Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Největší Věc ve vesmíru

Největší Věc ve vesmíru

Detailní portrét čtvrtiny hvězdné oblohy do 23. velikosti a hned v pěti barvách. Půl miliardy galaxií a ještě větší počet hvězd. Miliony spekter. Patnáct terabajtů informací. Během pozorování nekončící proud pěti megabajtů dat za sekundu! Tak tato čísla charakterizují nejrozsáhlejší prohlídku hvězdné oblohy na světě -- Sloan Digital Sky Survey. I když není dosud u konce, už nyní tento unikátní, homogenní statistický soubor informací o stovkách milionů těles odhaluje řadu dosud neznámých trendů, velkoškálových útvarů a exotických objektů.

Sloanova velka zed
Sloanova velka zed
Jednou z perliček je i tzv. Sloanova velká zeď -- vlákno několika tisíc galaxií, které se nachází asi jednu miliardu světelných roků daleko a na délku má asi 1,4 miliardy světelných roků (na obloze se tedy podél galaktického rovníku táhne v délce asi sedmdesát stupňů). Je třikrát vzdálenější a přibližně dvakrát větší než dosud nejvzdálenější útvar tohoto druhu tzv. Velká zeď objevená v roce 1989.

Rozdíl názorně dokládá i grafické porovnání dvou přehlídek. Na menší výseči jsou vyznačeny všechny galaxie sledované v rámci projektu Harvard-Smithsonian Center fot Astrophysics (zkr. CfA), během které byla v roce 1989 objevena Velká zeď. Výsledky Sloan Digital Sky Survey z jiné části oblohy ukazuje druhá, větší výseč. Tato přehlídka dosud pozorovala téměř desetkrát víc galaxií ve výrazně větší vzdálenosti. Sloanova velká zeď se táhne od levého až k pravému okraji sledované oblasti, kde se také nápadně přibližuje směrem k nám. Vzdálenosti všech galaxií se v tomto případě samozřejmě měřily pomocí tzv. kosmologického červeného posuvu.

Je existence této největší věci ve vesmíru náhoda? Ano, je. Odborníky sice překvapila, ale nijak neznepokojila. Jedná se prostě o náhodné seskupení galaxií. Největší dosud pozorované...

Zdroj: denik.hvezdarna.cz, J. Richard Gott, Mario Juric a kol.




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS).

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Nastupující nízká oblačnost, přicházející od východu, znemožnila pořídit všech 60 plánovaných expozic, použitelných zůstalo jen 17. Přesto se kometu nízko nad obzorem (zhruba 11 stupňů) podařilo zachytit.

Další informace »