Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Nakloněný Saturn

Nakloněný Saturn

Saturn 7.brezna 2003 v ruznych vlnovych delkach (falesne barvy)
Saturn 7.brezna 2003 v ruznych vlnovych delkach (falesne barvy)
Doprovodný snímek ukazuje pohled na Saturn v různých vlnových délkách. Při svém 29.5 let trvajícím oběhu Slunce se Saturn vzhledem k Zemi postupně naklání jižním či severním pólem. V průběhu letošního března a dubna jsme měli ideální podmínky ke sledování jižního pólu tohoto plynného obra. 7. března se na Satrun zaměřil vesmírný teleskop HST.

Kamera WFPC 2 získala snímky přes 30 různých filtrů, každý filtr vymezil úzkou spektrální oblast. Různé vlnové délky nesou informaci o rozdílných dějích probíhajících v atmosféře Saturnu - každá částice se liší tím, jak odráží různé vlnové délky. Jeden snímek neumožňuje popsat komplexní děje probíhající v atmosféře. Teprve soubor snímků v různých vlnových délkách umožní interpretaci a porozumění probíhajícím dějům. Podobným způsobem zjišťují meteorologové stav atmosféry Země.

Zkoumáním mračen a oparů, které na snímcích rozlišíme se lze dozvědět mnoho informací o dynamice saturnovy atmosféry. Například jemný aerosol je pozorovatelný pouze v ultrafialovém světle. Díky absorbci viditelného a infračerveného světla metanem můžeme v těchto vlnových délkách sledovat pouze vrchní vrstvy atmosféry. Kombinace informací z různých snímků nám poskytne přehled o dějích probíhajcích v různých výškách. Díky podobným snímkům z minulých let (1991, 1995) budeme moci získat představu o vývoji Satrunovy atmosféry v průběhu času.

Saturn 7.brezna 2003 v ruznych vlnovych delkach  (B&W)
Saturn 7.brezna 2003 v ruznych vlnovych delkach (B&W)
I krátký pohled na soubor šesti snímků odhalí proměnlivou tvář Saturnu. V ultrafialovém světle je Saturn mnohem jasnější než jeho známé prstence, pravým opakem jsou některé blízké infračervené vlnové délky. Spektrální změny je vidět na snímcích ve falešných barvách - zobrazením různých vlnových délek rozdílnými barvami. Takto vznikly barevné snímky uvedená na začátku článku.

Zdroj: HST




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »