Výprava po stopách Tychona Braheho

Jen tak z legrace jsem nadhodila manželovi, že už jsme dlouho nikde nebyli a zda ho taky pálí toulavé boty. Naštěstí máme v tomto společnou vášeň, takže jsme ihned psali přihlášku. Mohu říci za oba nelitujeme!

Nástup jsme měli v Praze u Hlavního nádraží v pátek 19. 6. 2009 v 19:30. Předtím jsme stihli ještě navštívit antikvariát a zakoupit knihu Camille Flammariona "Stela" a "Vzpomínky přírodního léčitele" od Jana Mikoláška. Také jsme navštívili knihkupectví na hl. nádraží Paládium, zde jsme zakoupili angličtinu na cesty (vůbec jsme ji nepotřebovali).

Autobus přijel téměř přesně, uvítal nás Roman Šula z Třebíčské hvězdárny a zároveň pachatel tohoto nápadu - patří mu velký dík! Trošku jsme se podivili, že nás jede pouze šestnáct, což mělo své nesporné výhody v podobě velmi přátelské atmosféry a prostoru v autobusu. Cestou do německého přístavu Rostock jsme se postupně seznamovali, kuřáci hlavně při vytoužených zastávkách. Zhlédli jsme stylově film "Účastníci zájezdu", někteří z nás nemohli usnout, snad vzrušením nad novými zážitky. V přístavu jsme byli velmi brzy, kolem čtvrté ráno. Pro nás, co nikdy nepluli na lodi, tak maximálně na parníku po Vltavě, to byl zážitek. Ožívající přístav, nalodění i s autobusem, kdy nás pohltila loď s vnitřkem šestiproudové silnice, vyplutí přesně na čas. Studené, ale kouzelné ráno na lodi, podivné lechtání v břiše při pohupování uvnitř lodi. Vonící káva z místního bufetu s výhledem na ohromnou masu vody. Návrat mezi posledními a hledání cesty zpět k autobusu. Vynoření se z břicha obludy rovnou na silnici země, kterou znáte jen ze školního atlasu.

Únava nás zmohla a cestu do Kodaně jsme téměř všichni prospali. Kolem desáté dopoledne jsme stanuli přímo před Planetáriem Tycho Brahe. Bylo otevřeno v r. 1989 a je centrem astronomie a kosmických letů v Dánsku. Jeho návštěvu i přes vysoké vstupné doporučuji, je zde velká interaktivní výstava na téma astronomie a kosmonautiky. Za zhlédnutí stojí zdařilý model budoucí stanice na Měsíci, je tu také vystaven velký kus měsíční horniny. Najdete zde interaktivní model černé díry a mnoho dalších zajímavostí. K planetáriu patří 3D kinosál IMAX s klenbou o ploše skoro 1000 m2. Patří k němu i stylová restaurace jménem Cassiopea. Leží u jednoho ze tří jezer ze 17.století, která byla vybudována na obranu města.

Po dobrém obědě, kdy jsme neopomněli ochutnat výtečně upraveného platýze (nic jiného jsme vzhledem k naší ubohé znalosti jazyků ani objednat nedokázali) jsme se vydali k pozoruhodné astronomické památce - Rundetaarn - kruhová věž postavená v letech 1637-1642. Upoutala mě již při prohlídce na internetu. Věž 35 m vysoká, na kterou vystoupíte téměř bez šlapání do schodů (tak tuhle stavěli přímo pro mě!). Z jejího ochozu je překrásný výhled na Kodaň a na vrcholu je zakončena historickou hvězdárnou (údajně nejstarší v Evropě), která slouží dodnes veřejnosti. Nám bohužel štěstí nepřálo, hvězdárna byla v době naší návštěvy zavřená. Vědecká pozorování se tady prováděla až do roku 1861.

