Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nebeský had polapený teleskopy ESO
Jiří Srba Vytisknout článek

Nebeský had polapený teleskopy ESO

Mlhovina Sh2-54 v infračerveném oboru pohledem dalekohledu VISTA
Autor: ESO/VVVX

Tento snímek je doslova potečkován tisíci hvězd, které vypadají jako bílé puntíky různých velikostí a jasností na temném pozadí dalekého vesmíru. Uprostřed záběru se nachází hustější shluk hvězd zanořený ve fialovém oblaku. Skupinu obklopuje Hadí mlhovina, která na této fotografii vypadá jen jako slabě zářící temně oranžový pás. Skrz něj je stále vidět celou řadu hvězd. Tento nový snímek byl pořízen v infračerveném oboru a odhaluje myriády hvězd ukrytých za slabou oranžovou září mlhoviny Sh2-54. Působivou hvězdnou porodnici ležící na obloze v souhvězdí Hada zachytil v nejjemnějších detailech přehlídkový teleskop VISTA pracující na Observatoři ESO Paranal v Chile.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2301, 4. ledna 2023)

Když se lidé starověku dívali na noční oblohu, viděli jen náhodná seskupení hvězd. Řekové nazvali jeden z útvarů souhvězdím Hada (Serpens), protože jim seskupení připomínalo tohoto pozemského tvora. Co však spatřit nemohli, byla řada úžasných kosmických objektů, které se nacházejí poblíž hadího ocasu. Nalezneme zde Orlí mlhovinu, mlhovinu Omega a také mlhovinu Sh2-54. Poslední jmenovaná je zobrazena v infračerveném záření na uvedeném snímku.

Mlhoviny jsou obrovské oblaky plynu a prachu, ze kterých se rodí nové hvězdy. Teprve dalekohledy astronomům umožnily identifikovat a analyzovat tyto většinou slabé objekty v mimořádných detailech. Mlhovina na fotografii se nachází asi 6 tisíc světelných let od nás. Její označení Sh2-54 odkazuje na katalog více než 300 mlhovin, který v 50. letech 20. století sestavil americký astronom Stewart Sharpless.

Jak se vyvíjí technologie používané k výzkumu vesmíru, pokročilo také naše chápání těchto hvězdných porodnic. Jedním z úžasných vylepšení je schopnost využívat nejen světlo viditelné pro naše oči, ale také jiné formy záření, jako například infračervené paprsky. Stejně jako se u hada, předobrazu pro pojmenování této mlhoviny, vyvinula schopnost vnímat infračervené záření, aby se lépe orientoval ve svém přírodním prostředí, my jsme vynalezli přístroje zaznamenávající tyto paprsky, abychom se naučili více o vesmíru.

Zatímco husté oblaky prachu v mlhovinách snadno absorbují viditelné světlo, infračervené záření může tímto prostředím procházet relativně snadno. Uvedený snímek proto odhaluje množství hvězd jinak ukrytých za prachovými závoji. Pro astronomy je to velmi užitečné, neboť jim to umožňuje podrobněji zkoumat, co se odehrává ve hvězdných porodnicích, a zjistit více o procesech vedoucích ke vzniku hvězd.

Uvedený snímek mlhoviny Sh2-54 v infračerveném oboru elektromagnetického záření byl získán vysoce citlivou 67megapixelovou kamerou dalekohledu VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) pracujícího na observatoři ESO Paranal v Chile. Záběr byl pořízen v rámci přehlídky VVVX (VISTA Variables in the Via Láctea eXtended survey). Jedná se o dlouhodobý projekt, jehož cílem je opakovaně pozorovat rozsáhlé oblasti Mléčné dráhy v infračerveném oboru a poskytnout tak užitečná data k pochopení hvězdného vývoje.

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa objevovat tajemství vesmíru ku prospěchu všech. Navrhujeme, stavíme a provozujeme pozemní observatoře světové úrovně, které astronomové využívají k řešení vzrušujících otázek a šíření fascinace astronomií. Podporujeme mezinárodní spolupráci v astronomii. ESO byla založena jako mezivládní organizace v roce 1962 a dnes ji tvoří 16 členských států – Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie – a dvojice strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálie. Ústředí ESO, návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova se nachází v blízkosti Mnichova v Německu, zatímco chilská poušť Atacama, úžasné místo s jedinečnými podmínkami pro pozorování oblohy, hostí naše dalekohledy. ESO provozuje tři observatoře: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na hoře Paranal jsou to dalekohled VLT (Very Large Telescope) a interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer), stejně jako dva přehlídkové teleskopy – VISTA pracující v infračervené oblasti a VST (VLT Survey Telescope) pro viditelné světlo. Na Observatoři Paranal bude ESO také hostit a provozovat pole teleskopů CTAS (Cherenkov Telesope Array South) pro detekci Čerenkovova záření v atmosféře – největší a nejcitlivější observatoř gama záření na světě. Společně s mezinárodními partnery provozuje ESO teleskopy pro milimetrovou a submilimetrovou oblast APEX a ALMA pracující na planině Chajnantor. Na hoře Cerro Armazones poblíž Paranalu stavíme nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled, Extremly Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“. Z našich kanceláří v Santiagu řídíme naši činnost v Chile a spolupráci s místními partnery a veřejností.

Odkazy

Kontakty

Petr Kabáth; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba; překlad; Email: j.srba@seznam.cz

Juan Carlos Muñoz Mateos; ESO Media Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6176; Email: press@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2301, 4. ledna 2023)



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Sh2-54, VISTA, Tisková zpráva ESO


30. vesmírný týden 2024

30. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 22. 7. do 28. 7. 2024. Měsíc po úplňku je vidět především v druhé polovině noci a dopoledne. Planety jsou nejlépe vidět ráno a Saturn už od půlnoci. Zlepšuje se už i viditelnost Marsu s Jupiterem. Aktivita Slunce je na střední úrovni. Po večerních přeletech ISS tu máme její přelety přes Slunce a Měsíc. Sledujeme dění kolem návratu Falconů do služby i kolem lodi Starliner. Uplynulo 105 let od narození významného českého astronoma Luboše Perka, který zemřel teprve nedávno ve věku 101 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2024 obdržel snímek „Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem“, jehož autorem je Vlastimil Vojáček.     Polární záře. Kdo by ji neznal. Byť třeba jen ze slavné divadelní hry Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Východ Měsíce

Fotoaparát Nikon COOLPIX B500

Další informace »