Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hvězdy vs. prach v mlhovině Carina

Hvězdy vs. prach v mlhovině Carina

Mlhovina Carina v infračerveném světle
Autor: ESO/J. Emerson/M. Irwin/J. Lewis

Mlhovina Carina, jedna z největších a nejjasnějších mlhovin na nočním nebi, byla nově pozorována dalekohledem ESO VISTA na observatoři Paranal v Chile. Díky pozorování v infračerveném světle prokoukla VISTA skrz horký plyn a temný prach kolem mlhoviny a ukázala spousty hvězd, jak nově zrozených, tak na pokraji zániku.

VISTA prohlíží jednu z největších mlhovin v Mléčné dráze v infračerveném světle

Ve vzdálenosti asi 7500 světelných let v souhvězdí Carina (Lodní kýl) leží mlhovina, ve které bok po boku vznikají a zanikají hvězdy. Vlivem těchto dramatických jevů je mlhovina Carina dynamický a vyvíjející se oblak plynu a prachu.

Hmotné hvězdy uvnitř této kosmické bubliny vytvářejí intenzivní záření, které nutí plyn zářit. Oproti tomu se v jiných oblastech nacházejí tmavé pilíře prachu, které ukrývají nově zrozené hvězdy. V mlhovině zuří boj mezi hvězdami a prachem a nově vytvořené hvězdy vyhrávají: díky vysokoenergetickému záření a hvězdným větrům, které vypařují a rozptylují prachová hnízdečka, ve kterých vznikly.

S rozměrem přes 300 světelných let napříč je mlhovina Carina jednou z největších oblastí tvorby hvězd v Mléčné dráze a na tmavé obloze je lehce rozpoznatelná i pouhým okem. Naneštěstí pro nás žijící na severu leží 60 stupňů pod nebeským rovníkem a tudíž je viditelná jen z jižní polokoule.

První místo v soutěži o nejzvláštnější hvězdný systém v této zajímavé mlhovině patří hvězdě Eta Carinae. Tento hvězdný gigant je vlastně zvláštním typem dvojhvězdy, vydává nejvíc energie v celém okolí a samotná hvězda se blíží ke konci své existence. Ve třicátých letech devatenáctého století byla Eta Carinae jednou z nejjasnějších hvězd na obloze. Její jas od té doby dramaticky poklesl, ale i tak zůstavá jednou z nejhmotnějších a nejjasnějších hvězdných systémů v Mléčné dráze.

Eta Carinae je na obrázku součástí jasné skvrny právě nad "véčkem" tvořeným prachovými oblaky. Vpravo od Eta Carinae je relativně malá mlhovina Klíčová dírka - malý, hustý oblak chladného molekulárního plynu a prachu uvnitř mlhoviny Carina - ve které se nachází několik hmotných hvězd a jejíž vzhled se také v posledních stoletích dramaticky změnil.

Mlhovina Carina byla objevena z Mysu Dobré naděje Nicolasem Louisem de Lacaille okolo roku 1750. Od té doby byla mnohokrát sledována a fotografována. Ale VISTA - the Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy - přidává neporovnatelně detailní pohled na širší oblast; infračervené detektory tohoto dalekohledu jsou dokonalé pro odhalování skupin mladých hvězd skrytých uvnitř prachu v mlhovině. V roce 2014 VISTA v mlhovině změřila téměř pět milionů individuálních zdrojů infračerveného záření a odhalila tak velikost této oblasti tvorby hvězd. VISTA je největším infračerveným dalekohledem na Zemi, který je určen k přehlídkám oblohy. Jeho velké zrcadlo, široké zorné pole a neuvěřitelně citlivé detektory umožňují astronomům [1] odhalovat nové pohledy na jižní oblohu.

Poznámky

[1] Vedoucím pozorovacího týmu, který pořídil tento úžasný obrázek, je Jim Emerson (School of Physics & Astronomy, Queen Mary University of London, UK). Jeho spolupracovníci jsou Simon Hodgkin a Mike Irwin (Cambridge Astronomical Survey Unit, Cambridge University, UK). Zpracování dat provedli Mike Irwin a Jim Lewis  (Cambridge Astronomical Survey Unit, Cambridge University, UK).

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnějších pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 15 členských států: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a dva přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Soňa Ehlerová; národní kontakt a překlad; ASU AV ČR

Jim Emerson; School of Physics & Astronomy, Queen Mary University of London; London, UK; Email: j.p.emerson@qmul.ac.uk

Calum Turner; Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6670; Email: pio@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1828



O autorovi

Štítky: VISTA, Eta Carina Nebula, Tisková zpráva ESO


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »