Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Zvýšená aktivita meteorického roje Leonid v roce 2006
Ivo Míček Vytisknout článek

Zvýšená aktivita meteorického roje Leonid v roce 2006

Noční obloha se pravidelně kolem 17. listopadu stává jevištěm pro nejmenší částečky periodické komety 55P/Tempel-Tuttle. Zdánlivě se tak v těchto dnech ze souhvězdí Lva (lat. Leo) rozlétají meteory, které označujeme jako Leonidy. Díky poslednímu návratu jejich mateřské komety v roce 1998 jsme mohli zažít v roce 1999 a dalších letech vysokou aktivitu tohoto kometárního "odpadu", který protíná dráhu naší Země a setkává se pravidelně s naší atmosférou. V tomto roce předpokládáme, že nastane obvyklé maximum 17. 11. v 17:45 SEČ, kdy ale nebude pozorování meteorů z tohoto radiantu možné, protože bude pro nás skrytý hluboko pod obzorem. Těšit se však můžeme na mimořádné podružné maximum dne 19. 11. kolem 5:45 SEČ, v ranních hodinách bychom mohli spatřit spršku až 100 meteorů za hodinu.

Tiskové prohlášení č. 90 České Astronomické Společnosti

Kometa 55P/Tempel-Tuttle obíhá kolem Slunce s periodou 33 let a při každém návratu doplní do okolí své dráhy nový "mladý" materiál. Tato různě stará vlákna částic se pak postupně dostávají i do blízkosti Země a při srážce těchto meteoroidů s horními vrstvami atmosféry ve výšce přibližně 100 km v ní obvykle krátce zazáří a odpaří se. Střetávací rychlost je velmi vysoká - pohybuje se kolem 71 km/s a průměrně lze spatřit okolo 30 meteorů za hodinu. Kometu nezávisle objevili William Tempel v prosinci 1865 a Horace Tuttle v lednu 1866, na základě dalších pozorování byla kometa identifikována s kometami pozorovanými při předchozích návratech v letech 1366 a 1699.

Mimořádná maxima meteorického roje nastala 12.-13.11.1833 (~2000 met./hod.), 13.-14.11.1866 (2000-5000 met./hod.), doslova meteorický déšť mohli pozorovat v USA dne 17.11.1966, na obloze se po přepočtu dalo zaregistrovat přibližně 144 000 meteorů za hodinu!

Při návratu komety ke Slunci v roce 1932 (tedy před dvěma návraty komety) vzniklo vlákno částic, které potká naše planeta v ranních hodinách 19. 11. 2006. Na základě předpovědi Davida Ashera a Jeremie Vaubaillona se pro pozorovatele v západní Evropě, Africe a na východě severní a jižní Ameriky může naskytnout mimořádná podívaná mezi 5:45 - 5:55 SEČ, frekvence by se mohla pohybovat kolem 100 meteorů za hodinu. Předpověď přesného okamžiku tak ostré maximální aktivity je však nejistá.

Šanci mají i pozorovatelé ze střední Evropy, i když astronomická noc trvá jen do 5:28 SEČ. Pozorovat se dá i za astronomického a nautického soumraku, který přejde od 5:59 SEČ do občanského soumraku (svítání), Slunce vyjde v 7:19 SEČ. Měsíc je den před novoluním a tak nebude na obloze vůbec rušit. Radiant roje vychází nad obzor již před 23. hodinou, celé souhvězdí Lva se na obloze objeví hodinu po půlnoci. Vpravo od nejjasnější hvězdy Regulus (jasnost +1,4 mag) v souhvězdí Lva lze dobře pozorovat i planetu Saturn (jasnost +0,5 mag).

Pozorování je vhodné začít hodinu před předpovězeným maximem, tedy od 4:45 SEČ. Spatříte-li velmi jasný meteor (tedy bolid o jasnosti -4 mag či jasnější), pokuste se zaznamenat si přesný čas úkazu, jeho dráhu na obloze, místo a další okolnosti pozorování. O tyto údaje má zájem Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově, na záznam Vašeho pozorování použijte Formulář pro hlášení bolidů.

Přeji nám všem umoudřenou oblačnost a doufám, že nás nepřekvapí ani ranní mlhy. Atraktivní pozorování létavic za mrazivého svítání se přece jen tak často nezažije.

Tiskové prohlášení je možné stáhnout ve formátu MS Word




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »