Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Velký ohňostroj hvězdy Eta Carinae pohledem Hubbleova teleskopu

Velký ohňostroj hvězdy Eta Carinae pohledem Hubbleova teleskopu

Snímek pořízený pomocí HST odhaluje dosud neznámá zákoutí ohňostroje hvězdy Eta Carinae
Autor: NASA, ESA, N. Smith (University of Arizona) and J. Morse (BoldlyGo Institute)

Představte si ohňostroj probíhající jako zpomalený film, který započal explozí před 170 roky a stále ještě pokračuje. Tento typ ohňostroje nebyl zažehnut v zemské atmosféře, ale ve vesmíru velmi hmotnou hvězdou odsouzenou ke zkáze s názvem Eta Carinae, která je větší složkou binárního hvězdného systému. Nové snímky pořízené pomocí Hubbleova kosmického teleskopu HST v oboru ultrafialového záření zachycují expandující plyny vyvržené hvězdou znázorněné červenou, bílou a modrou barvou. Eta Carinae je od Země vzdálena 7 500 světelných roků.

Nebeský výbuch vytváří podobu dvojice nafouklých laloků prachu a plynu a další filamenty, které se rozpínají od explodující hvězdy. Stálice mohla mít počáteční hmotnost více než 150 hmotností Slunce. V uplynulých desetiletích astronomové uvažovali o tom, zda se hvězda náhodou nenachází již na pokraji naprosté destrukce.

Pozorovaný ohňostroj započal ve 40. letech 19. století, když Eta Carinae prošla obrovskou explozí nazvanou Velká exploze (Great Eruption), což z ní v průběhu dekády udělalo druhou nejjasnější hvězdu na obloze. Eta Carinae byla ve skutečnosti tak jasná, že se na určitou dobu stala významnou navigační hvězdou pro námořníky plavící se po jižních mořích.

Od té doby hvězda slábla a nyní je stěží viditelná neozbrojeným okem. Avšak ohňostroj ještě není u konce, protože Eta Carinae přežívá. Astronomové využili téměř všechny přístroje na palubě HST v uplynulých 25 letech ke studiu této bouřlivé hvězdy.

Například pomocí kamery Wide Field Camera 3 na palubě HST bylo v oboru ultrafialového světla zmapováno záření hořčíku zanořené v horkém plynu (znázorněné modrou barvou). Astronomové byli překvapeni objevem plynů v místech, kde dříve nebyli schopni nic pozorovat.

Astronomové již dlouho vědí, že vnější vrstvy materiálu odvrženého při erupci ve 40. letech 19. století byly zahřáty rázovou vlnou po srážce s dříve odvrženou hmotou z hvězdy určené k zániku. Vědci předpokládali, že na nových fotografiích objeví záření hořčíku přicházejícího ze stejné složité řady filamentů, pozorovaných v záření dusíku (zobrazeno červeně). Místo toho byly objeveny zcela nové struktury záření hořčíku v prostoru mezi prachovými bipolárními bublinami a vnějšími filamenty bohatými na dusík, které byly zahřáty vnější rázovou vlnou.

„Objevili jsme velké množství horkých plynů, které byly vyvrženy při tzv. Velké explozi, avšak dosud nekolidovaly s další látkou obklopující hvězdu Eta Carinae,“ vysvětluje Nathan Smith ze Steward Observatory at the University of Arizona in Tucson, Arizona, hlavní vědecký pracovník Hubbleova teleskopu. „Většina záření se nachází v místě, kde jsme očekávali, že objevíme prázdnou dutinu. Tento dodatečný materiál je velmi rychlý a zvyšuje celkovou energii již tak mohutného hvězdného poryvu.“

Nově objevený plyn je důležitý pro pochopení toho, jak erupce začala, protože představuje rychlé a rázné vyvržení materiálu, který byl hvězdou „vyhoštěn“ krátce před vypuzením bipolárních laloků. Astronomové potřebují mnohem více pozorování k přesnému určení, jak rychle se materiál pohybuje a kdy byl vyvržen.

Tato hvězdná „obluda“ nakonec dospěje do finále tohoto show v podobě ohňostroje, kdy exploduje jako supernova. Možná se to již stalo, avšak gejzír světla z možné oslňující exploze ještě nedoputoval na Zemi.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Velká exploze, HST, Eta Carinae


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »