Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Bolid nad Utahem proměnil noc v den

Bolid nad Utahem proměnil noc v den

Bolid osvětlil zemi jako Slunce
Bolid osvětlil zemi jako Slunce
Mimořádně jasný bolid prolétl 18. listopadu 2009 v době mezi 07:07:17 a 07:07:21 UT (7 minut po půlnoci místního času) nad středozápadní částí USA. Pozorovali jej lidé nejméně v osmi státech (Utah, Wyoming, Colorado, Idaho a další), kteří ve svých hlášeních uváděli, že se "noc na okamžik proměnila v den" a po nějaké době byl údajně slyšet výbuch, při kterém se otřásla zem. Během průletu byla obloha jasně modrá jako za denního světla a bolid vrhal velmi zřetelné stíny. Intenzita záře byla taková, že na několika místech čidla veřejného osvětlení vyhodnotila situaci jako východ Slunce a zhasla lampy.

Někteří svědci se obávali, že došlo k atomovému výbuchu nebo k testování neznámé vojenské zbraně. Většina z nich uvádí dlouhý ohon, který se táhl za bolidem a někteří se zmiňují o rozpadu objektu na minimálně pět částí. James Callahan vypráví, že těleso mu přišlo nejprve zbarveno do žluta, ale během 5-10 sekund se změnilo v obří zelenou kouli, která byla velká jako Měsíc. "Bylo to něco úžasného." dodává na závěr.

Oblohu fotografovala tu noc také Marsha Adamsová z Arizony a přestože nezachytila samotný meteor, z jejích snímků, mezi kterými je rozdíl jedna minuta, je dobře vidět, jak se v době přeletu obloha výrazně zjasnila a získala modrý nádech.

I když jev nastal v době maxima Leonid, toto těleso k nim nepatřilo. Jednalo se o malý asteroid, jehož závěrečný výbuch měl sílu 0,5 až 1 kilotunu TNT. Podle odhadu Setha Jarvise, ředitele Clarkova planetária, objekt vstoupil do atmosféry ve výšce zhruba 160 km nad zemským povrchem a jeho rychlost byla asi 36 km/s. Počáteční velikost asteroidu astronomové označili jako "něco mezi mikrovlnnou troubou a pračkou". Je možné, že části meteoroidu dopadly na zem, ale zatím se o tom neobjevila žádná zpráva.

Asi tak po šesti hodinách, těsně před východem Slunce, byl z Utahu a Colorada spatřen zvláštní mrak, podobající se nočním svítícím oblakům. Podobné se někdy vytváří během startů raket či raketoplánů, ale v té době se žádný takový start nekonal. Ačkoli se původně předpokládalo, že případná stopa po bolidu se měla již dávno rozptýlit, nakonec se potvrdilo, že je to opravdu její pozůstatek. Podobnou stopu měl také asteroid 2008 TC3.

Zdroje:
spaceweather.com 1
spaceweather.com 2
spaceweather.com (obrázek)
www.novinky.cz
www.ksl.com
www.ktvb.com


Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »