Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Teleskop ESO/VLT zachytil působivý kosmický tanec
Jiří Srba Vytisknout článek

Teleskop ESO/VLT zachytil působivý kosmický tanec

NGC 7727: Galaktický tanec pohledem dalekohledu VLT
Autor: ESO

Dalekohled VLT Evropské jižní observatoře vyfotografoval následek mohutné kosmické kolize – obří galaxii NGC 7727, která vznikla spojením dvou menších galaxií. Proces jejich sloučení započal asi před miliardou let a uprostřed nově utvořené galaxie se stále nachází nejbližší známý pár superhmotných černých děr. Ten je rovněž předurčen k splynutí do jedné, ještě hmotnější černé díry.

Tisková zpráva ESO2211 – 16. srpna 2022

Stejně jako vy můžete občas do někoho narazit na přeplněné ulici, mohou se srážet také galaxie ve vesmíru. Interakce galaxií jsou však mnohem divočejší, i když ke kolizím jednotlivých hvězd nedochází, protože jejich vzdálenost je v porovnání s velikostí stále příliš velká. Místo toho galaxie zahájí ‚kosmický tanec‘, při kterém gravitační slapové působení dramaticky proměňuje vzhled ‚tancujícího‘ páru. Kolem galaxií se obtáčejí proudy hvězd, plynu a prachu. Galaxie mohou nakonec úplně splynout, ale výsledný tvar nově vzniklého objektu je asymetrický a neuspořádaný – jak je vidět na snímku galaxie NGC 7727.          

Následky takové kosmické kolize jsou na uvedeném záběru nápadně patrné. Snímek byl pořízen přístrojem FORS2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2) pro dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope). I když galaxii NGC 7727 snímaly v minulosti i jiné teleskopy ESO, tento nový záběr zachycuje více detailů jednak v samotné galaxii, ale také ve strukturách, které ji obklopují.

Na snímku jsou jasně patrné propletené proudy hvězd a prachu, které si galaxie navzájem vyrvaly během procesu slučování. Některé části těchto mohutných ramen jsou ozdobeny hvězdami, které na fotografii vypadají jako jasné modro-fialové skvrnky.  

Uprostřed nově vzniklé galaxie jsou patrné dva jasné body, které jsou další neklamnou známkou dramatické minulosti. Centrum NGC 7727 stále tvoří dvě jádra původních galaxií a každé z nich obsahuje superhmotnou černou díru. Galaxie, kterou na obloze naleznete v souhvězdí Vodnáře, se nachází asi 89 milionů světelných let od nás a v jejím středu leží nejbližší známý pár superhmotných černých děr.      

Pozorování ukazují, že černé díry v centru NGC 7727 se (podle vzájemné vzdálenosti na obloze) fyzicky nacházejí jen asi 1 600 světelných let od sebe a měly by se spojit v průběhu následujících 250 milionů let (což je v měřítcích kosmického vývoje zanedlouho). Jakmile splynou, vytvoří ještě hmotnější černou díru.   

Pátrání po podobných skrytých párech černých děr by mělo výrazně pokročit s pomocí připravovaného dalekohledu ESO/ELT (Extremely Large Telescope), který by měl zahájit vědeckou činnost na konci tohoto desetiletí v chilské poušti Atacama. S přispěním ELT můžeme očekávat mnoho podobných objevů v centrech galaxií.    

Také naše Galaxie, která má rovněž ve svém středu superhmotnou černou díru, je odsouzena ke splynutí (za několik miliard let) se svým nejbližším velkým galaktickým sousedem – galaxií v Andromedě. Možná že vzniklá galaxie bude vypadat podobně jako NGC 7727, takže uvedený snímek je v tomto ohledu také pohledem do budoucnosti.

Další informace

Uvedený obrázek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems. Jedná se o program, jehož úkolem je získat astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa objevovat tajemství vesmíru ku prospěchu všech. Navrhujeme, stavíme a provozujeme pozemní observatoře světové úrovně, které astronomové využívají k řešení vzrušujících otázek a šíření fascinace astronomií. Podporujeme mezinárodní spolupráci v astronomii. ESO byla založena jako mezivládní organizace v roce 1962 a dnes ji tvoří 16 členských států – Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie – a dvojice strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálie. Ústředí ESO, návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova se nachází v blízkosti Mnichova v Německu, zatímco chilská poušť Atacama, úžasné místo s jedinečnými podmínkami pro pozorování oblohy, hostí naše dalekohledy. ESO provozuje tři observatoře: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na hoře Paranal jsou to dalekohled VLT (Very Large Telescope) a interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer), stejně jako dva přehlídkové teleskopy – VISTA pracující v infračervené oblasti a VST (VLT Survey Telescope) pro viditelné světlo. Na Observatoři Paranal bude ESO také hostit a provozovat pole teleskopů CTAS (Cherenkov Telesope Array South) pro detekci Čerenkovova záření v atmosféře – největší a nejcitlivější observatoř gama záření na světě. Společně s mezinárodními partnery provozuje ESO teleskopy pro milimetrovou a submilimetrovou oblast APEX a ALMA pracující na planině Chajnantor. Na hoře Cerro Armazones poblíž Paranalu stavíme nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled, Extremly Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“. Z našich kanceláří v Santiagu řídíme naši činnost v Chile a spolupráci s místními partnery a veřejností.

Odkazy

    snímky dalekohledu VLT
    pro novináře: tiskové zprávy pod embargem ve vašem jazyce (REGISTRACE)
    pro vědce: váš článek v tiskové zprávě ESO

Kontakty

Petr Kabáth; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba; překlad; Email: j.srba@seznam.cz

Bárbara Ferreira; ESO Media Manager; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6670; Mobil: +49 151 241 664 00; Email: press@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO2211 - 16. srpna 2022



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Superhmotná černá díra, NGC 7727, ESO/VLT, Tisková zpráva ESO


20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »