Zimní led v letních oblacích?
Počítačové modely počasí či klimatu jsou velmi složité, jelikož musejí počítat se stovkami proměnných, včetně mnoha těch, které jsou zcela nepředvídatelné. Vincent Noel, výzkumný pracovník střediska NASA v Langley a autor článku vysvětluje, "Obvykle předpovědi klimatu chápeme jako předpovědi vývoje teploty, tlaku, relativní vlhkosti a mnoha dalších proměnných, na malých (několik dní) nebo velkých (několik století) časových škálách. Ačkoliv předpovídáme všechny tyto prvky s určitou přesností, potřebujeme do modelu zavést i množství oblačnosti, dobu její existence apod. Oblaka jsou totiž v klimatických modelech největším zdrojem nepřesností.
Skutečnost, že právě oblaka představují tak velkou nejistotu, přiměla některé vědce z NASA i jiných institucí k rozhodnutí studovat tropickou konvektivní oblačnost na Floridě. Jedná se o takové typy mohutných oblaků, které jsou v této části Ameriky běžné. Svůj vědecký projekt pojmenovali CRYSTAL-FACE (Cirrus Regional Study of Tropical Anvils and Cirrus Layers - Florida Area Cirrus Experiment) a probíhal v létě 2002 v oblastech státu Florida a Mexického zálivu. Konkrétním cílem bylo studium všech aspektů specifických formací konvekční oblačnosti pomocí přístrojů z letadel, ze země i satelitů.
Určitě jste si při pobytu venku, třeba někde u vody nebo v přírodě, všimli konvektivních - teplem generovaných oblaků. Tato oblaka vznikají když sluneční záření ohřívá zemský povrch a vznikající horký vzduch stoupá nahoru. Ve výškách kondenzuje do podoby oblaků (drobných kapiček vody). Ovšem na Floridě se tato oblaka vyznačují svou velikostí v rozsahu od 100 do 200 km šířky. Formují se a zanikají velmi rychle (méně než 2 hodiny). Mohou také dosahovat extrémních tlouštěk, tedy výšky až 15 km, což je přibližně o 6 km více než má Mt. Everest.
Na vrcholcích konvektivní oblačnosti jsou oblaka - tzv. cirry - složené z ledových krystalů. Tyto krystaly ovlivňují počasí a klima dvě způsoby: za prvé, v závislosti na tvaru ledových krystalků ovlivňují množství odražené nebo zachycené sluneční energie; za druhé, ovlivňují destrukci ozónu v vyšší atmosféře (stratosféře).
"Sluneční záření Zemi ohřívá" říká Noel. "Jakmile je cokoliv ohřáté, začíná vyzařovat infračervené (tepelné) záření." Infračervené záření je záření o delší vlnové délce (tedy za červenou barvou ve spektru). Takové záření nejsme schopni vnímat očima. Abychom mohli toto záření "vidět" musíme použít přístroje pro noční vidění (termovizi). "Oblaka pohlcují infračervené záření a znovu jej později vyzařují, tedy spoluvytvářejí tzv. skleníkový efekt." Oblaka, a především cirry, jsou také příčinou toho, že část infračerveného záření zůstává na Zemi nebo v atmosféře, místo toho, aby bylo vyzářeno do okolního kosmického prostoru.
Zdroj: NASA
Převzato: Hvězdárna ValašskéMeziříčí
O autorovi
Libor Lenža
Narodil se v roce 1969 a již od mladých let se věnoval přírodě a technice. Na počátku studia střední školy se začal věnovat astronomii. Nejprve působil v Klubu astronomů v Havířově pod vedení Ing. Miloně Bury a dalších. Jeho zájem o astronomii i kosmonautiku se rychle prohluboval. Již od mladých let se věnuje popularizaci nejen astronomie a kosmonautiky. V roce 1991 začal pracovat na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako odborný pracovník se zaměřením na pozorování projevů sluneční aktivity, ale i další oblasti observační astronomie a popularizaci. V roce 1995 se na této instituci ujal práce ředitele. Ve vedení této hvězdárny působí do dnešních dnů. Věnuje se také řízení projektů a projektových úkolů nejen v oblasti astronomie. Zakládal Valašskou astronomickou společnost, několik funkčních období působil jako její předseda. Spolupracuje s Českou astronomickou společností a dalšími organizacemi. Připravuje a organizuje řadu aktivit, akcí a projektů a také přednáší. Kromě astronomie se věnuje také dalším oblastem přírodních věd, zejména geologii, chemii, spektroskopii, ale také novým technologiím a energetice.
