Webb odhalil úžasné detaily tvorby hvězd v mlhovině v Orionu
Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor
Mnoho objektů zájmu Webbova vesmírného dalekohledu je skryto lidskému zraku v kosmických dálavách, často i mimo naši Galaxii. Jednou z výjimek, na kterou se nyní dalekohled zaměřil, je Velká mlhovina v Orionu, v Messierově katalogu objekt č. 42. Pod trojicí známých hvězd Orionova pásu ji spatříme jako rozmazanou hvězdičku i pouhým okem. Už malý dalekohled odhalí slabý závoj mlhavého vzhledu kolem jasného středu, který ukrývá několik velmi zářivých hvězd. Čtyři z nich jsou dobře vidět i amatérsky a říká se jim Trapez. Mlhoviny, jako je tato, jsou nádhernou ukázkou tvorby nových hvězd a jejich planetárních soustav. A M42 je jednou z těch nejbližších. JWST zde odhalil dosud neviděné detaily.
Mlhovina v Orionu, kdysi jen oblak plynu a prachu, jehož hmotnost mnohotisíckrát převyšovala hmotnost Slunce, se později stal domovem nově vznikajících hvězd. Oblaka plynu se začala smršťovat a nově vzniklé hvězdy rozzářily okolní plyn. Díky tomu ji dnes pozorujeme jako výrazný objekt v zimním souhvězdí Oriona. Předpokládá se, že Slunce a Země vznikly v mlhovině podobné této před 4,5 miliardami let.
Mlhovina je vzdálena 1344 světelných roků a má průměr asi 24 světelných let. Dalekohled JWST v ní dokáže zobrazit detaily o průměru asi 5 světelných hodin, což přibližně odpovídá vzdálenosti od Slunce k Neptunu. To nám umožňuje vidět detaily protoplanetárních disků kolem některých z přibližně 700 hvězd, které začaly v mlhovině zářit.
Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor; text Martin Gembec
Profesor Els Peeters z University v Západním Ontariu to komentuje následovně: „Tato nová pozorování nám umožňují lépe pochopit, jak masivní hvězdy ovlivňují plynný a prachový oblak, ve kterém se rodí. Tyto hvězdy vyzařují velké množství ultrafialového záření přímo do rodného oblaku, který je stále obklopuje, a to mění fyzikální tvar oblaku i jeho chemické složení. Jak přesně to funguje a jak to ovlivňuje další formování hvězd a planet, zatím není dobře známo.“
„Zřetelně vidíme několik hustých vláken. Tyto vláknité struktury mohou podporovat vznik nové generace hvězd v hlubších oblastech oblaku prachu a plynu," dodal Dr. Olivier Berné z Ústavu astrofyziky vesmíru (Institut d'Astrophysique Spatiale) v Paříži. „Vidíme zde mladé hvězdy uvnitř svých kokonů s diskem prachu a plynu, v němž se formují planety. Jasně viditelné jsou také malé dutiny vyhloubené novými hvězdami, které jsou rozfoukávány intenzivním zářením a hvězdným větrem nově vzniklých hvězd."
Autor: NASA/ESA/CSA/Rice University/PDRs4All Team
Snímky z JWST jsou vždy působivější než snímky pořízené Hubbleovým teleskopem jednoduše proto, že nový teleskop má mnohem větší primární zrcadlo, které zachytí více světla. Rozdíl je zde však obzvláště markantní, protože Hubblův pohled, stejně jako pohled většiny pozemských dalekohledů, je zahalen prachem, který do značné míry blokuje viditelné světlo. Infračervené světlo, které vnímá JWST, je prachem ovlivněno mnohem méně – infračervené záření bylo zvoleno částečně kvůli schopnosti vidět do oblastí, jako je tato.
Dříve vypuštěný vesmírný dalekohled Spitzer také pozoroval oblohu na podobných vlnových délkách infračerveného záření, ale jeho zrcadlo mělo průměr jen 85 cm. JWST má primární zrcadlo o průměru 6,5 metru.
Autor: NASA/JPL-Caltech/S.T.Megeath a NASA/ESA/CSA/PDRs4All Team
Tým PDRs4All nám na závěr poskytl bonusový snímek navazující oblasti. Pokud bychom si střed mlhoviny v Orionu představili orientovaný jako na obloze, potom výše uvedené výřezy patří oblasti západně od jejího středu a níže uvedený výřez ukazuje severozápadní část středu této mlhoviny. Otázka pro vás – najdete na snímku žábu?
Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] PDRs4All Team
[2] IFL Science
O autorovi
Martin Gembec
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
