Trávíte téměř všechny večery, kdy je jasno, pod noční oblohou? Nemůžete přestat prozkoumávat pouhým okem či dalekohledem všechny krásy noční oblohy? Nebo jste naopak ti, kteří se v životě na oblohu nepodívali, a přesto Vás fascinuje vesmír? Je Vám 15 - 26 let? Pak je Astronomická expedice v Úpici právě pro Vás!
Od 3. do 19. srpna na pozemku Hvězdárny v Úpici probíhá jubilejní šedesátý ročník letní školy astronomie pro mládež – Astronomická expedice v Úpici 2018. Při té příležitost se v sobotu 11. srpna na Hvězdárně v Úpici uskuteční setkání bývalých účastníků, při němž budou moci zavzpomínat na dřívější expedice a také se seznámit s tím, jak probíhá tato akce v současnosti. Setkání se zúčastní také čestný předseda České astronomické společnosti Dr. Jiří Grygar a její současný předseda profesor Petr Heinzel. Novináři jsou na akci srdečně zváni. Tisková zpráva České astronomické společnosti ze dne 7. srpna 2018
Trávíte téměř všechny večery, kdy je jasno, pod noční oblohou? Nemůžete přestat prozkoumávat pouhým okem či dalekohledem všechny krásy noční oblohy? Nebo jste naopak ti, kteří se v životě na oblohu nepodívali, a přesto Vás fascinuje vesmír? Je Vám 15 - 26 let? Pak je Astronomická expedice v Úpici právě pro Vás!
Než spatřila světlo světa první papírová fotografie, uběhly pěkné řádky let a řada více či méně úspěšných pokusů. Nelze proto přesně určit jednoho jediného objevitele fotografie, podíl na jejím objevu je proto připisován mnoha vědcům a umělcům. S jistotu můžeme jen říci, že objev fotografie byl datován do první poloviny 19. století, odkud jsou dochované první snímky, které zachycují reálný svět na fotocitlivém povrchu. Přibližně ve stejné době, kdy se nalézaly vhodné chemické sloučeniny a postupy pro klasickou fotografii, byla britským přírodovědcem a astronomem Johnem Herschelem objevena velmi jednoduchá technika zachycení motivů na fotocitlivou vrstvu – kyanotypie.
Astronomie patří k jednomu z nejrychleji se rozvíjejících vědních oborům. Optické pozorování nahradily obří moderní observatoře, družice či vesmírné sondy. Zpracování získaných dat už se neděje na papíře, ale mají je na starosti výkonné superpočítače. Zdá se, že z celé astronomie se vytratila poetika pozorování krásného nočního nebe posetého hvězdami. Není to však úplně pravda.
Viděli jste někdy na obloze Mezinárodní vesmírnou stanici (International Space Station - ISS)? Pokud ano, tak jistě víte, že na obloze vypadá jako taková pohybující se světlá tečka, která, pokud není alespoň dostatečně jasná, tak nikoho nepřiláká. Na Astronomické expedici v Úpici jsme minulý rok na Mezinárodní vesmírnou stanici namířili dalekohled a prohlédli jsme si ji zblízka. To vše jsme zdokumentovali a nyní si můžete prohlédnout naše výsledky.
Hvězdná obloha fascinovala obyvatele naší planety od nepaměti. Vzhlíželi k ní a přemítali o tomto tajemném světě, tak vzdáleném. Technický pokrok z tohoto tajemna postupně ukrajuje, to ale nebrání mnoha nadšencům stále vzhlížet k obloze a nechávat se zatajeným dechem vtáhnout do nekonečného vesmíru. Pokud i vy patříte k těmto pozorovatelům, tak právě pro vás je určena Astronomická expedice v Úpici.
Mezi již tradiční projekty Astronomické expedice patří stavba funkčních modelů raket. Poslední dva roky se ke stavbě a vývoji raket využila technologie 3D tisku, která poskytla nové možnosti a urychlení vývoje nových raket.
Většina astronomů, pozorovatelů noční oblohy, využívá k pozorování červenou svítilnu, která neničí adaptaci oka na tmu. Ale lampiček, které by odpovídaly požadavkům pozorovatelů, se na trhu moc nenachází. A kde jinde než na Astronomické expedici v Úpici by měla taková lampička vzniknout?
Víte, kde je Hvězdárna v Úpici? Inu, stačí se podívat do mapy, nebo najít její souřadnice na webu? Co když ale nechceme hledat, ale určit si její polohu sextantem, jak to dělávali po staletí mořeplavci? O to se letos pokusili účastníci Astronomické Expedice v Úpici.
Noční nebe v sobě nese náznak tajemna a příslib velkého dobrodružství a poznání. Jaký by však byl smysl nekonečnosti vesmíru, kdyby v něm nebyla alespoň nejmenší částečka hmoty, která by tu nekonečnost a jedinečnost dokázala pochopit? Vesmír byl zrozen a vybízí k obdivu a touze po poznání. A kde jinde lze poznat kosmos plný nekonečných možností než na Astronomické expedici? Letos opět v Úpici, tentokrát v termínu 22. 7 – 7. 8. 2016. Ještě stále váháte? Zbývají poslední místa!
Nedávnými nebeskými představeními – Kometa Lovejoy, polární záře nad ČR nebo zatmění Slunce, nám obloha ukazuje, že skýtá nepřeberné množství pestrých a nádherných až dech-beroucích úkazů. Nejeden z vás se jistě v dnešním uspěchaném světě zastavil, užasl a nechal se strhnout fascinujícím přírodním divadlem. A představte si, že takto můžete žasnout celých 17 dní v termínu od 7. do 23. srpna!
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