Rundetaarnská věž je součástí komplexu zahrnujícího ještě kostel a knihovnu, vše sloužilo studentům Kodaňské univerzity. Výstup na věž je unikátní - jdete po spirále - chodbou mohlo projet i několik koní téměř na vrchol, králi se nechtělo šlapat do schodů. Cestou vzhůru můžete nahlédnout do kostela, potkáte dobovou toaletu, dále můžete spočinout v bývalé knihovně, která dnes slouží jako výstavní síň s prodejnou suvenýrů. Ještě o něco výš na vás dýchne historie - na půdě kostela je velmi pěkné muzeum s historickými přístroji, písemnostmi a jiné zajímavosti. Před cílem přece jen vyšlápnete asi 28 schodů, za odměnu se vám naskytne překrásný výhled na Kodaň. V dáli uvidíte moře a most do Švédska - za jasného počasí dohlédnete až do Švédského města Malmö. Uvidíte další zajímavou věž a při použití dalekohledu zjistíte, že pohybující se postavy okolo špičky věže, se vám nezdají. Na tuto věž se vystupuje po spirálovém schodišti z venku, v průvodci je uvedeno "výstup jen pro otrlé", zábradlí měří pouhý metr (tak tam mě vážně nikdo nedostane). Vidíme další kopule Staré univerzitní hvězdárny, sem se bohužel nepodíváme. Je čas na další program. Sbohem překrásná Rundetaarn.

Kodaň je nádherné město, na své si zde přijdou všichni. Bohatá architektura i strohé protestantské domy, přístavní kanály plné lodí a lodiček, vodní busy, cyklistika (všude kola) - provoz se téměř vyrovná tomu automobilovému, metro bez řidiče, velký zábavní park Tivoli, zoologická zahrada, botanická zahrada a mnoho dalšího, na co jsem určitě zapomněla. V neposlední řadě také ,,malá mořská víla" z pohádky H. CH. Andersena a to je další cíl naší cesty a je to cesta dlouhá a vysilující. Blíží se večer a my znaveni pod návalem zážitků zjišťujeme, že nemáme sil vrátit se pěšky do středu města na domluvenou večeři na 19 h. Zažíváme úsměvné přemýšlení kterak přivolat autobus, když není číslo uloženo v mobilu, leč český člověk si umí povětšinou vždy poradit a Roman je toho příkladem, za dvacet minut nasedáme do autobusu a večeři stíháme přesně. Čeká nás tu příjemné setkání ve stylové restauraci s Romanovou spolužačkou Zuzanou, která zde žije více než deset let. Co víc si přát než zakončení dne výbornou večeří v příjemné společnosti.

Noc trávíme na předměstí Kodaně v Danshostelu, dospáváme předešlou autobusovou noc. Snídaně je připravena formou švédských stolů. Máme možnost ochutnat zdejší sýry, paštiky, uzeninu, pečivo - vše je velmi chutné (poctivé - žádné škrobové a jiné náhražky, které u nás upřednostňujeme za nízkou cenu).

V osm hodin opouštíme naše dočasné útočiště a plni očekávání se vydáváme na další cestu - dnes nás čeká proslulý ostrov Hven, dar krále Tychonovi, aby ho udržel v Dánsku za dob jeho slávy. Dá se říci, že nám opět štěstí přeje neboť po zjištění, že stojíme na špatné straně břehu a u jiné lodi i přes velkou ceduli s ostrovem Hven, do odjezdu zbývá asi 7 minut a nejbližší most je v poloze vzpřímené, aby mohla projet jakási loď, se situace obrací, most padá dolů a Roman s Dušanem vyráží sprintem na protější břeh zadržet naši loď. Po celý den je pěkné počasí, takže se stačíme i opálit, aby ti co zůstali doma, měli co závidět - i když jsme na severu je tu podstatně tepleji než u nás.

Příjezd na Hven je komentován slovy při pohledu do dalekohledů, cosi o cyklistických závodech a podobně. Omyl, nad přístavem je obrovská půjčovna kol - tolik kol pohromadě jsem snad ještě neviděla. Také se obdivuji bravurnosti zdejších lodivodů a jejich manévrování se svými svěřenkyněmi, jako je otáčení se téměř na místě či plutí bokem, to vše uvidíte při vplouvání do přístavu ze strany Dánské.

Pravá, levá, krok z lodi a jsme ve Švédsku. Ostrov na vás dýchne svoji pohodou a naprostým klidem, který narušují jen cyklisti, zelený ostrovní autobus a malý místní taxík. Kolem pár domečků jsou pole a louky, a jediná silnice vedoucí k muzeu - nemůžete se ztratit. Hned u půjčovny kol je část planetární stezky, cestou potkáváme sluneční hodiny (tedy spíše Pavel ostřížím zrakem monitoruje ostrov, aby získal trofej do katalogu Slunečních hodin a nezastaví se ani před soukromým pozemkem a nic netušícími obyvateli. Mám pocit, že je tak zaskočil, že se nezmohli ani na odpor).

Ostrov má asi 370 stálých obyvatel a ročně ho navštíví několik desítek tisíc návštěvníků. Ani rozlohou není o moc větší, za to si vás hned získá. Nabízí mnoho služeb pro návštěvníky, golf, ubytování, kavárnu Tycho, kemp, kozí farmu a jiné. Nás ale zajímá nejvíce muzeum a historie tohoto místa.

Za 50 švédských korun získáte vstup po celou otevírací dobu do areálu muzea. Expozice je v kostele Všech svatých, jsou zde i dvě malá kina, repliky přístrojů. Maketa Uranienborgu a Stjerneborgu, maketa ostrova zabudovaná pod sklem v podlaze a mnoho dalšího. Před kostelem začíná planetární stezka, jak jinak než Sluncem, je zde hřiště s mnoha atrakcemi pro děti se zaměřením na astronomii, je tu i část zahrady obsahující 150 až 200 druhů bylin, stojí za to se zde projít. I přes postižení rýmou jsem měla možnost vychutnat vůni bylinek, taková síla to byla. Nesmíme zapomenout na sochu Tychona v jeho nadživotní velikosti hledící k azurovému nebi. Nakonec třešnička na dortu i když to zprvu tak nevypadalo. Za příplatek 10 švédských korun vám bude sehráno úchvatné představení v dobové podzemní observatoři Stjerneborg.

Nejprve sestoupíte do úplné tmy, dostanete čas zvyknout očím na tmu. Při myšlence "tak to je vše?" se před vámi začne odehrávat divadlo, účastníte se jako divák pozorovací noci pod vedením samotného Tychona s předvedením jeho přístrojů (mimochodem na dvou replikách mají zásluhu údajně čeští řemeslníci). Nezapomenutelný zážitek!

Na památku kupujeme trička, knihu repliku výtisku ASTRONOMIAE INSTAURATAE MECHANICA v latině, později se vracíme ještě pro razítko. Návštěvu ostrova zakončuji myšlenkou, že už zbývá najít čtyřlístek (knihu stále držím v ruce jako svátost pootevřenou, aby se razítko nerozmazalo) a hle kouknu jen tak od cesty, zdá se mi to, nezdá! Je tam, čtyřlístek!

Zázraky ještě nekončí, v devět večer se naloďujeme a na rozloučenou s námi laškuje zapadající Slunce schovávající se za jediný mrak v dohledu, ale nakonec se rozhodne neodepřít nám velkolepou podívanou. Vplouváme do osvětleného přístavu, potkáváme rozzářené lodě, cestu nám ukazují zeleně svítící bóje za doprovodu světel z majáků.

Sbohem Dánsko, nebo snad nashledanou?

Poděkování patří organizátorům, jako i všem zúčastněným za prožití neopakovatelného víkendu. Přání každému, aby našel sílu plnit si své sny.

Odkazy: Téměř 1000 fotek z naší výpravy (fotogalerie)