Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nejpodrobnější pohled na hvězdný systém Eta Carinae
Jiří Srba Vytisknout článek

Nejpodrobnější pohled na hvězdný systém Eta Carinae

Detailní pohled na hvězdný systém Eta Carinae
Autor: ESO/G. Weigelt

Mezinárodní tým astronomů využil schopnosti interferometru VLTI (Very Large Telescope Interferometer) k zobrazení hvězdného systému Eta Carinae v dosud nejvyšším rozlišení. Podařilo se jim tak pozorovat nové, nečekané struktury v okolí této dvojhvězdné soustavy, včetně oblasti mezi hvězdami, kde se extrémní rychlostí střetávají hvězdné větry proudící z jednotlivých stálic. Detailní nový pohled do tohoto mimořádného hvězdného systému by mohl přinést lepší pochopení vývoje velmi hmotných hvězd.

Interferometr VLTI zkoumá bouřlivý hvězdný vítr v proslulém hmotném systému

Astronom Gerd Weigelt (Max Planck Institute for Radio Astronomy, MPIfR, Bonn) a jeho tým použili interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer) pracující na observatoři Paranal v Chile k získání unikátního záběru hvězdného systému Eta Carinae v srdci mlhoviny Carina (Carina Nebula).

Tento kolosální systém se skládá z dvojice hmotných hvězd, které obíhají kolem sebe. Díky vysoké aktivitě vytvářejí obě stálice silný hvězdný vítr, který se šíří do okolního prostoru rychlostí až 10 milionů kilometrů za hodinu [1]. Oblast mezi hvězdami, kde se jejich hvězdné větry střetávají, je velmi bouřlivým prostředím. Až dosud však astronomové neměli možnost ji zkoumat. 

Dvojhvězda Eta Carinae je díky svému obrovskému výkonu schopna způsobit dramatické jevy. V roce 1830 bylo v systému pozorováno mohutné zjasnění. Dnes víme, že bylo způsobeno aktivitou větší složky, která do svého okolí v krátkém období vyvrhla značné množství plynu a prachu. Vznikly tak dnes dobře nápadné protilehlé laloky v okolí dvojhvězdy, které jsou známy jako mlhovina Homunkulus (Homunculus Nebula, česky bývá tento útvar označován jako mlhovina Človíček). Při kolizi hvězdných větrů rychle proudících proti sobě se částice zahřívají na velmi vysokou teplotu až milion stupňů a vzniká intenzivní rentgenové záření.

Centrální oblast, kde k přímé kolizi dochází, je však poměrně malá – asi tisíckrát menší než mlhovina Homunkulus – proto žádné přístroje na Zemi ani ve vesmíru nebyly dosud schopny tento prostor zkoumat podrobně. Členové týmu využili mimořádného rozlišení interferometeru VLTI v kombinaci s přístrojem AMBER, aby do hloubi této oblasti poprvé nahlédli. Díky kombinaci signálů z trojice pomocných dalekohledů (Auxiliary Telescopes) interferometru VLTI bylo dosaženo mimořádného zvýšení rozlišovací schopnosti ve srovnání s možnostmi jednoho hlavního dalekohledu (VLT Unit Telescope) systému VLT. Vědci tak získali dosud nejdetailnější snímek okolí dvojhvězdy Eta Carinae, který přinesl, pokud jde o vnitřní  strukturu mlhoviny, neočekávané výsledky.

Nový záběr detailně zachycuje strukturu, která se nachází mezi  hvězdami systému Eta Carinae. V místě, kde se bouřlivý hvězdný vítr menší, avšak teplejší, hvězdy setkává s hustějším větrem proudícím od chladnější složky páru, nalezli vědci podivnou vějířovitou strukturu.

To, o čem jsme dlouho snili, se konečně stalo skutečností. Nyní jsme schopni pořídit mimořádně detailní snímky v infračervené oblasti. VLTI nám nabízí unikátní příležitost zlepšit naše chápání fyzikálních procesů u Eta Carinae, ale i jiných důležitých objektů,“ říká Gerd Weigelt.

