Odhalování galaktických tajemství

Uvedený snímek odhaluje tajemství nejzářivějších členů kupy galaxií v souhvězdí Pece (Kupa galaxií v Peci, Fornax Cluster), která je jednou z nejbohatších a nejbližších galaktických kup (galaxy cluster). Záběr byl pořízen díky mimořádným schopnostem přehlídkového dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) pracujícího na observatoři ESO/Paranal Observatory a v originálním rozlišení představuje jeden z největších snímků, jaké kdy ESO zveřejnila.

Asi nejvíce fascinujícím členem této kupy je galaxie NGC 1316, která v minulosti prošla velmi dramatickým vývojem (viz eso1411). Její vzhled byl postupně formován řadou blízkých setkání s okolními menšími galaxiemi. Vzájemné gravitační působení zanechalo na její čočkovité struktuře nápadné stopy [1]. Rozsáhlé vlnové útvary, smyčky či oblouky vnořené do vnějších obálek naplněných hvězdami byly poprvé pozorovány v 70. letech 20. století a zůstávají předmětem výzkumu i současných astronomů. Ti využívají nejmodernějších teleskopů k zobrazení stále jemnějších detailů komplikované struktury galaxie NGC 1316 a nejnovějších počítačových modelů k jejich simulacím.

Setkání a splynutí s jinými galaxiemi, která formovala vzhled NGC 1316, přinesla velké množství plynu, který se stal kořistí exotického objektu sídlícího v centru galaxie – supermasivní černé díry (supermassive black hole) o hmotnosti asi 150 milionů Sluncí. Při akreci hmoty ze svého okolí vytváří tento objekt mimořádně intenzivní jety vysoce energetických částic, které daly vzniknout charakteristickým lalokům. Ty jsou pozorovatelné na rádiových vlnách elektromagnetického záření a díky nim je galaxie NGC 1316 čtvrtým nejjasnějším rádiovým zdrojem na obloze.

V galaxii NGC 1316 byly v minulosti zaznamenány čtyři supernovy typu Ia (type Ia supernova), které jsou pro astronomy mimořádně důležitými jevy. Jelikož supernovy tohoto typu mají dobře definovanou absolutní jasnost [2] a světelnou křivku, je možné je použít pro měření vzdáleností ve vesmíru. V případě galaxie NGC 1316 se jedná o 60 milionů světelných let. Astronomové tyto takzvané „standardní svíčky“ hledají s velkým úsilím, jelikož představují unikátní nástroj pro měření velkých kosmických vzdáleností. Sehrály například klíčovou roli v přelomovém objevu zrychlené expanze vesmíru.

Uvedený snímek byl pořízen v rámci přehlídky Fornax Deep Survey pomocí dalekohledu VST pracujícího na observatoři ESO/Paranal. Cílem projektu Fornax Deep Survey je hluboká multipřístrojová přehlídka kupy galaxií v souhvězdí Pece. Nedávno pozoroval tuto kupu pomocí dalekohledu VST také tým pod vedením Enrichetty Iodice (INAF – Osservatorio di Capodimonte, Naples, Itálie), kterému se podařilo odhalit slabé propojení mezi galaxií NGC 1399 a menší NGC 1387 (eso1612). Dalekohled VST byl speciálně navržen k provádění přehlídek rozsáhlých oblastí oblohy. Díky rozměrnému plně korigovanému zornému poli a mohutné kameře OmegaCAM disponující rozlišením 256 megapixelů je celý přístroj schopen rychle pořizovat hluboké snímky rozsáhlých oblastí oblohy. Přináší tak důležité informace, které umožňují velkým teleskopům – jakým je například dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) – zaměřit se při výzkumu pouze na detaily jednotlivých objektů.

Poznámky

[1] Čočková galaxie (lenticular galaxy, galaxie ve tvaru čočky) představuji mezistupeň mezi eliptickými galaxiemi a známějšími galaxiemi spirálními (příkladem spirální galaxie je naše Galaxie).

[2] Supernova typu Ia nastává v okamžiku, kdy bílý trpaslík ve dvojhvězdném systému postupně získá akrecí z hvězdného souseda takové množství hmoty, že dojde k jadernému spalování uhlíku. Během krátké doby dojde k zažehnutí řetězové reakce, která může skončit mohutným uvolněním energie: výbuchem supernovy. K explozi supernovy vždy dochází při určité hmotnosti, která je označována jako Chandrasekharova mez (Chandrasekhar limit), a díky tomu dochází v případě tohoto typu supernovy k uvolňování vždy zhruba stejného množství energie. Právě podobnost supernov typu Ia astronomům umožňuje použít tyto kataklyzmatické jevy jako měřítko pro určování vzdálenosti.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku “The Fornax Deep Survey with VST. II. Fornax A: A Two-phase Assembly Caught in the Act” autorů E. Iodice et al., který byl publikován v odborném časopise Astrophysical Journal.

Složení týmu: E. Iodice (INAF – Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie), M. Spavone (Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie), M. Capaccioli (University of Naples, Itálie), R. F. Peletier (Kapteyn Astronomical Institute, University of Groningen, Nizozemí), T. Richtler (Universidad de Concepción, Chile), M. Hilker (ESO, Garching, Německo), S. Mieske (ESO, Chile), L. Limatola (INAF – Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie), A. Grado (INAF – Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie), N.R. Napolitano (INAF – Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie), M. Cantiello (INAF – Astronomical Observatory of Teramo, Itálie), R. D’Abrusco (Smithsonian Astrophysical Observatory/Chandra X-ray Center, US), M. Paolillo (University of Naples, Itálie), A. Venhola (University of Oulu, Finsko), T. Lisker (Zentrum für Astronomie der Universität Heidelberg, Německo), G. Van de Ven (Max Planck Institute for Astronomy, Německo), J. Falcon-Barroso (Instituto de Astrofísica de Canarias, Španělsko) a P. Schipani (Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

• Vědecký článek
• Snímky dalekohledu VST (VLT Survey Telescope)

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Enrichetta Iodice; INAF – Osservatorio Astronomico di Capodimonte; Napoli, Italy; Tel.: +39 0815575546; Email: iodice@na.astro.it

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591;
Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1734