Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  "Vesmírný hamburger"

"Vesmírný hamburger"

img: Vesmírný hamburgerTento objekt byl nazván "vesmírný hamburger", ale ve skutečnosti se jednáo hvězdu zachycenou v průběhu velmi krátké fáze jejího vývoje. Jedná se o hvězdu slunečního typu blízko konce jejího vývoje. Hvězda již odhodila velké množství plynu a prachu a její jediný možný vývoj je stát se barevnou, rostoucí planetární mlhovinou.

Podivný tvar je výsledkem osvícení vyvrženého plynu a prachu."maso" v hamburgeru je stín silného prachového disku okolocentrální hvězdy.

Nad a pod

Centrální hvězda je velmi horká, s povrchovou teplotou přibližně 10 000 stupňů celsia.Samotnou hvězdu není vidět, je skryta za prachovým diskem.

Nicméně, světlo z hvězdy září ve směrech kolmých k disku a osvětluje prach nad a pod sebou.

Důvod, proč je hvězda obklopena silným, prachovým diskem je neznámý. Výzkumníci říkají, že centrální objekt je ve skutečnosti dvojhvězda. Pokud to je pravda, pak hvězdakterá vyvrhla hmotu tvořící mlhovinu, se velmi rychle otáčí a vyvrhuje materiálkolmo na osu své rotace.

Raná fáze

Hvězdy slunečního typu končí svůj vývoj jako planetární mlhoviny. Nejprvese stanou červenými obry a poté odvrhnou své svrchní vrstvy do vesmírua odhalí své horké jádro.

Intenzivní ultrafialové světlo z tohoto jádra osvětluje obklopující prachoplynnou obálku.

Zářící prachoplynná obálka se nazývá planetární mlhovina, neboť prvním pozorovatelům tato struktura připomínala malý planetární disk.

Tento objekt je zachycen v protoplanetární fázi - část vývoje planetárnímlhoviny těsně před vytvořením skutečné planetární mlhoviny.

Mlhavá noc

Těsně poté, co červený obr odhodí svoji obálku, zbývající hvězda v centruje stále relativně chladná. Z tohoto důvodu září především ve viditelnéčásti spektra a velmi málo v ultrafialovém. Proto obklopující disk nezáří.

Vyvržený materiál obsahuje ohromné množství mikroskopického prachu,který odráží světlo. Tím se stává vyvržený materiál viditelným.Stejný efekt vytváří v mlze hala okolo pouličních světel.

Protoplanetární období je velmi krátké. Astronomové předpokládají,že za méně než tisíc let se stane centrální hvězda dostatečně horkoua prachové částice se vypaří a tím bude viditelná mlhovina.Objekt se stane zářící planetární mlhovinou.

Zdroj: BBC




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »