Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  52. vesmírný týden 2010

52. vesmírný týden 2010

Mapa oblohy pro 52. týden 2010, zdroj: Stellarium
Mapa oblohy pro 52. týden 2010, zdroj: Stellarium
Přehled událostí na týden od 27. 12. 2010 do 2. 1. 2011.
Měsíc je kolem poslední čtvrti, je viditelný až v druhé půlce noci. Jupiter je večer vysoko nad jihem. Ráno je vidět Venuše a Saturn, nízko se začíná vynořovat Merkur.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 29. prosince 2010 ve 20:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc je v poslední čtvrti 28. prosince. Zajímavé úkazy nastávají ke konci kalendářního roku a na Nový rok. Více o nich najdete v samostatném článku.

Planety viditelné okem: Večer pokračuje dobrá viditelnost planety Jupiter (-2,4 mag). Je v souhvězdí Ryb a Uran (5,9 mag) už je necelý stupeň od něj.
V pondělí 27. prosince máme jednak závěr přechodu stínu měsíce Ganymeda přes disk Jupiteru (končí v 16:22 SEČ těsně po západu Slunce) a začíná nám přechod Ió a jeho stínu (měsíc 16:52-19:08, stín 18:14-20:27). Stín Europy bude přecházet večer 30. 12. (konec 18:05). Velká červená skvrna přechází večer středem kotoučku v pondělí 27. 12. (20:45 SEČ), dále 28. 12. (16:37), 30. 12. (18:16) a 1. 1. 2011 (19:55).
Ráno nad jihem je v souhvězdí Panny Saturn (0,8 mag) a ve Váhách výrazná Venuše (-4,5 mag). Merkur bude brzy viditelný ráno velmi nízko nad jihovýchodem za svítání. Jeho jasnost je na počátku týdne malá (0,8 mag) a bude nejspíš nepozorovatelný, ale ke konci týdne, na Nový rok ráno již bude lépe umístěný. Bude výše nad obzorem a vpravo mírně nahoru od něj bude i srpek Měsíce. Jasnost ke konci týdne už bude 0,2 mag a to je tedy zhruba období začátku solidní viditelnosti. 2. ledna bude Měsíc viditelný jen 6° jihozápadně od Merkuru (za velmi pokročilého svítání).

Kometa 103P/Hartley již klesá svojí jasností k 8 mag a je poměrně nevýrazná. Vyžaduje dobrou oblohu nad jihem nebo jihovýchodem, kde se vlevo od Síria promítá do souhvězdí Lodní zádě. Z nových komet vyvolala poměrně dost diskuzí kometa C/2010 X1 (Elenin). Tato kometa byla objevena ruským astronomem Leonidem Eleninem pomocí dálkově ovládaného dalekohledu v Novém Mexiku (USA). Její jasnost je asi 19 mag a její dráha se teprve upřesňuje. Podle posledních výpočtů je jisté, že kometa obíhá téměř v rovině ekliptiky (sklon roviny dráhy necelé 2°) a přísluní bude zřejmě ležet někde kolem poloviny vzdálenosti Země - Slunce (0,45 AU). Velmi nejistý je odhad, zda letí kometa po parabolické, nebo protáhlé eliptické dráze. Podle toho se předpokládá blízký, nebo méně blízký průlet kolem Země (myšleno astronomickými měřítky, nikoliv reálně nedaleko Země). Pokud bude kometa dostatečně aktivní a potvrdí se průlet alespoň 0,2 AU od Země, potom by se mělo jednat o kometu viditelnou triedrem a po určitou dobu i pouhým okem. Reálně se jeví současný odhad jasu asi 4 - 6 mag v říjnu 2011, kdy by měla být kometa dosti vysoko na severní obloze.

Kosmonautika:

  • 21. 12. prolétla sonda Cassini kolem Saturnova měsíce Enceladus ve výšce pouze 48 km nad severním pólem. Z prvních snímků je patrné, že jde opět o zajímavou oblast (gejzíry vysoko do okolního vesmíru a záběry Encelada a Mimase (viz. foto) nebo úchvatné detaily povrchu).
  • 25. prosince strartovala neúspěšně z kosmodromu Sriharikota na jihu Indie raketa GSLV (z Geosynchronous Satellite Launch Vehicle - raketa vynášející satelity na geosynchronní dráhu asi 35 700 km vysoko). Raketa se vychýlila z kurzu (přestala reagovat na povely ze Země) a začala se rozpadat. Proto byl vydán povel k jejímu zničení. Raketa měla vynést největší indický satelit GSAT 5P.
  • 28. prosince by měla z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně odstartovat raketa Ariane 5 ECA s dvěma geostacionárními družicemi Hispasat 1E a Koreasat 6.

Výročí:

  • 30. prosince 1985 (25 let) byl objeven měsíc Puck na snímcích Voyageru 2 (u planety Uran). Na snímcích si jej všiml Stephen Synnott a jméno dostal podle postavy z Shakespearovy hry Sen noci svatojánské. Puck je největším měsíčkem uvnitř dráhy Mirandy (poměrně malé, ale známé ještě před návštěvou Voyageru), je přibližně kulovitého tvaru s průměrem asi 160 km. Je zřejmě směsí ledu a hornin, má šedý povrch pokrytý krátery.
  • 31. prosince 1905 (105 let) objevil významný česko(slezsko)-rakouský astronom, rodák z Opavy, Johann Palisa planetku (583) Klotilde. Palisa objevil celkem 122 planetek, čímž mohl dobře lokalizovat existenci pásu těles mezi Marsem a Jupiterem. Dvě z jeho planetek (243) Ida a (253) Mathilde navštívila kosmická sonda Galileo a zblízka je vyfotografovala. Astronomovo jméno nese také Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy v Ostravě.

Mapa oblohy na prosinec s vybranými úkazy ke stažení v PDF
Mapa oblohy online




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Puck, Palisa


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »