Částečné zatmění Slunce nad Čeperkou

Je ráno a mně se nechce z postele. Mám přece dovolenou, tak proč vstávat v sedm ráno?! A ještě je tma. Aha, už si vzpomínám, přeci nemohu prošvihnout úžasný úkaz (ve snu jsem ho propásla) - částečné zatmění Slunce. Je přece 4. ledna 2011.

Při snídani sledujeme počasí. Včera jsme se ohlásili ve škole a zatím je všude zataženo. Vůbec si nepřipouštím, že se počasí nevyvede; ještě je čas. Tma rychle mizí.

Pavel (Uhrin - pozn. redakce) chystá své nádobíčko na naší pozorovatelně na zasněžené zahrádce. Říkává: "Jdeme na louku." (Lidičky, co jezdí na Dovolenou s dalekohledem, vědí, o čem je řeč). Jsem pořád klidná. Raději se dívám než provádím skutečná astronomická pozorování, tak mi postačí, když se nám vyjasní na maximální fázi, aby také děti něco viděly. Kolem půl deváté již netrpělivě zíráme do vrstvy mraků na jihovýchodě a snažíme z nich pomyslně vytáhnout Slunce. Samozřejmě od severozápadu jasno a krásně modrá obloha.

Vydávám se ke škole, je 9 hodin 15 minut, za deset minut nastane maximální fáze a dětem velká přestávka. Hurá, za zády mi vykukuje Slunce z mraků, a tak přidávám do kroku. V tašce nesu triedr opatřen sluneční folií, speciální brýle na pozorování Slunce a stativ s menším dalekohledem.

Přes počáteční potíže se zaměřením dalekohledu na sluneční kotouč, způsobené lidským faktorem (jako vždy, když je folie nasazená, vidím jen tmu a ne a ne tu mršku Slunce najít). Děti sledují částečné zatmění a překvapivě všichni odpovídají správně na moji otázku: "Co nám ukusuje Sluníčko?" No přece Měsíc!

Brýle i triedr putují z ručky do ručky a mě hřeje pocit, že sice neumím spoustu věcí a nemám to správné vzdělání, ale mohu zprostředkovat tu podívanou a možná zasít semínko zvědavosti do dětských dušiček a snad i do dospěláckých. A na otázky, co se to tam nad našimi hlavami děje, budeme hledat společně odpovědi u vzdělanějších a moudřejších.