Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Překrásná hvězdnatá výzdoba
Jiří Srba Vytisknout článek

Překrásná hvězdnatá výzdoba

Zářící oblak plynu LHA 120-N55 ve Velkém Magellanově oblaku.
Autor: ESO

Snímek pořízený pomocí dalekohledu ESO/VLT zachycuje oblast, kde záření jasných modrých hvězd nutí svítit plyn zbylý z posledního období formování nových stálic. Hvězdokupa mladých modrobílých hvězd je zde zkrášlena závojem svítícího plynu – působivě barevnou emisní mlhovinou nesoucí označení LHA 120-N55. Astronomové tyto oblasti zkoumají, aby se dozvěděli více o podmínkách, jaké panují v místech, kde se rodí nové hvězdy.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 16/2016

Oblast LHA 120-N55 (nebo zkráceně N55) je zářící oblak plynu ve Velkém Magellanově oblaku (Large Magellanic Cloud, LMC), malé satelitní galaxii nacházející se 163 tisíc světelných let od naší Galaxie. Oblast N55 leží uvnitř obrovské obálky či 'superbubliny' (Superbubbles) označované LMC 4. Superbubliny vznikají, když se spojí síly hvězdného větru mladých stálic s rázovými vlnami po explozích supernov. Společným působením odfouknou plyn a prach, které hvězdy původně obklopovaly, a vytvoří v mezihvězdné hmotě rozsáhlé prázdné oblasti připomínající obrovské bubliny. Velikost superbublin dosahuje až stovek světelných let v průměru.

Hmota, která dnes tvoří oblast N55, však tyto události přežila jako malý kompaktní zbytek plynu a prachu. Postupně se z ní stala mladá hvězdokupa jasně modrých a bílých hvězd – známá jako LH 72 – s okolní mlhovinou. Zformovala se však teprve stovky milionů let po událostech, které rozfoukly superbublinu. Hvězdy v oblasti LH 72 jsou pouhých několik milionů let staré, takže nemohly hrát úlohu při vyprazdňování prostoru kolem N55, reprezentují totiž druhou generaci stálic, která v tomto prostoru vznikla.

Nedávný vznik nové populace hvězd zároveň vysvětluje působivou barevnost mlhoviny na tomto záběru. Intenzivní záření modrobílých hvězd obírá atomy vodíku v mlhovině N55 o jejich elektrony a nutí plyn svítit charakteristickou načervenalou barvou. Astronomové dokážou rozeznat toto typické světlo emitované vodíkem i ve vzdálených galaxiích a je to pro ně známka probíhajícího zrodu nových hvězd.

Ačkoliv se zdá, že v oblasti s probíhajícím vývojem mladých hvězd N55 zatím panuje klid, čekají ji v budoucnu velké změny. Za několik milionů let začnou některé z nejhmotnějších hvězd v asociaci LH 72 vybuchovat jako supernovy a rozptýlí tak zbylou hmotu v mlhovině N55. Díky tomu se vytvoří ‚bublina v superbublině‘. V této oblasti v sousední malé galaxii se tak uzavře cyklus vzniku a zániku hvězd.

Tento nový záběr byl pořízen pomocí přístroje FOR2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph), který pracuje ve spojení s dalekohledem ESO/VLT. Snímek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems. Úkolem programu ESO Cosmic Gems je získávat s pomocí dalekohledů a přístrojů ESO snímky vizuálně atraktivních astronomických objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV , Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1616



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Velký Magellanův oblak, LHA 120-N55, ESO/VLT, Tisková zpráva ESO


16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

!

Další informace »