Kulová hvězdokupa M3 - po stopách medvědice
Na rozdíl od obou předchozích objektů Messierova katalogu tento objevil Charles Messier osobně. Stalo se tak 3. května 1764. Již třetí náhodný objev mlhovinového kometě podobného objektu ho podnítil k jejich systematičtějšímu vyhledávání a katalogizování. Během jediného roku se dostal až k objektu M41. Na jednotlivé hvězdičky hvězdokupu poprvé rozlišil William Herschel roku 1784.
Kulová hvězdokupa o průměru přibližně 180 světelných let obsahuje půl milionu velmi starých hvězd. Husté jádro této kulové hvězdokupy je poměrně velké, měří 11 světelných let v průměru, tedy třikrát více než u podobně velké hvězdokupy M2. V oblasti o průměru 22 světelných let pak leží polovina hmotnosti celého seskupení, tedy asi 120 000 slunečních hmotností. Ve stejně velikém okolí naší planety se naproti tomu nachází pouhých šestnáct hvězd s celkovou hmotností jen devětkrát větší než hmotnost Slunce. Proto není divu, že v takové tlačenici není o blízká setkání hvězd nouze.
V této kulové hvězdokupě je známo asi 260 proměnných hvězd, první z nich objevil již roku 1889 americký astronom Edward Charles Pickering. Díky vůbec největšímu počtu známých proměnných hvězd ze všech hvězdokup je M3 velmi často zkoumána. Drtivá většina proměnných je typu RR Lyrae. Proměnné hvězdy tohoto typu se hojně vyskytují ve všech kulových hvězdokupách. Protože všechny mají téměř stejnou zářivost, asi jako padesát Sluncí, dají se použít jako standardní svíčky při určování vzdálenosti kulových hvězdokup.
M3 obsahuje neobvykle velké množství namodralých hvězd hlavní posloupnosti. Hmotnější hvězdy s vyšší povrchovou teplotou, a tedy bílou až namodralou barvou, se ale vyvíjejí poměrně rychle. V kulových hvězdokupách, kde všechny hvězdy vznikly najednou, a jsou tedy stejně jako samotná hvězdokupa velice staré, by již dávno neměly být. Měli by zde zůstat jen jejich menší a šetřivější sourozenci. Těmto záhadným modrým hvězdám se přiléhavě říká "modří opozdilci".
Prvního modrého opozdilce objevil roku 1953 Alan Sandage právě ve hvězdokupě M3. Dnes je známe nejen z jiných kulových či otevřených hvězdokup, ale také jako již samostatné hvězdy mimo jakoukoli hvězdokupu. Teorií snažících se vysvětlit jejich původ je několik (více v odkazech na konci článku). Asi nejpravděpodobnější je, že tyto hvězdy omládly při vzájemných srážkách, ke kterým v nesmírně hustém jádře kulové hvězdokupy dochází poměrně často.
Článek je převzatý ze stránek Jihlavské astronomické společnosti.
Více o modrých opozdilcích si můžete přečíst zde:
Další zdroje a odkazy:- http://www.seds.org/messier/m/m003.html
- http://www.noao.edu/outreach/aop/observers/m3.html
- http://www.kellysky.net/starclus.htm
- http://venus.mporzio.astro.it/~marco/gc/cluster_4.php?ggc=NGC+5272
- http://adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-bib_query?bibcode=2003ApJ...596..299M
- http://cdsads.u-strasbg.fr/cgi-bin/nph-bib_query?bibcode=2001AJ....122.3183C
- http://adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-bib_query?bibcode=1997A%26A...320..757F
- http://cdsads.u-strasbg.fr/cgi-bin/nph-bib_query?bibcode=1994A%26A...290...69Bdkaz