Kromě zobrazování umožnila spektrální pozorování celé oblasti změřit rychlost hvězdného větru [2]. Díky získaným údajům mohli astronomové vytvořit přesnější počítačový model vnitřní struktury tohoto fascinujícího hvězdného systému. Pomůže jim pochopit, jakým způsobem extrémně hmotné hvězdy při svém vývoji ztrácejí hmotu.

Člen výzkumného týmu Dieter Schertl (MPIfR) nastiňuje další postup při výzkumu: „Nové přístroje pro VLTI jako jsou GRAVITY a MATISSE nám umožní získat interferometrické snímky s ještě větším rozlišením a v širším rozsahu vlnových délek. A právě rozšíření rozsahu potřebujeme k odvození fyzikálních vlastností mnoha astronomických objektů.“

 

Poznámky

[1] Obě hvězdy jsou tak hmotné a jasné, že záření, které produkují, strhává hmotu z vnějších vrstev jejich atmosféry a odfukuje ji do okolního prostoru. Toto vypuzení materiálu je označováno  jako 'hvězdný vítr', který se může pohybovat rychlostí v řádu až milionů kilometrů  za hodinu.

[2] Měření byla provedena prostřednictvím Dopplerova jevu (Doppler effect). Astronomové využívají Dopplerův jev (Dopplerův posun) k odvození rychlosti, jakou se kosmické objekty pohybují k nám nebo od nás. Pohyb objektu ve směru k nám nebo od nás totiž vyvolává jemný posun známých spektrálních čar. A právě na základě tohoto posunu je možné rychlost pohybu spočítat.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku publikovaném ve vědeckém časopise Astronomy and Astrophysics.

Složení týmu: G. Weigelt (Max Planck Institute for Radio Astronomy, Německo), K.-H. Hofmann (Max Planck Institute for Radio Astronomy, Německo), D. Schertl (Max Planck Institute for Radio Astronomy, Německo), N. Clementel (South African Astronomical Observatory, Jihoafrická republika), M.F. Corcoran (Goddard Space Flight Center, USA; Universities Space Research Association, USA), A. Damineli (Universidade de São Paulo, Brazílie), W.-J. de Wit (European Southern Observatory, Chile), R. Grellmann (Universität zu Köln, Německo), J. Groh (The University of Dublin, Irsko), S. Guieu (European Southern Observatory, Chile), T. Gull (Goddard Space Flight Center, USA), M. Heininger (Max Planck Institute for Radio Astronomy, Německo) , D.J. Hillier (University of Pittsburgh, USA), C.A. Hummel (European Southern Observatory, Německo), S. Kraus (University of Exeter, UK), T. Madura (Goddard Space Flight Center, USA), A. Mehner (European Southern Observatory, Chile), A. Mérand (European Southern Observatory, Chile), F. Millour (Université de Nice Sophia Antipolis, France), A.F.J. Moffat (Université de Montréal, Kanada), K. Ohnaka (Universidad Católica del Norte, Chile), F. Patru (Osservatorio Astrofisico di Arcetri, Itálie), R.G. Petrov (Université de Nice Sophia Antipolis, Francie), S. Rengaswamy (Indian Institute of Astrophysics, Indie), N.D. Richardson (The University of Toledo, USA), T. Rivinius (European Southern Observatory, Chile), M. Schöller (European Southern Observatory, Germany), M. Teodoro (Goddard Space Flight Center, USA), a M. Wittkowski (European Southern Observatory, Německo).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů, umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV , Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Gerd Weigelt; Max-Planck-Institut für Radioastronomie; Bonn, Germany; Tel.: +49 228 525 243; Email: weigelt@mpifr-bonn.mpg.de

Dieter Schertl; Max-Planck-Institut für Radioastronomie; Bonn, Germany; Tel.: +49 228 525 301; Email: ds@mpifr-bonn.mpg.de

Norbert Junkes; Public Information Officer, Max-Planck-Institut für Radioastronomie; Bonn, Germany; Tel.: +49 228 525 399; Email: njunkes@mpifr-bonn.mpg.de

Mathias Jäger; Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 176 62397500; Email: mjaeger@partner.eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1637



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Eta Carinae, Vlti, ESO, Homunculus


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »