Slunce 7.7.2012.Autor: Pavel Prokop Poslední týden byl ve znamení zvyšující se sluneční aktivity. Postarala se o to především aktivní oblast č. 1515 s mnoha skvrnami. Vše prozatím vyvrcholilo v noci na sobotu silnou erupcí a vynořila se i další velká aktivní oblast.
Sluneční atmosféra je velice dynamická, obzvláště pokud budeme mluvit o jejích vyšších vrstvách – o chromosféře a koróně. Není divu, že zde pozorovatelé tu a tam pozorují výrazné struktury, které se vymykají svému okolí. Takovými útvary jsou například tzv. sluneční tornáda, jejichž název evokuje podobnost s těmi pozemskými – tedy divoce rotující sloupce plynu. Stanislav Gunár z ASU s dalšími kolegy z ASU i zahraničních institucí uvažovali, zda je tato analogie realistická.
Sluneční skvrny.Autor: Pavel UhrinNa sluneční tváři se na nás opět usmívají výraznější skvrny, které jsou za vhodných podmínek či přes bezpečný filtr viditelné i pouhýma očima. Dalekohled je pak krásně rozloží na jejich temné umbry a paprskovité penumbry. Ačkoliv jsou a ještě hlavním hitem noční oblaka, jejichž letošní sezóna nás už stihla mile překvapit a vyplatí se dále za soumračných dob brouzdat očima po obzoru, i skvrny fotografy zaujaly. Snímky skvrn AR1504 a AR1505 nám již několik čtenářů zaslalo, což si zaslouží tuto galerii. Autorům děkujeme a připomínáme, že výrazné skvrny budou vidět ještě necelý týden. Aktualizováno: 2. července 2012, 0:03 SELČ.
Výbuch novy patří mezi jeden z jevů na obloze, který dokáže překvapit nejednoho astronoma. Nejcennější exempláře jsou takové, pro něž existují delší dobu trvající pozorování před výbuchem i po výbuchu. Takové dva systémy studoval v článku publikovaném v Astronomical Journal Vojtěch Šimon ze Stelárního oddělení ASU.
Autor: Jan ZahajskýO současné zvýšené sluneční aktivitě jsme psali dnes ráno. V průběhu včerejska a v noci na dnešek ovšem nám ještě navíc dorazilo i několik zdařilých fotografií slunečního kotouče se zmíněnou velkou skvrnou AR1429. Skvrna bude pozorovatelná následujících přibližně devět dní. Na pozorování či fotografování se nezapomeňte vybavit bezpečným filtrem. Do té doby se můžete na tvář Slunce podívat prostřednictvím této fotogalerie. Za zaslané snímky autorům děkujeme. Aktualizováno: 16. března 2012, 20:05 SEČ.
Pozdní vývojové fáze hmotných hvězd obestírá celá řada nevyřešených nejasností. Pozorování těchto hvězd často nesouzní s teoretickými modely, což komplikuje stanovení jejich parametrů a pozice na vývojovém diagramu. Julieta Sánchez Arias se v představované práci, která je první z řady publikací na toto téma, zabývala zevrubnou analýzou třech nadobřích hvězd.
Sluneční skvrna AR1339. Zdroj: SDO/NASA.Slunce nám už asi týden - pokud nám to nekazí inverze - nastavuje krásně skvrnitou tvář s dominující sluneční skvrnou AR1339. Díky své velikosti, která v delším rozměru přesahuje 180 tisíc km a vešlo by se tak do ní vedle sebe asi 14 Zemí, je skvrna viditelná přes bezpečný filtr malým dalekohledm či i očima. Do redakce již došlo několik zdařilých snímků, za které děkujeme. Skvrnu budeme moci pozorovat ještě přibližně týden... Aktualizováno: 14. listopadu 2011, 19:21 SELČ.
Družicové fotometrické kombajny jsou dnes velmi úspěšnými přístroji pracujícími téměř automaticky, schopnými charakterizovat celou řadu hvězd současně s vysokým časovým rozlišením. Práce, na níž se podílel i Péter Németh ze Stelárního oddělení ASU, se zabývala charakterizací proměnných hvězd v neobvyklé otevřené hvězdokupě.
ESO neboli Evropská jižní observatoř, je ve světové astronomii skutečným esem. Provozuje nejvýkonnější soustavu dalekohledů na světě a staví budoucí největší dalekohled na Zemi. Česká republika je členským státem od roku 2007. V každé členské zemi Evropské jižní observatoře je určen zástupce pro propagaci a popularizaci ESO. V České republice pracuje dokonce tým několika lidí pod vedením Anežky Kabátové z Astronomického ústavu AV ČR. A právě odsud přichází nabídka finanční podpory.
Některé hvězdy jsou skutečně zvláštní a ještě raritnější je, pokud dvě neobvyklé hvězdy tvoří gravitací spjatý pár. Mezi takové patří proměnná hvězda Z Canis Majoris, která byla předmětem výzkumu vedeného Tiinou Liimets ze Stelárního oddělení ASU.
Gravitační pole přináší o objektech informace, které jsou často skryty přímému pozorování. Po úspěšné aplikaci aspektů (derivátů) gravitačního pole na nejrůznější struktury na Zemi i na Měsíci přichází tým Jaroslava Klokočníka z ASU s přehledem zajímavostí s praktickými geologickými a geofyzikálními aplikacemi na Marsu. Týkají se nejen celé planety jako kosmického tělesa, ale konkrétně i hypotetického paleo-oceánu na severní polokouli Marsu, sopečné zóny Tharsis, Údolí Marineru, maskonu v Isidis Planitia nebo impaktní pánve Hellas. Až neuvěřitelnou aplikací je test možného výskytu uhlovodíků (lidově chápaných především jako „ropa“).
Model aktivního galaktického jádra má v literatuře poměrně stabilní podobu. Supermasivní černá díra obklopená akrečním diskem, z něhož je díra soustavně nebo epizodicky krmena. Mohou být přítomny polární výtrysky. Výsledkem aktivity je specifický tvar spektrálního rozložení energie. Marcel Štolc a jeho kolegové si položili otázku, zda je možné pouze ze vzhledu spektra usoudit na nepravidelnosti akrečního disku, zejména, jsou-li v něm přítomny mezery.
V loňském roce vzbudila rozruch v komunitě odborníků na meziplanetární hmotu studie označující jeden z bolidů zaznamenaných americkou vládní detekční sítí za těleso z mezihvězdného prostoru. Peter Brown z University of Western Ontario a Jiří Borovička z ASU tuto událost zevrubně přezkoumali a zabývají se otázkou, zda domněle mezihvězdné těleso skutečně přiletělo z galaktických dálav.
Charakterizace trojrozměrného rozložení látky a hvězd ve vzdálených galaxií je jedním z důležitých cílů galaktického výzkumu. Pierre Vermot a další pracovníci Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU vyvinuli novou metodiku, která umožňuje solidně modelovat vlastnosti vzdálených galaxií na základě pozemních pozorování.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 2. do 1. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, přiblíží se Uranu, Plejádám i Jupiteru. Ještě za světla po západu Slunce začíná být vidět Venuše. Za soumraku je dobře vidět Merkur a nízko je po setmění už i Saturn a Neptun. Za tmy je večer vysoko Uran a Jupiter. Aktivita Slunce velmi nízká. Test plnění rakety SLS kapalným kyslíkem a vodíkem byl úspěšný, mise Artemis II má zatím zelenou. NASA tvrdě zkritizovala Boeing za problémy mise Starlineru k ISS. Před 60 lety zasáhlo nefunkční pouzdro Veněry 3 planetu Venuši.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2026 obdržel snímek Adama Denka s názvem „Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou“ Co nám to naše Slunce tropí? Téměř dva roky po slunečním maximu a my tu máme „jednu polární záři za druhou“, byť je to řečeno trochu nadneseně. Ovšem ve chvíli,
mobilovka byla o pár minut dříve možná barevnější ale dám tuto ze stativu 26.02. 2026 18:53 dosahovalo přibližně k Betelgeuse
