Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  (zatím) nejvzdálenější galaxie

(zatím) nejvzdálenější galaxie

su203a.jpg
Japonský dalekohled Subaru objevil galaxii ve vzdálenosti 12.8 miliard světelných let. V současnosti se jedná o nejvzdálenější pozorovanou galaxii. Jedná se o první výsledek projektu Subaru Deep Field (SDF), pomocí kterého bylo vytipováno 70 vzdálených glaxií.

Objev zvyšuje naději, že budeme schopni najít dostatečné množství vzdálených galaxií. Čím více nezávislých pozorování, tím přesnější bude naše představa o raném vesmíru. Tým Subaru doufá, že se jim podaří zjistit více informací o období mezi Velkým třeskem a formováním prvních galaxií.

teleskop Subaru
teleskop Subaru
teleskop Subaru
Hlavním cílem projektu SDF je zdokumentovat velké množství vzdálených galaxií, porozumět jejich vlastnostem a jejich vlivu na následný vývoj vesmíru. Pozorování vzdálených objektů je vlastně pohledem do naší minulosti - do historie vesmíru. Projekt SDF využívá specifických vlastností záření vzdálených galaxií - vlnové délky a rozložení energií.

Astronomové věří, že v prvních galaxiích vznikaly hvězdy velmi rychle. Jejich základním (a téměř jediným) stavebním kamenem byl vodík. Světlo z těchto hvězd by mělo vybudit okolní vodík. Ten se postupně vracel do nižších energetických stavů a při tom vyzařoval světlo na různých (ale přesně daných) vlnových délkách. Díky rozpínání vesmíru se toto záření posunulo k delším ("červenějším") vlnovým délkám. Tyto vlastnosti mohou astronomové použít k detekci vzdálených galaxií.

K nalezení těchto galaxií vyvinul tým SDF specielní filtr, který propouští světlo ve velmi úzkém rozmezí - pouze vlnové délky odpovídající galaxiím ve vzdálenosti 13 miliard let.

Při sledování oblasti o přibližné velikosti Měsíce v úpňku, detekoval tým více něž 50 000 objektů, mezi nimi i několik velmi slabých galaxií.

Dalším krokem bylo vybrání galaxií, které byly jasné pouze na snímcích získaných přes specielní filtr. Takto získal tým 70 objektů s červeným posuvem 6.6 ve vzdálenosti přibližně 13 miliard světelných let.

Následující pozorování potvrdily, že dva kandidáti jsou galaxie s červeným posuvem 6.58 6.54. To znamená, že jejich světlo nese informaci o vesmíru, který je strý pouze 900 milionů let.

Předchozí nejvzdálenější galaxie měla červený posuv 6.56 a byla objevena při sledování tzv gravitační čočky.

Těsně před vznikem prvních hvězd a galaxií se vesmír nacházel v tvz "temném věku". Přesné určení kdy tato doba skončila je klíčovým prvkem k pochopení vývoje vesmíru.

Zdroj:




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »