Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Rozhovor: Pavel Koten - Jasná kometa na severním obzoru

Rozhovor: Pavel Koten - Jasná kometa na severním obzoru

Fotografie komety McNaught (H. Kučáková)
Fotografie komety McNaught (H. Kučáková)
V těchto dnech můžeme na ranní obloze pozorovat kometu C/2009 R1 McNaught, která by měla dosáhnout hranice viditelnosti pouhým okem. Do jaké míry se to splní a kde kometu nalezneme, to nám prozradí dr. Pavel Koten z Astronomického ústavu AV ČR.

Dlouho dopředu se vědělo, že půjde o jasnou kometu. Jak na to vědci přišli?
Kometu objevil australský astronom Robert McNaught v září 2009. V té době se pohybovala zhruba na úrovni oběžné dráhy Jupiteru. Dosahovala asi 18. hvězdné velikosti, ale už byla poměrně aktivní, což naznačovalo, že až se ještě více přiblíží ke Slunci, mohla by to být opravdu jasná kometa. Když se poté podařilo změřit více poloh a spočítat její dráhu, bylo zřejmé, že kometa proletí na počátku července letošního roku ve vzdálenosti jen 0,4 astronomické jednotky od Slunce. Odhady ukázaly, že by tak její jasnost mohla dosáhnout až 4. hvězdné velikosti.

Vyhledávací mapka komety pro červen s vyznačenou hvězdou Capella, polohy vždy pro půlnoc.
Vyhledávací mapka komety pro červen s vyznačenou hvězdou Capella, polohy vždy pro půlnoc.
Kde kometu v nejbližších dnech a týdnech na obloze najdeme?
Pokud někdo chce pozorovat tuto kometu, měl by si brzy ráno přivstat, protože kometa je pozorovatelná před začátkem ranního svítání. V současné době se pohybuje na hranici souhvězdí Andromedy a Persea. Během června bude procházet Perseem a na přelomu června a července se přesune do souhvězdí Vozky. V současné době je její jasnot mezi pátou a šestou hvězdnou velikostí, tzn., že skutečně atakuje hranici viditelnosti pouhým okem. Ovšem co se týká její pozorovatelnosti, je nutné najít určitý kompromis mezi dvěma faktory. Jednak se kometa blíží na své dráze ke Slunci a tím pádem se zjasňuje, na druhou stranu tím, že se blíží ke Slunci i na obloze, vychází stále později a nakonec nám v záři Slunce zmizí. Z tohoto hlediska se jeví jako optimální období týden mezi 15. a 22. červnem. To už bude kometa dostatečně jasná a zároveň ještě na obloze dostatečně daleko od Slunce na to, abychom ji vůbec mohli spatřit. Pro zajímavost 21. června projde jen 2 stupně severně od jasné hvězdy Capella v souhvězdí Vozky.

Dá se dnes už s jistotou říct, že bude kometa viditelná i bez dalekohledu?
To je poměrně těžké říct u každé komety. Navíc tato kometa je ve vnitřní části Sluneční soustavy úplně nová, přilétla ke Slunci poprvé a to předpovídání jasnosti ještě více stěžuje. Také musíme vzít v úvahu, že kometa bude na obloze jen velmi nízko nad obzorem a před východem Slunce, takže to jsou všechno podmínky, které její pozorování stěžují. Je velmi pravděpodobné, že hranici viditelnosti pouhým okem překročí, nicméně pro její pozorování bych přesto doporučil třeba malý dalekohled nebo myslivecký triedr. A to proto, že pozorování pouhým okem je velmi zrádné a zvlášť pro nezkušeného pozorovatele obtížné.

Jak kometa vypadá? Jde o klasickou vlasatici s nápadným ohonem?
Jistě si pod pojmem kometa představíte právě objekt s velmi dlouhým ohonem. Musím říct, že v tomto případě budete nejspíše zklamáni. Kometa se jeví spíše jako difúzní objekt, taková "rozplizlá" hvězdička, a to, že má ohon, je viditelné až na snímcích z velkých dalekohledů. Ten ohon je bohužel velmi slabý. Nicméně už dnes astronomové pozorují, že se v něm dějí určité jevy, že se vyvíjí. Například před několika dny bylo zaznamenáno, že se část ohonu jakoby utrhla od komety, tzn., že tam dochází k určité interakci mezi ohonem komety a slunečním větrem.

Ví se o kometě, jaká je její dráha Sluneční soustavou?
Ano, to je většinou to první, co se podaří o kometě zjistit, když se nashromáždí dostatek pozičních pozorování. Pak je možné dráhu spočítat. Dnes víme, že kometa C/2009 R1 McNaught se pohybuje po dráze, jejíž výstřednost je jen o malinko větší než 1. To je důležitý poznatek, který znamená, že kometa není periodická, že do nitra Sluneční soustavy přilétla poprvé a zřejmě i naposledy. Poté, co proletí kolem Slunce, tak se od něj bude vzdalovat a už se sem nikdy nevrátí.

Jedná se o další jasnou kometu nesoucí jméno McNaught. Je to velké štěstí objevitele, nebo jich objevuje tak moc?
Spíš než o štěstí bych hovořil o usilovné systematické práci, protože Robert McNaught pracuje dlouhodobě na observatoři Sidding Spring v Austrálii. K dnešnímu dni má na svém kontě už 56 objevených komet, z toho více než 40, které objevil sám a u zbývajících je spoluobjevitel. Kromě toho objevil více než 400 planetek, takže je to zkušený a pečlivý pozorovatel, který jde tomu štěstí naproti.

Jak často se objevuje na obloze podobně jasná kometa jako C/2009 R1 McNaught?
Když to vezmeme z pohledu posledních let a desetiletí, tak přibližně jedou za tři čtyři roky.

Na otázky Petra Sobotky odpovídal Pavel Koten, vědecký pracovník Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR.

Převzato ze stránek Astronomického ústavu AV ČR.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »