Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Staré galaxie mají mladistvý vzhled

Staré galaxie mají mladistvý vzhled

Astronomové objevili více černých děr v hvězdokupách, než očekávali. Tento objev má veliké důsledky v teoriích, jak tyto objekty rostou pohlcováním mezihvězdného plynu. Výsledky naznačují, že černé díry ve starých galaxiích jsou stejně energické jako ty v mladších galaxiích. To je překvapení, neboť se předpokládalo, že černé díry ve starých galaxiích budou slabé, neboť spotřebovaly okolní plyn. Objev byl učiněn pomocí rentgenové družice Chandra a Walter Baade teleskopem na Las Campanas v Chile.

Skrytá aktivita

Toto mění náš pohled na kupy galaxií jako na skladiště starých černých děr. Otázkou zůstává, jak tyto objekty produkují tolik rentgenového záření, jako jejich mnohem mladší sourozenci.

S pomocí Chandry můžeme sledovat velmi staré galaxie s černou dírou v centru, která stále aktivně přitahuje množství okolního mezihvězdného plynu. Tato aktivita může znamenat, že tyto galaxie nejsou tak staré a naše teorie musí být upraveny.

Supermasivní černé díry - hmotna milionů až miliard Sluncí stlačených do oblasti velikosti naší sluneční soustavy - jsou předpokládaným zdrojem záření v jádrech jasných aktivních galaxií.

Mnoho astronomů předpokládá, že všechny galaxie obsahují v jádru centrální, supermasivní černou díru, ale pouze malé množství vykazuje aktivitu. K spuštění aktivity je třeba zdroj prachu a plynu.

Závěrem

Staré galaxie obsahují velmi malé množství mezihvězdného plynu potřebného k aktivaci černé díry. Proč tedy pozorujeme aktivní staré galaxie? Předchozí výzkumy ukazovaly, že pouze jedno procento galaxií obsahuje v jádru aktivní črnou díru. Poslední pozorování z Chandry zvýšily toto množství na 5%.

Oživení starých galaxií může mít další důsledky. Záření, o kterém se předpokládalo, že pochází z mladých hvězd může pocházet z černých děr - je tedy možné, že došlo k přecenění množství hvězdných formací v kupách galaxií.

Zdroj: BBC




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »