Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hvězdy vs. prach v mlhovině Carina

Hvězdy vs. prach v mlhovině Carina

Mlhovina Carina v infračerveném světle
Autor: ESO/J. Emerson/M. Irwin/J. Lewis

Mlhovina Carina, jedna z největších a nejjasnějších mlhovin na nočním nebi, byla nově pozorována dalekohledem ESO VISTA na observatoři Paranal v Chile. Díky pozorování v infračerveném světle prokoukla VISTA skrz horký plyn a temný prach kolem mlhoviny a ukázala spousty hvězd, jak nově zrozených, tak na pokraji zániku.

VISTA prohlíží jednu z největších mlhovin v Mléčné dráze v infračerveném světle

Ve vzdálenosti asi 7500 světelných let v souhvězdí Carina (Lodní kýl) leží mlhovina, ve které bok po boku vznikají a zanikají hvězdy. Vlivem těchto dramatických jevů je mlhovina Carina dynamický a vyvíjející se oblak plynu a prachu.

Hmotné hvězdy uvnitř této kosmické bubliny vytvářejí intenzivní záření, které nutí plyn zářit. Oproti tomu se v jiných oblastech nacházejí tmavé pilíře prachu, které ukrývají nově zrozené hvězdy. V mlhovině zuří boj mezi hvězdami a prachem a nově vytvořené hvězdy vyhrávají: díky vysokoenergetickému záření a hvězdným větrům, které vypařují a rozptylují prachová hnízdečka, ve kterých vznikly.

S rozměrem přes 300 světelných let napříč je mlhovina Carina jednou z největších oblastí tvorby hvězd v Mléčné dráze a na tmavé obloze je lehce rozpoznatelná i pouhým okem. Naneštěstí pro nás žijící na severu leží 60 stupňů pod nebeským rovníkem a tudíž je viditelná jen z jižní polokoule.

První místo v soutěži o nejzvláštnější hvězdný systém v této zajímavé mlhovině patří hvězdě Eta Carinae. Tento hvězdný gigant je vlastně zvláštním typem dvojhvězdy, vydává nejvíc energie v celém okolí a samotná hvězda se blíží ke konci své existence. Ve třicátých letech devatenáctého století byla Eta Carinae jednou z nejjasnějších hvězd na obloze. Její jas od té doby dramaticky poklesl, ale i tak zůstavá jednou z nejhmotnějších a nejjasnějších hvězdných systémů v Mléčné dráze.

Eta Carinae je na obrázku součástí jasné skvrny právě nad "véčkem" tvořeným prachovými oblaky. Vpravo od Eta Carinae je relativně malá mlhovina Klíčová dírka - malý, hustý oblak chladného molekulárního plynu a prachu uvnitř mlhoviny Carina - ve které se nachází několik hmotných hvězd a jejíž vzhled se také v posledních stoletích dramaticky změnil.

Mlhovina Carina byla objevena z Mysu Dobré naděje Nicolasem Louisem de Lacaille okolo roku 1750. Od té doby byla mnohokrát sledována a fotografována. Ale VISTA - the Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy - přidává neporovnatelně detailní pohled na širší oblast; infračervené detektory tohoto dalekohledu jsou dokonalé pro odhalování skupin mladých hvězd skrytých uvnitř prachu v mlhovině. V roce 2014 VISTA v mlhovině změřila téměř pět milionů individuálních zdrojů infračerveného záření a odhalila tak velikost této oblasti tvorby hvězd. VISTA je největším infračerveným dalekohledem na Zemi, který je určen k přehlídkám oblohy. Jeho velké zrcadlo, široké zorné pole a neuvěřitelně citlivé detektory umožňují astronomům [1] odhalovat nové pohledy na jižní oblohu.

Poznámky

[1] Vedoucím pozorovacího týmu, který pořídil tento úžasný obrázek, je Jim Emerson (School of Physics & Astronomy, Queen Mary University of London, UK). Jeho spolupracovníci jsou Simon Hodgkin a Mike Irwin (Cambridge Astronomical Survey Unit, Cambridge University, UK). Zpracování dat provedli Mike Irwin a Jim Lewis  (Cambridge Astronomical Survey Unit, Cambridge University, UK).

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnějších pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 15 členských států: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a dva přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Soňa Ehlerová; národní kontakt a překlad; ASU AV ČR

Jim Emerson; School of Physics & Astronomy, Queen Mary University of London; London, UK; Email: j.p.emerson@qmul.ac.uk

Calum Turner; Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6670; Email: pio@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1828



O autorovi

Štítky: VISTA, Eta Carina Nebula, Tisková zpráva ESO


23. vesmírný týden 2020

23. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2020. Měsíc bude v úplňku. Venuše bude v dolní konjunkci se Sluncem. Na večerní obloze je ještě Merkur. Ráno si relativně nízko nad jihovýchodem říká o pozornost mars, ale výše jsou blízko sebe planety Jupiter a Saturn. Událostí týdne byl úspěšný start Falconu 9 s pilotovanou lodí Crew Dragon, která se v neděli odpoledne připojila k ISS. Před 125 lety se narodil Josef Klepešta a před 55 lety startovala Gemini 4 s plánem prvního amerického výstupu do kosmu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Venuše 18.3. a 11.4.

ČAM za březen 2020:  Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2020 obdržel snímek „Venuše 2020“, jehož autorem je Jan Klečka Venuše. Ano, tak ji známe my. Ale známe ji? Pro někoho římská bohyně lásky a krásy. Pro někoho prehistorická figurka z oblasti Pavlovických vrchů na

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Trpasličí planeta (136472) Makemake

Animace pohybu trpasličí planety (136472) Makemake. Vyznačeny jsou polohy z 18.5.2020 a 1.6.2020. Rozměry obrázku jsou 20 x 20 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. 18.05.2020 od 21:39 UT 60x40s. 01.06.2020 od 21:31 UT 60x40s.

Další informace »