Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Výročí dopadu meteoritu Sikhote-Alin

Výročí dopadu meteoritu Sikhote-Alin

Některé části meteoritu Sikhote-Alin
Některé části meteoritu Sikhote-Alin
V letošním roce uplynulo již 65 let od pádu meteoritu Sikhote-Alin, který získal své jméno podle místa dopadu. Tak se totiž jmenuje pohoří, rozkládající se v odlehlém cípu Ruska, z jedné strany omývaném Japonským mořem a z druhé hraničím s Čínou. Lidé v širokém okolí této oblasti, jejíž většina v současnosti spadá pod Přímořský kraj (Primorsky Krai) Ruské federace, mohli 12. února 1947 kolem 10:38 místního času (0:38 UT) pozorovat na obloze naprosto ojedinělý úkaz. Směrem od severu přiletěla ohnivá koule, která byla podle vzpomínek pamětníků jasnější než Slunce, vrhala stíny a za ohlušujícího hluku se postupně rozpadala na menší části. Někteří svědci udávali, že měnila barvu (růžovou, modrou nebo nazelenalou) a nakonec zčervenala. Pak zmizela za úpatím Sikhote-Alin, přibližně někde v půli cesty mezi městy Vladivostokem a Chabarovskem a o několik minut později se ozval ohlušující zvuk, připomínající těžkou dělostřelbu, odrážející se od svahů hor. Také se projevila tlaková vlna, která v některých případech rozbíjela okna a působila drobné škody.

Jev byl zaznamenán z okruhu několika set kilometrů od místa dopadu a zůstala po něm na obloze kouřová stopa o délce přes 30 km, která byla viditelná několik hodin. Protože jen o necelé dva roky dříve Američané svrhli atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, někteří lidé se obávali, že se i v tomto případě jednalo o stejnou zbraň. Díky tomu, že pád meteoritu pozoroval i sovětský malíř P. J. Medvedev, je tato událost zaznamenána na jednom jeho obrazu. Medvedev se právě díval skrz okno a kreslil skicu krajiny, když přesně oním směrem proletěla ohnivá koule. Neváhal a pod bezprostředním dojmem ji i s kouřovou stopou co nejvěrněji zakomponoval do svého díla. V roce 1957 byl obraz reprodukován na známce, vydané k desátému výročí dopadu.

Po vyhodnocení dostupných dat se zjistilo, že jev způsobilo vesmírné těleso o počáteční hmotnosti mezi 200 a 300 tunami, což odpovídá balvanu o průměru zhruba čtyři metry. Po vstupu do zemské atmosféry padalo k zemi pod úhlem asi 41 stupňů a jeho rychlost byla mezi 12 a 14 km/s. Rozpad meteoroidu začal ve výšce asi 25 km, a když se dostal přibližně 5,6 km nad zemský povrch, došlo k velké explozi, která rozmetala největší část tělesa na malé kousky. Astronomové se pokusili vypočítat původní dráhu ve sluneční soustavě a zjistili, že její nejvzdálenější část leží v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Je proto pravděpodobné, že mateřské těleso z něj bylo vymrštěno následkem nějaké srážky.

Přestože meteoroid se ještě před dopadem roztříštil na velké množství většinou menších částí, dopadová oblast byla neobvykle malá. Celkově měla velikost 12 x 4 km, ale většina fragmentů byla nalezena v eliptické oblasti o obsahu jen 1,3 km2. Největší koncentrace byla dokonce na ploše pouhých 660 x 1 100 metrů. Způsobila to poměrně malá výška, ve které došlo k výbuchu, kvůli které se jednotlivé úlomky nemohly rozptýlit po větší ploše. Objeveno bylo více než sto kráterů, což je v novodobé historii dosud nepřekonaný rekord, největší měly průměr 26 metrů a hloubku až 6 metrů. Našlo se několik tisíc úlomků různých velikostí a hmotností - od miligramových mikrometeoritů až po část vážící 1 745 kg. Všechny dohromady mají celkovou hmotnost nejméně 27 tun. Vzhledem k tomu, že hmotnost všech částí, které dopadly na zem, se odhaduje na 70 až 100 tun, je zřejmé, že minimálně 40 tun meteorického materiálu se dosud nepodařilo nalézt. Je to způsobeno tím, že meteorit dopadl do hustého lesa ve špatně dostupné neobydlené oblasti. Některé jeho části při dopadu vyvrátily stromy, jiné se do nich zasekly. Zajímavé bylo, že největší fragmenty nebyly nalezeny ve velkých kráterech, ale v těch menších. Větší kusy měly totiž při dopadu tak vysokou energii, že sice nárazem na zmrzlou zem vyhloubily větší kráter, ale roztříštily se při tom na malé částečky. Průzkum nalezených částí ukázal, že se jedná o železný oktaedrit chemické skupiny IIAB. Kromě železa (93%) obsahuje 5,9% niklu, 0,46% fosforu, 0,42% kobaltu, 0,28% síry a stopové množství galia, germania a iridia. Dále v něm byly nalezeny tyto minerály: troilit, tenit, kamacit, plessit, chromit a schreibersit.

Přesto, že v oblasti zůstalo velké množství meteoritů, zřejmě se je už nevydá zkoumat žádná oficiální výprava. Ruský Výbor pro meteority (Committee on Meteorites) již před lety prohlásil, že lokalita dopadu byla dostatečně prozkoumána a případná nová výprava by nepřinesla žádné nové vědecké údaje. Toho využívají skupinky hledačů, které zde vyhledávají fragmenty pomocí detektorů kovu a pak je prodávají společnostem, působícím na mezinárodních trzích s meteority. Díky tomu se dají úlomky poměrně snadno nakoupit například přes internet.

Vybrané zdroje:

   •  Sikhote-Alin Revisited
   •  Wikipedia: Sikhote-Alin meteorite
   •  Montréal Planetarium: Sikhote-Alin
   •  Diane's Sikhote-Alin Meteorite Page
   •  Prirodniny.cz: Meteorit Sikhote - Alin
   •  Сихотэ-Алинский метеорит

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



50. vesmírný týden 2018

50. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 10. 12. do 16. 12. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars, nedaleko něj Neptun a výše v Rybách je Uran. Merkur a Venuše jsou vidět ráno. Máme poslední týden vidět bez měsíčního svitu kometu 46P/Wirtanen v jejím přiblížení k Zemi. Výše na obloze je i pěkná kometa 64P/Swift-Gehrels. Sonda InSight už hýbe rukou a fotografuje okolí. U ISS zakotvila nákladní loď Dragon. Jeden ze dvou Falconů musel přistát do moře a podařilo se jej vyzvednout na pevninu. Start Delty IV Heavy z Kalifornie má odklady. Čína vyslala k Měsíci sondu Chang’e 4. Přistát má v pánvi Aitken na jihu Luny. Před 30 lety začala éra telekomunikačních družic Astra a před 25 lety začal Hubble vidět ostře.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LBN 777 - Orlí hlava

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018 obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož autorem je Martin Myslivec   S objekty na noční obloze je to tak. Buď mají tak trochu nudná, byť pro neznalé někdy záhadná označení jako M, NGC, LBN, IC, GUM, DUN, vdB, Arp, Ced, … a mnoho

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 46P Wirtanen a hvězdokupy

Jak se kometa Wirtanen pomalu blíží k Zemi, na obloze se zároveň přibližuje k nejkrásnější části své oblohové poutě - ke hvězdokupám Hyády a Plejády v souhvězdí Býka.Počasí bylo ovšem mizerné a musel jsem využít pouhých 17 minut na celkové hloubkové snímání. To nebylo zdaleka dost pro hezký čistý obrázek i s mlhovinami, nicméně aspoň jsou tam všechny tři objekty pěkně výrazné. Kometa je nyní úhlově už dvakrát větší jak Měsíc v úplňku a ještě "roste". V neděli 16. prosince bude při svém největším přiblížení právě u fotogenických Plejád...

Další informace »