Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Astronavigace na Astronomické expedici

Astronavigace na Astronomické expedici

Měření sextantem za pomoci umělých horizontů
Autor: Petr Scheirich

Víte, kde je Hvězdárna v Úpici? Inu, stačí se podívat do mapy, nebo najít její souřadnice na webu? Co když ale nechceme hledat, ale určit si její polohu sextantem, jak to dělávali po staletí mořeplavci? O to se letos pokusili účastníci Astronomické Expedice v Úpici.

Projektu astronavigace, či spíše měření polohy hvězdárny sextantem (protože jsme se nikam nenavigovali), se zúčastnilo 11 účastníků. Ke stanovení polohy jsme používali metodu Interceptu, kterou zde ovšem není možné popsat do detailu, a proto zájemce odkážeme např. na knížku Základy astronavigace [1]. Ve stručnosti spočívá metoda v tom, že se několikrát za den měří výška Slunce nad ideálním horizontem, přičemž z jednoho měření vznikne přímka v mapě, která je kolmá k azimutu Slunce v okamžiku měření. Někde na této přímce je naše poloha, a máme-li takové přímky alespoň dvě, můžeme polohu určit jako jejich průsečík.

Na souši používáme k měření tzv. umělý horizont, což je nádobka s kapalinou, v jejíž hladině se odráží Slunce. Sextantem se měří úhel mezi Sluncem na obloze a odrazem Slunce v hladině, který je roven dvojnásobku úhlové výšky Slunce nad ideální horizontální rovinou. Kapalina použitá v umělém horizontu by bylo téma na samostatný článek. Nejjednodušší na manipulaci je voda, ovšem její hladina se při sebemenším vánku rozvlní tak, že je odraz Slunce nepozorovatelný. Proto se nad umělým horizontem staví stříška ze skla, která před větrem hladinu ochrání. Ale pokud měříme výšku Slunce, tak to pochopitelně znamená, že slunce na umělý horizont svítí - voda se odpařuje a kondenzuje na vnitřní straně stříšky. Obvykle tak rychle, že po pár minutách přes ni není vidět nic. A tak se různě improvizuje a experimentuje. Např. tak, že zakryjeme jen půlku stříšky - tu návětrnou, aby druhou stranou umělý horizont “dýchal”. Pokud nefouká moc, celkem to funguje. Nebo se dá použít jiná kapalina. Ideálně dostatečně hustá a vazká (ale současně lesklá!), aby se ve větru nerozvlnila a stříšku nepotřebovala vůbec. Za poslední roky expedic jsme jich vystřídali několik, až jsme se letos poníženě opět vrátili k použití vody.

Výbornou kapalinou je vyjetý motorový olej. Dobře odráží a zároveň je tmavý, proto i odraz Slunce se v něm příjemně pozoruje. Je dobře hustý a vazký a ve větru se příliš nevlní. Jeho přednosti ale končí po skončení měření, kdy hodláme horizont i jeho náplň uschovat pro příště.  Vymýt jej dobře z umělého horizontu lze pouze pomocí technického benzinu. Smrdí. Vzlíná pozvolna po stěnách horizontu, takže po několikadenním uskladnění je horizont mastný i z vnějšku, a také skříň, nebo podlaha, kde byl uložen. Řadí se mezi nebezpečné odpady, takže když ho rozlijete, máte problém.

Vyjetý olej jsme časem nahradili olejem stolním. Je ale méně vazký, proto se ve větru více vlní, a o to více také vzlíná po stěnách… Po letech zkušeností jsme přešli na jar (mycí prostředek na nádobí). Je tak strašně vazký, že ani otevřená hladina se ve větru nehne. A je tak strašně vazký, že pokud si při jeho nalévání do umělého horizontu nedáte pozor a vytvoří se bublinky, už se jich nezbavíte a hladina zůstane pokřivená. Dobrá, nalijeme jar den předem - do druhého dne bublinky vyprchají. Ale jar také vysychá, a po pár dnech je z něj v umělém horizontu tuhá hmota, která už téměř neteče a tudíž odmítá vytvořit vodorovnou hladinu. Busted. Letos se vracíme k vodě.

Každé “jedno měření” v praxi sestává z několika (obvykle tří) měření po sobě, které se poté zprůměrují za účelem snížení chyby. Nováčci u sextantu obvykle těžce bojují s tím, aby vůbec dostali do zorného pole obě Slunce - to z oblohy a to z hladiny. Do toho chodí mraky, pofukuje a hladina se vlní. První měření tak může někdy zabrat i půl hodiny, ale komu se to už podaří, má obvykle vyhráno i do budoucna, protože už má sextant “v ruce” a další měření zvládá rychle.

Někteří účastníci projektu vlivem počasí, programu a nutnosti vstávat na dopolední měření již v 9 h, tedy 1,5 hodiny před oficiálním budíčkem, mají pouze jedno měření a z něj pouze jednu přímku v mapě. Nemohli tudíž určit svou polohu. I přesto má pouhá jedna přímka vypovídací hodnotu - její vzdálenost od skutečné (známé) polohy udává, jak přesné bylo měření. V ideálním případě by tedy všechny naměřené přímky měly procházet skutečnou polohou. Jeden z účastníků (Vít L.) se naopak dostavil na měření dokonce 4x a má tedy v mapě čtyři přímky. Poloha z více než dvou přímek je pak určena matematickým vzorečkem (najdete jej také v knize Základy astronavigace), který všechna měření průměruje. Ten za nás spočetl program Navigator [2], který jsme pro zpracování měření používali. Vítem určená poloha je také nejblíže ke skutečné poloze hvězdárny, což dobře ilustruje, že více měření dává přesnější výsledek.

Naopak Honza M. má sice dvě měření, ale obě jsou dopolední. Azimut Slunce byl u obou měření velice podobný a tudíž i orientace přímek v mapě (které, jak jsme si uvedli výše, jsou kolmé na azimut) je téměř rovnoběžná. Stačí tedy malá chyba měření a průsečík přímek “odcestuje” do tak velké vzdálenosti, že jej ani nemá smysl určovat. Obě přímky ale v mapě necháváme, aby byla vidět přesnost jeho měření.

Přesnost měření obvykle můžeme vyjádřit v úhlových minutách. Sextanty, které jsme používali (především model Davis Mk 15), mají odečet hodnoty s přesností na 0,2′; jejich reálná přesnost se ale pohybuje okolo 1′, ovšem za předpokladu dokonale seřízených zrcátek. Toho bohužel není snadné dosáhnout, protože sextanty jsou vyrobeny z plastu, který na Slunci vlivem teplotních změn různě pracuje a tyto sextanty se časem samy “rozštelují”. Výška změřená s chybou 1′ se projeví jako chyba v poloze přímky v mapě o velikosti jedné námořní míle (1,852 km), která byla historicky definována jako jedna úhlová minuta na zemském poledníku.

Poziční linie v mapě s vyznačenou polohou hvězdárny v Úpici Autor: Petr Scheirich
Poziční linie v mapě s vyznačenou polohou hvězdárny v Úpici
Autor: Petr Scheirich
V mapě na obrázku jsou uvedeny všechny přímky, které “astronavigátoři” na Expedici naměřili. Jde o značně nepřehlednou změť čar, která ale na první pohled vypovídá především o tom, že vzdálenosti přímek od skutečné polohy - polohy hvězdárny (na mapě je vyznačena černým čtverečkem uprostřed) - nejsou příliš velké. Dobrá práce! Přímky jsou pro snazší orientaci barevně odlišeny; neplatí ovšem, že by každý účastník měl svou vlastní barvu. Všechna měření jednoho účastníka mají ale stejnou barvu; kterou ale může mít účastníků více. Pro rozlišení která přímka přísluší komu, je třeba použít přiložená čísla. Kroužky vyznačují polohu získanou z alespoň dvou přímek.

Seznam účastníků projektu a jejich přímek v mapě (tzv. pozičních linií) uvádí tato tabulka. U účastníků, kteří mají více než jedno měření, je také uvedena poloha, kterou z měření získali.

Jméno Čísla pozičních linií Poloha
Hvězdárna   50° 30,5′ N; 16° 00,7′ E
Ája S. 1, 2 50° 18,9′ N; 16° 04,9′ E
Filip B. 3, 4 50° 24,1′ N; 15° 58,5′ E
Tomáš M. 5, 6 50° 32,2′ N; 16° 04,7′ E
Štěpánka K. 7, 8 50° 42,0′ N; 16° 01,1′ E
Vít L. 9, 10, 11, 12 50° 30,6′ N; 15° 59,1′ E
Jakub M. 13
Katka M. 14
Standa J. 15
Honza M. 16, 17
Míša V. 18, 19 50° 21,2′ N; 15° 55,6′ E
David S. 20

Jak je patrné z mapy výsledků, nejlepší poloha byla jen několik kilometrů od hvězdárny. Myslíte, že byste to zvládli lépe? Přijeďte příští rok na Expedici [3] a zkuste to také.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Základy astronavigace pro začátečníky
[2] Program Navigator
[3] Astronomická Expedice Úpice



Seriál

  1. Astronomická expedice 2024 – Staň se na 15 dní astronomem!
  2. Malé ohlédnutí za Astronomickou expedicí 2023
  3. Pozvánka - Astronomická expedice 2023
  4. Astronomická expedice 2022
  5. Pozvánka – Astronomická expedice 2022
  6. Astronomická expedice v Sítinách 2021
  7. Jaká byla Astronomická expedice 2020?
  8. Pozvánka - Astronomická expedice 2020
  9. Pozvánka - Astronomická expedice Úpice 2019
  10. Pozvánka - Astronomická expedice Úpice 2018
  11. Zahráli jsme si na oděvní návrháře a vyzkoušeli kyanotypii – historickou fotografickou techniku
  12. Astronomická expedice Úpice 2017 - nejlepších 16 dnů v roce
  13. Hon na Mezinárodní vesmírnou stanici
  14. Astronomická expedice 2017
  15. Lampička pro astronomy se superkondenzátorem
  16. Astronomická expedice: Modely raket
  17. Astronavigace na Astronomické expedici
  18. Experiment: rozbíjeli jsme “asteroid”
  19. Toužíte po letním dobrodružství? Pojeďte s námi na Astronomickou expedici!
  20. Astronomická expedice 2015
  21. Astronomická expedice Úpice 2014
  22. Astronomická expedice 2013
  23. Astronomická expedice 2012
  24. Astronomická expedice 2009 - Procestujte Galaxii
  25. Astronomická expedice 2008 – Mezi nebem a Zemí
  26. Astronomická expedice 2007 - Vaše cesta do vesmíru
  27. Astronomická expedice 2005 - Vesmír v hrsti
  28. Astronomická expedice - Váš první kontakt s vesmírem
  29. Astronomická expedice Úpice


O autorovi

Štítky: Astronomická expedice


16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc Moře nepokoje

Newton 150/750 mm okular 6,5 mm iPhone 13

Další informace »