Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Výzkumy v ASU AV ČR (217): Nevyrovnaná galaxie NGC 1068

Výzkumy v ASU AV ČR (217): Nevyrovnaná galaxie NGC 1068

Snímek galaxie NGC 1068 pořízený Hubbleovým kosmickým dalekohledem. Ve spirálních ramenech jsou dobře patrná oblaka ionizovaného vodíku (červeně) stejně jako obří hvězdné asociace. Obé souvisí s intenzivní tvorbou hvězd.
Autor: (c) HST

Pierre Vermot ze Skupiny galaxií a planetárních systémů ASU analyzoval interferometrická pozorování blízké aktivní galaxie NGC 1068. Povšiml si, že pořízené údaje svědčí o nesymetriích v umístění struktur aktivního jádra, v rozporu se současnými modely. 

Galaxie NGC 1068 je také součástí Messierova katalogu mlhavých objektů pod číslem 77. Jedná se o spirální galaxii, kterou pozorujeme „shora“ ze vzdálenosti asi 60 milionů světelných let. Nalezneme ji v souhvězdí Velryby. Již na počátku 20. století si pozorovatelé povšimli zvláštních tvarů spektrálních čar pocházejících z galaxie, zejména pak širokých spektrálních čar plynu, který se od jádra galaxie zřejmě vzdaluje rychlostmi několika kilometrů za sekundu. Pozdější studie ukázaly, že M 77 patří mezi galaxie s aktivním jádrem, u nichž je přítomna akrece plynu na centrální černou veledíru. 

Aktivní galaktická jádra jsou v současnosti dobře popsána tzv. jednotným modelem, který je schopen různé typy aktivních galaxií vysvětlit jako důsledek různých pohledových úhlů. NGC 1068 patří klasifikačně mezi Seyfertovy galaxie typu II, je v této skupině dokonce nejbližším a současně nejjasnějším zástupcem. Aktivitu plně ovládá černá veledíra s předpokládanou hmotností 10 milionů hmotností Slunce, která je obklopena celou řadou struktur. Mezi ty významné jistě patří  oblast vzniku úzkých čar, která je vytvářena odtékajícím ionizovaným plynem, jenž dosahuje do vzdálenosti několika stovek parseků od jádra. Za zmínku stojí i molekulový disk a disk s maserovou aktivitou. Tyto struktury jsou dobrým příkladem obecně válcové symetrie, která se v aktivních galaktických jádrech předpokládá, s výtryskem ve směru pólu a chladným zastiňujícím materiálem v rovníkové rovině. Co ovšem není v souladu s obecným modelem, je v případě M 77 jen přibližné zarovnání nejrůznějších struktur se zmíněnými dvěma preferovanými směry. 

Pierre Vermot, postdoc v Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU, zpracovával interferometrická pozorování pořízená 20. listopadu 2018 přístrojem GRAVITY. Tento přístroj je interferometrem zapojeným na dalekohledech VLT schopným v infračerveném pásmu K pořizovat mapy s vysokým prostorovým rozlišením. Ačkoli je NGC 1068 nejjasnějším aktivním galaktickým jádrem, pro přístroj GRAVITY je na hraně pozorovatelnosti a aby bylo možné získat vědecky hodnotná pozorování, bylo nutné použít nestandardní pozorovací mód. Interferometrická pozorování obecně neposkytují přímo obraz vzdáleného objektu, ale veličiny, z nichž je za určitých podmínek tento obraz možné zkonstruovat. Jde zejména o tzv. viditelnosti Fourierových složek, fázový uzávěr a celkové a koherenční spektrum. Obrazová rekonstrukce interferometrických veličin je často nejednoznačná a numericky obtížná. Proto je v některých aplikacích výhodnější postupovat jinak. Ve stejné situaci byl i P. Vermot. I v jeho případě bylo výhodnější zkonstruovat síť fyzikálně realistických modelů horkých prašných disků, pro každý model vypočítat modelové interferometrické veličiny a porovnat je s měřenými. Sada modelů byla vypočítána programem MontAGN. Model tlustého disku jako prašnou komponentu obsahoval uhlíková zrnka, vnitřní poloměr byl nastaven tak, aby na něm právě docházelo k sublimaci prachu působením centrálního zdroje vyzařujícího tvrdé ultrafialové až rentgenové záření. Geometrie jednotlivých modelů se lišily sklonem a pozičním úhlem, úhlem rozšiřování i hustotou uhlíkových zrn. Ze sady geometrických modelů byl pak vybrán ten, jehož syntetické interferometrické veličiny nejlépe odpovídaly pozorováním. 

Vítězný model hned na první pohled nabízí nerušený pohled od Země na centrální oblast aktivního galaktického jádra. To bylo poněkud překvapivé, neboť NGC 1068 se chová jako Seyfertova galaxie typu II, kdy by měl být akreční disk zastíněn velkým množstvím materiálu v popředí. Modely aktivních galaxií očekávají, že tento zastiňující materiál se nachází poblíž rovníkové roviny galaxie. Horký prachový disk v M 77 tento trend nesleduje. 

Vnitřní poloměr disku úzce souvisí s celkovou luminozitou centrálního zdroje, který na základě modelu vychází mezi 3,9×1038 a 6,4×1038 W, v zásadě v souladu s předchozími odhady. Z toho plyne, že vnitřní část disku není odpovědná za zastínění centrálního zdroje, a tedy že disk sám je zvenčí zastíněn velkým množstvím materiálu. 

Druhou pozoruhodnou vlastností nejlepšího modelu je zjevná „nezarovnanost“ s dalšími strukturami aktivního jádra. Mezi jednotlivými pracho-plynnými strukturami je nezarovnanost společným jmenovatelem. Zjevně tedy nejde o artefakt mající původ v interpretaci interferometrických dat. Vzhledem k tomu, že některé z objektů vykazují dokonce opačnou rotaci, nejde zřejmě o různé pohledy na jednolitý zprohýbaný disk, ale spíše o několik prstencových útvarů zamotaných kolem jádra. Taková konfigurace by mohla být důsledkem slapového rozrušení molekulových mračen obklopujících jádro. Podobné útvary totiž pozorujeme i v okolí centra Mléčné dráhy.  

REFERENCE

P. Vermot, Misalignments in NGC 1068, Acta Astrophysica Taurica 3 (2022) 23–26, preprint arXiv:2204.03621

KONTAKT

Dr. Pierre Vermot
pierre.vermot@asu.cas.cz
Oddělení galaxií a planetárních systémů Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: M 77, NGC 1068, Aktivní galaktické jádro, Astronomický ústav AV ČR


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »