoho planetek a komet, např. 19P/Borrelly, jejíž jádro vyfotografovala sonda Deep Space 1.

8. prosince 1917 (105 let) proběhla ustavující valná hromada České astronomické společnosti. Hned ze začátku se přihlásilo asi 100 členů a z toho kolem padesátky jich bylo na valné hromadě také osobně přítomno. ČAS je významným pojítkem mezi astronomy na našem území i v zahraničí. Má ve svých základech a historii jména mnoha významných astronomů. Pod její hlavičkou probíhá mnoho akcí, propaguje astronomii v médiích, provozuje webový portál s astronomickou tematikou v češtině, připomíná nám významné osobnosti české astronomie a podporuje mladé začínající astronomy.

Výhled na příští týden 

  • maximum meteorického roje Geminidy
  • výročí: poslední stopa člověka na Měsíci

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v prosinci ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Czsky.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Česká astronomická společnost, Vanguard, Alphonse Borrelly, Mark Showalter, Apollo 17, Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »