Pečení mladých hvězd v mlhovině Kreveta
Autor: ESO a Martin Pugh
Objekt se nachází asi 6 000 světelných let od Země a na obloze byste jej našli v souhvězdí Štíra. Mlhovina nese formální označení IC 4628 a jedná se o mohutnou oblast vyplněnou zářícím plynem a temnými shluky prachu. V oblacích plynu probíhá hvězdotvorba, při které se vytvářejí velmi jasné mladé horké hvězdy. Ve viditelném světle mají tyto hvězdy modro-bílou barvu, vyzařují však také v jiných částech spektra, především v ultrafialové oblasti [1].
A právě ultrafialové záření nutí oblaky plynu svítit; atomy vodíku zbavuje elektronů, které následně rekombinují a uvolňují energii v podobě světla. Každý prvek vyzařuje při tomto procesu světlo charakteristické vlnové délky – barvy. Typickou barvou vodíku je červená. Mlhovina IC 4628 je příkladem objektu označovaného jako HII oblast (HII region) [2].
Mlhovina Kreveta má v průměru asi 250 světelných let a pokrývá oblast oblohy čtyřikrát větší než Měsíc v úplňku. Přes tuto rozlohu však byla pozorovateli často přehlížena především kvůli nízké jasnosti. Vyzařuje totiž primárně na vlnových délkách, které lidské oko nevnímá. Mlhovina nese také označení Gum 56, odvozené z katalogu HII oblastí, který v roce 1955 sestavil australský astronom Colin Gum.
V posledních několika milionech roků se v této oblasti zformovalo mnoho nových hvězd, ležících samostatně i ve hvězdokupách. Přes větší část uvedeného snímku se rozkládá značně rozptýlená hvězdokupa Collinder 316. Tato kupa je však součástí mnohem většího seskupení velmi horkých a zářivých hvězd. Patrná je rovněž řada temných struktur a dutin, ze kterých byla intenzivním hvězdným větrem nedalekých stálic vyfoukána mezihvězdná hmota.
Snímek byl pořízen pomocí dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) na observatoři ESO/Paranal v Chile. VST je největší teleskop světa navržený pro přehlídky oblohy ve viditelném světle. Jedná se o unikátní přístroj s primárním zrcadlem o průměru 2,6 m, který byl postaven na míru kameře OmegaCAM. Ta je vybavena 32 CCD detektory, které společně poskytují snímky s 268 megapixely. Tento nový snímek má na šířku 20 000 pixelů a byl vytvořen jako mozaika z dvojice původních snímků. Jedná se o jeden z největších samostatných snímků, jaké ESO dosud zveřejnila.
Snímek vznikl v rámci detailní veřejné přehlídky velké části Mléčné dráhy, která nese název VPHAS+ a která využívá možnosti dalekohledu VST ke hledání nových objektů – mladých hvězd nebo planetárních mlhovin. Přehlídka rovněž poskytne dosud nejlepší snímky mnoha rozsáhlých zářících oblastí hvězdotvorby, jako je například mlhovina na tomto snímku.
Velmi detailní snímek získaný pomocí dalekohledu VST byl dále vylepšen, aby poskytoval lepší informaci o barvě. Byly do něj vloženy záběry získané přes jiné filtry. Snímky pořídil Martin Pugh, zkušený australský amatérský astronom, který používá dalekohledy o průměru 32 cm a 13 cm [3].
Tato zpráva představuje významný milník. Jedná o tiskovou zprávu číslo 1000, kterou ESO zveřejnila. První tisková zpráva byla uveřejněna v konci roku 1985 a týkala se snímku Halleyovy komety. Všechny zveřejněné zprávy jsou dnes dostupné na internetu.
Poznámky
[1] Jedná se o stejný typ záření, které způsobuje spálení nechráněné pokožky při dlouhodobém vystavení slunečnímu světlu. Zemská atmosféra však život na povrchu chrání před větším množstvím UV záření a propouští pouze vlnové délky v rozmezí 300 až 400 nanometrů, které způsobují opálení nebo popálení kůže. Část ultrafialového záření emitovaného horkými hvězdami v HII oblastech má však mnohem kratší vlnové délky (kratší než 91,2 nm), které mohou ionizovat přítomný vodík.
[2] Termín HII oblast astronomové používají pro ionizovaný vodík a HI oblast pro atomární vodík. Vodíkový atom je složen z jednoho protonu a na něj vázaného jednoho elektronu. V ionizovaném plynu jsou atomy rozděleny na volně se pohybující elektrony a kladné ionty – v tomto případě se jedná o samostatné protony.
[3] Podrobnější informace o pozorování, která provedl Martin Pugh, můžete najít na jeho stránkách.
Další informace
ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.
Odkazy
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Richard Hook; ESO, Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591
Email: rhook@eso.org
Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1340. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.
O autorovi
Jiří Srba
Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.
