Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  ALMA odhalila vnitřní strukturu hvězdné porodnice
Jiří Srba Vytisknout článek

ALMA odhalila vnitřní strukturu hvězdné porodnice

Část Velké mlhoviny v Orionu radioteleskpy ALMA a IRAM
Autor: ESO/H. Drass/ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/A. Hacar

Vědci využili nová data získaná radioteleskopem ALMA a dalšími přístroji k zachycení jinak neviditelné pavučiny filamentů, která protkává Velkou mlhovinu v Orionu. Na snímku jsou tyto struktury zobrazeny teplými červenými a žlutými odstíny, ve skutečnosti se ale jedná o tak chladné útvary, že k jejich zobrazení je potřeba použít speciální teleskopy, jako je třeba ALMA.

Tento působivý a neobvyklý záběr zachycuje část Velké mlhoviny v Orionu (Orion Nebula), která je rozsáhlou oblastí s probíhajícími procesy formování nových hvězd ležící asi 1 350 světelných let od Slunce. Snímek kombinuje červeně zobrazenou mozaiku záběrů pořízených v pásmu milimetrových vln pomocí radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a IRAM (IRAM 30-metre telescope) s do modra laděnou fotografií stejného pole v oboru infračerveného záření. Ta byla získána přístrojem HAWK-I na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) a vzhledově více připomíná běžný pohled na tento objekt ve viditelném světle. Skupina jasných hvězd v levém horním rohu je Trapez (Trapezium Cluster) – malá hvězdokupa mladých horkých hvězd starých pouze několik milionů let.

Jemné vláknité struktury viditelné na tomto rozsáhlém snímku jsou dlouhé filamenty chladného plynu, které je možné zachytit pouze teleskopy pracujícími v milimetrovém pásmu vlnových délek elektromagnetického záření. Jinak jsou tyto útvary zcela nepozorovatelné, a to jak ve viditelném světle, tak v infračerveném záření. ALMA je jedním z mála přístrojů, které astronomové mají k dispozici pro jejich studium. Tento plyn představuje materiál, který dává vzniknout novým hvězdám – oblak postupně kolabuje působením vlastní gravitace, dokud není dostatečně hustý na to, aby se v něm utvořila protohvězda – objekt předcházející vzniku hvězdy.

Vědci, kteří pořídili data, na základě nichž byl snímek vytvořen, zkoumali tyto filamenty, aby porozuměli jejich struktuře a složení. Použili radioteleskop ALMA k hledání známek přítomnosti iontu N2H+ (diazenylium), který je v materiálu filamentů obsažen. Tímto způsobem se týmu podařilo identifikovat síť celkem 55 filamentů.

Snímek kombinuje červeně zobrazenou mozaiku záběrů pořízených v pásmu milimetrových vln pomocí radioteleskopů ALMA a IRAM  s do modra laděnou fotografií stejného pole v oboru infračerveného záření. Ta byla získána přístrojem HAWK-I na dalekohledu ESO/VLT a vzhledově více připomíná běžný pohled na tento objekt ve viditelném světle. Skupina jasných hvězd v levém horním rohu je Trapez (Trapezium Cluster) – malá hvězdokupa mladých horkých hvězd starých pouze několik milionů let. Kredit: ESO/H. Drass/ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/A. Hacar Autor: ESO/H. Drass/ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/A. Hacar
Snímek kombinuje červeně zobrazenou mozaiku záběrů pořízených v pásmu milimetrových vln pomocí radioteleskopů ALMA a IRAM s do modra laděnou fotografií stejného pole v oboru infračerveného záření. Ta byla získána přístrojem HAWK-I na dalekohledu ESO/VLT a vzhledově více připomíná běžný pohled na tento objekt ve viditelném světle. Skupina jasných hvězd v levém horním rohu je Trapez (Trapezium Cluster) – malá hvězdokupa mladých horkých hvězd starých pouze několik milionů let. Kredit: ESO/H. Drass/ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/A. Hacar
Autor: ESO/H. Drass/ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/A. Hacar

Velká mlhovina v Orionu (Orion Nebula) je jednou ze Slunci nejbližších oblastí s intenzivní tvorbou nových hvězd. Je tak možné ji detailně zkoumat a hojně toho využívají především astronomové zabývající se procesy formování a vývoje hvězd během prvních několika milionů let jejich existence. Dalekohledy ESO zkoumaly tento zajímavý objekt a jeho části mnohokrát. Více o těchto pozorováních je možné se dozvědět například v tiskové zprávě eso1723, snímky naleznete na stránkách galerie.

K vytvoření celého záběru bylo použito celkem 296 jednotlivých datových balíků získaných pomocí radioteleskopů ALMA a IRAM. Díky tomu jde o jednu z dosud nejrozsáhlejších mozaik, které ve vysokém rozlišením zachycují oblast s probíhajícím formováním hvězd v oboru milimetrových vln [1].

Poznámky

[1] Starší mozaiky oblastí Velké mlhoviny v Orionu na milimetrových vlnových délkách využívaly data pouze z dalekohledů s jednou parabolou, jako je například APEX. Nová pozorování pomocí ALMA a IRAM využívají interferometrii ke kombinaci signálů z řady jednotlivých antén umístěných na velkou vzdálenost od sebe, což umožňuje získat záběry s mnohem jemnějšími detaily.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Alvaro Hacar González; NWO-VENI Fellow – Leiden Observatory; Leiden University, the Netherlands; Email: hacar@strw.leidenuniv.nl

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1809



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Radioteleskop ALMA, Mlhovina v Orionu, M42, Tisková zpráva ESO


9. vesmírný týden 2024

9. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 2. do 3. 3. 2024. Měsíc po úplňku bude zářit v druhé polovině noci a ráno, kde se přiblíží k hvězdě Antares. Na večerní obloze je vidět Jupiter a Uran. Aktivita Slunce je stále vysoká a na povrchu je velká skvrna. Soukromý přistávací modul Nova-C Odysseus dosedl na povrch Měsíce zřejmě na boku, ale stále vysílá. Z oběžné dráhy se vrátilo pouzdro soukromé společnosti Varda Space. Proběhlo další, devatenácté přistání stupně Falconu 9. Uplynulo 20 let od startu mise Rosetta-Philae ke kometě 67P a v létě to bude 10 let od jejího příletu k ní.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC2359 Thorova helma

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2024 obdržel snímek „NGC 2359 - Thorova helma“, jehož autorem je Roman Hujer   Jméno Thor nalezneme zejména v mytologii severských národů, například Germánů či Vikingů. Jeho otcem byl Odin, jeden z bohů zde nejvyšších. Je bohem

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

12P Pons-Brooks

12P/Pons–Brooks je periodická kométa s obežnou dobou 71 rokov. Zodpovedá klasickej definícii kométy typu Halley s obežnou dobou medzi 20 a 200 rokmi a je tiež jednou z najjasnejších známych periodických komét, ktorá vo svojom prístupe k perihéliu dosahuje absolútnu vizuálnu magnitúdu ~ 5 . Kométu Pons-Brooks objavil na observatóriu v Marseille v júli 1812 Jean-Louis Pons a neskôr ju v roku 1883 objavil William Robert Brooks. Najbližší prechod perihélia je 21. apríla 2024, pričom najbližšie priblíženie k Zemi je 1,55 AU (232 miliónov km) 2. júna 2024. Očakáva sa, že kométa zjasní na zdanlivú magnitúdu 4,5. Jadro kométy sa odhaduje na priemer približne 30 km za predpokladu, že počas fotometrie v roku 2020 neprodukovalo príliš veľa prachu a plynu. 12P/Pons–Brooks môže byť materským telesom slabého decembrového meteorického roja κ-Draconids, ktorý je aktívny približne od 29. novembra do 13. decembra. Vyfotené 27.2.2024 krátko po západe Slnka za zlých podmienok cez vysokú oblačnosť. Chvíľami ani guiding nefungoval. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, guidescope 180mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Starnet++, Adobe photoshop 37x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 30 flats, 30 darks, master darkflats 27.2.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »