Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Dalekohled ESO zachytil překrásného kosmického motýla
Jiří Srba Vytisknout článek

Dalekohled ESO zachytil překrásného kosmického motýla

Planetární mlhovina NGC 2899 na snímku z dalekohledu VLT
Autor: ESO

Mohutné plynné obálky mlhoviny NGC 2899 se táhnou až do vzdálenosti dvou světelných let od středu a jasně září mezi hvězdami Mléčné dráhy, jelikož plyn dosahuje teploty až deset tisíc stupňů. Za takto vysokou teplotu plyn vděčí intenzivnímu ultrafialovému záření přicházejícímu z centrální hvězdy, které nutí atomy vodíku a kyslíku v mlhovině zářit typickými odstíny červené, respektive modré barvy.    

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2012, 30. července 2020)

Objekt leží ve vzdálenosti mezi 3 000 až 6 500 světelných let od nás a na obloze jej najdeme v jižním souhvězdí Plachet (Vela). Uprostřed mlhoviny se nachází dvojice hvězd a vědci se domnívají, že právě tento pár dal mlhovině téměř symetrický vzhled. Jakmile jedna z hvězd dospěla do závěrečné fáze svého vývoje, odvrhla vnější obálky. Proudící plyn následně interaguje s druhou hvězdou, čímž vzniká dvojice laloků viditelných na snímku. Pouze asi 10 až 20 % planetárních mlhovin [1] má takto nápadný bipolární tvar.       

Uvedený detailní snímek mlhoviny NGC 2899 astronomové pořídili pomocí přístroje FORS instalovaném na dalekohledu Antu (UT1) – jednom ze čtyř teleskopů systému ESO/VLT s primárním zrcadlem o průměru 8,2 m, který pracuje na Observatoři Paranal v Chile. Přístroj FORS (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph) s vysokým rozlišením byl jedním z prvních zařízení pro dalekohled VLT a stojí nejen za mnoha překrásnými snímky, ale především za řadou objevů učiněných v rámci ESO. Podílel se na pozorování prvního zdroje gravitačních vln v historii (eso1733), zkoumal první známou mezihvězdnou planetku (eso1737) a je využívám k podrobnému výzkumu fyzikálních procesů stojících za vznikem složitých planetárních mlhovin (eso1244).     

Uvedený obrázek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems. Jedná se o iniciativu, jejímž úkolem je získávat astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků jinak nevyužitého pozorovacího času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

Poznámky

[1] Planetární mlhoviny (planetary nebulae) nemají nic společného s planetami, jak by se mohlo zdát podle jejich jména. První astronomové, kteří měli možnost tyto mlhoviny spatřit pomocí dalekohledu, popisovali jejich vzhled jako ‘zdánlivě planetární’. (Tento popis se vztahoval především k ‘plošnému’ zjevu mezi jinak bodovými hvězdami a ostrému ohraničení na rozdíl od jiných mlhovin; jako plošné ostře ohraničené objekty se jim jevily pouze planety.) Planetární mlhoviny vznikají v závěrečné fázi vývoje hvězd až do hmotnosti asi 6 Sluncí, kdy jádro zkolabuje a hvězda odvrhne vnější obálky plynu bohaté na těžší chemické prvky. Intenzivní ultrafialové záření (ultraviolet radiation) bílého trpaslíka (odhaleného jádra hvězdy) interaguje s plynem obálek a po tisíce let ho nutí svítit, dokud se plyn nerozptýlí v prostoru. Z hlediska astronomických časových měřítek jsou tedy planetární mlhoviny relativně krátkodobým jevem.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 16 členských států – Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie – a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal pracují dalekohledy systému VLT (Velmi velký dalekohled) schopné fungovat společně jako interferometr VLTI a dva přehlídkové teleskopy – VISTA pro infračervenou a VST pro viditelnou oblast spektra. Na Observatoři Paranal bude umístěn a provozován také největší a nejcitlivější teleskop pro sledování záření gama – Cherenkov Telescope Array South. ESO je také významným partnerem zařízení umístěných na planině Chajnantor – APEX a ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

Odkazy

 Kontakty

Soňa Ehlerová; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Bárbara Ferreira; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6670; Mobil: +49 151 241 664 00; Email: pio@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2012, 30. července 2020)



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: NGC 2899, Planetární mlhovina, ESO/VLT, Tisková zpráva ESO


21. vesmírný týden 2025

21. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 5. do 25. 5. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se s ranními planetami. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je zvýšená a minulý týden jsme shlédli několik velmi silných erupcí během jediného dne. Připravuje se devátý testovací let Super Heavy Starship. Europa Clipper si osahal Mars. Před 115 lety Země prošla ohonem Halleyovy komety a spustil se tak jeden z prvních velkých hoaxů o zamoření atmosféry kyanidem.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Světelná stopa ISS

Světelná stopa ISS

Další informace »