Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nejvzdálenější galaxie

Nejvzdálenější galaxie

UDFy-38135539 v Hubbleově ultra hlubokém poli
UDFy-38135539 v Hubbleově ultra hlubokém poli
Objev nejvzdálenějšího objektu se spolehlivě určenou vzdáleností ohlásil tým evropských astronomů. Jedná se o galaxii s označením UDFy-38135539, jejíž vzdálenost se odhaduje na 13 miliard světelných let. Jak už napovídá její označení, byla nalezena na snímku, kterému se anglicky říká Hubble Ultra Deep Field (HUDF), česky Hubbleovo ultra hluboké pole. Tak se označuje fotografie pořízená Hubbleovým kosmickým dalekohledem (HST), na které je zachycena malá část oblohy o velikosti 11 čtverečných úhlových minut (přibližně desetina průměru Měsíce v úplňku), ležící na rektascenzi 3h 32m 39,0s a deklinaci 27° 47' 29,1" v souhvězdí Pece (Fornax).

Tato oblast byla vybrána mimo jiné proto, že obsahuje velmi málo zdrojů záření z naší Galaxie a je tudíž dobře "průhledná" až do velké vzdálenosti. HST ji snímkoval ve dvou etapách. Nejprve v období od 24. září do 28. října 2003 a poté mezi 4. a 15. lednem 2004. Pořídil více než 800 záběrů, ze kterých se pak poskládal výsledný snímek. Potřetí se na stejnou oblast zaměřil v srpnu a září 2009, kdy ji snímkoval pomocí nově instalované širokoúhlé kamery WFC3 (Wide Field Camera 3) v infračerveném oboru spektra. A právě toto třetí sledování dané oblasti bylo pro objev UDFy-38135539 klíčové.

Na snímku HUDF je možné spatřit asi 10 000 galaxií a mezi nimi i velmi slabou UDFy-38135539. Ta byla spolu s některými dalšími objekty vytipována, že by se mohlo jednat o galaxii z doby tzv. reionizace. O co se jedná? Abychom mohli tento pojem vysvětlit, musíme se vrátit do doby krátce po vzniku vesmíru, kdy se rychle rozpínal a zároveň postupně chladl. V důsledku toho docházelo ke spojování elektronů s protony a vznikala tak jádra vodíkových atomů. Vytvořila se tak vodíková "mlha", která byla pro záření neprůhledná. Teprve později začaly vznikat první hvězdy, které svým ultrafialovým zářením dokázaly opět oddělit elektrony od protonů a tím vesmír znovu zprůhlednit. Tomuto období se říká reionizace a probíhalo přibližně v době 150 až 800 miliónů let od velkého třesku.

Aby mohli astronomové svoji domněnku ověřit, zažádali o pozorovací čas na soustavě čtyř obřích dalekohledů, nazývaných Very Large Telescope (VLT; česky velmi velký dalekohled). Jejich žádost byla vyřízena kladně a tak mohli po dobu 16 hodin sledovat UDFy-38135539 pomocí VLT a spektrografu SINFONI. Poté získaná data dva měsíce vyhodnocovali a ověřovali. Nakonec oznámili, že zaznamenali velmi slabou záři vodíku s rudým posuvem 8,55. Tento údaj odpovídá vzdálenosti více než 13 miliard světelných let, to znamená, že pozorujeme galaxii ve stavu, v jakém byla jen asi 600 miliónů let po vzniku vesmíru. Galaxie UDFy-38135539 se tak stala nejvzdálenějším objektem, u kterého se podařilo spektroskopickým měřením vypočítat vzdálenost. Je to v současnosti zároveň jediný objekt, u kterého bylo potvrzeno, že existoval již v době vodíkové "mlhy" a svým zářením přispíval k jejímu rozpadu.

UDFy-38135539 je v porovnání s Mléčnou dráhou trpaslík. Obsahuje jen kolem jedné miliardy hvězd, průměr má menší než 1/10 naší Galaxie a v hmotnosti nedosahuje dokonce ani 1 %. Zato je srovnatelná v počtu hvězd, které v ní za rok vzniknou. Ty jsou však výrazně menší a méně hmotné než většina hvězd v naší Galaxii. Zajímavostí je, že v okolí UDFy-38135539 se pravděpodobně nacházejí ještě další galaxie, zřejmě o menší svítivosti, které pomáhají zprůhlednit okolní prostor. Pokud by UDFy-38135539 byla osamocená, její záření by zřejmě nebylo dostatečně silné, aby proniklo okolní vodíkovou "mlhou".

Hovoří se již o dalších objektech, které by měly mít ještě větší rudý posuv, ale u žádného z nich zatím nebyl údaj spolehlivě ověřen. Se stále dokonalejší pozorovací technikou je však téměř jisté, že dříve nebo později budou nalezeny ještě vzdálenější objekty a my budeme moci jejich prostřednictvím nahlédnout hlouběji do historie vesmíru.

Vybrané zdroje:

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »