Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Dobře viditelná supernova SN2025rbs v galaxii NGC 7331

Dobře viditelná supernova SN2025rbs v galaxii NGC 7331

Výřez snímku galaxie NGC 7331 se supernovou těsně vlevo vedle jejího středu byl vytvořen 29. 7. ze šesti tříminutových expozic přes 20cm dalekohled (RC8, ohnisko 1624 mm, kamera ZWO ASI294MC Pro).
Autor: Martin Gembec

Již delší dobu je známo, že v poměrně blízké galaxii NGC 7331 viditelné v souhvězdí Pegasa, se rozsvítila nová hvězda. Přesněji řečeno došlo tam blízko jádra galaxie ke vzplanutí bílého trpaslíka. Jedná se tedy o supernovu typu Ia. Podobně jasné supernovy nejsou běžné, a tak i když je vidět lépe spíše většími dalekohledy, dostupná je nyní opravdu všem amatérským přístrojům.

Galaxie NGC 7331 je jedna z těch relativně bližších. Její vzdálenost se odhaduje na přibližně 47 milionů světelných roků. To je přibližně stejně, jako je ke středu velké kupy galaxií v Panně. Přesto nakonec nebyla zařazena do Messiérova katalogu relativně ještě jasnějších objektů, pravděpodobně pro svoji menší jasnost, která je udávána kolem 9,5 mag.

Hvězda, která je původcem supernovy, byla původně bílý trpaslík v blízkosti jiné větší hvězdy. V těsné dvojhvězdě dochází k přetoku látky z druhé hvězdy na bílého trpaslíka a při dosažení hmotnosti 1,44 hmotnosti Slunce (tzv. Chandrasekharova mez) došlo k explozi supernovy typu Ia. Pozná se to podle toho, že ve spektru supernovy chybí vodíkové čáry a vidíme křemíkové. Známe také supernovy typu II, kdy exploduje velmi hmotná hvězda za vzniku mlhoviny a buď neutronové hvězdy nebo černé díry.

Protože hostitelská galaxie je na vesmírná měřítka relativně blízko, je tato supernova dostupná i amatérským astronomům s menšími dalekohledy. Galaxii snadno najdeme, když se vydáme od pravého horního rohu Pegasova čtverce, hvězdy Scheat, nahoru k hvězdě Matar (eta Pegasi) a poté skočíme trochu doleva nahoru ještě jednou tak daleko (mapa v české aplikaci czsky.cz).

Poloha galxie NGC 7331 v souhvězdí Pegasa (na mapě vlevo zeleným křížem, vpravo detail. Autor: Czsky.cz/V. Dvořák
Poloha galxie NGC 7331 v souhvězdí Pegasa (na mapě vlevo zeleným křížem, vpravo detail.
Autor: Czsky.cz/V. Dvořák

Střed galaxie je dobře patrný už v dalekohledech s průměrem kolem 10 cm a supernova nacházející se těsně vedle galaktického jádra nyní září dokonce ještě trochu jasněji (k 31. 7. její jasnost dosahovala cca 11,5 mag). K rozlišení jádra galaxie a supernovy je lepší použít větší zvětšení a případně použít boční pohled, kdy oko lépe rozezná i slabší střed galaxie vedle jasnější supernovy. 

Majitelé větších dalekohledů mají výhodu, protože vedle NGC 7331 je řada dalších menších galaxií NGC katalogu a je to tedy pěkná podívaná. To vše ovšem za předpokladu, že na obloze nesvítí Měsíc, takže lepší bude si to ověřit spíše až za 14 dní. Hned vedle je také možné vidět známou skupinku malých galaxií Stephanův kvintet.

Podle zpráv českých astronomů víme, že velmi zkušený pozorovatel je schopen vidět supernovu již v dalekohledu o průměru 6 cm, ovšem to ještě není nic proti výkonu současných malých elektronických dalekohledů, jako je Seestar nebo DWARF. Dostali jsme do redakce zprávu od našeho čtenáře Zbyňka Šmída, který supernovu zachytil pomocí chytrého dalekohledu Seestar S30 o průměru 3 cm.

Porovnání snímku galaxie NGC 7331 se supernovou SN2025rbs pořízeného pomocí 0,51cm reflektoru v Utahu a snímku z malého dalekohledu Seestar S30. Modře poloha srovnávací hvězdy a oranžově supernova. Autor: Zbyněk Šmíd
Porovnání snímku galaxie NGC 7331 se supernovou SN2025rbs pořízeného pomocí 0,51cm reflektoru v Utahu a snímku z malého dalekohledu Seestar S30. Modře poloha srovnávací hvězdy a oranžově supernova.
Autor: Zbyněk Šmíd

Dá se předpokládat, že i když supernova bude v následujících týdnech lehce slábnout, zůstane dostupná amatérsky i během srpnového novoluní. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Aldebaran: supernova typu Ia
[2] Stephanův kvintet



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Supernova Ia, SN2025rbs


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »