Související stránky k článku ČAM za duben 2017: Odhalené vrstvy Slunce
Prstencové zatmění Slunce viditelné letos v únoru v Argentině se stalo cílem česko-slovenských astronomů. Díky přízni počasí se jim podařilo získat jedinečný záznam úkazu, který následně zpracoval brněnský matematik prof. Miloslav Druckmüller z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně. Výsledek ukazuje úkaz v té nejvěrnější podobě, jakou se kdy podařilo získat. Záznam, jenž vznikl na klasický film, je o to vzácnější, že jako jediný z bohatého nafotografovaného materiálu nebyl odcizen během následné loupeže v argentinském městě Bariloche.
Evropská jižní observatoř (ESO) včera uvolnila další díl z cyklu krátkých videí ESOcast, která se v několika minutách populární formou snaží divákovi ukázat zákulisí na pozadí vědy a činnosti astronomů v observatořích Paranal, La Silla či ALMA v Chile. V pořadí 81. díl si vzal do hledáčku do jisté míry stále tajuplné atmosférické záblesky – tzv. rudé skřítky. Ty se podařilo v lednu minulého roku pozorovat a zachytit na observatořích La Silla a Paranal českému fotografovi Petru Horálkovi, který byl poté přizván, aby se na tomto krátkém pořadu podílel i jako scénárista a režisér. Ve videu tak najdete krom jeho pozorování i fascinující snímky a záznamy dalších českých autorů, např. prof. Miloslava Druckmüllera, Pavla Štarhy nebo patrně nejaktivnějšího českého pozorovatele těchto nadoblačných blesků – Martina Popka.
Během mezinárodní expedice za úplným zatměním Slunce 9. března 2016 v Indonésii se mezinárodnímu týmu vědců vedeným prof. Shadiou Habbalovou z Univerzity v Honolulu a prof. Miloslavem Druckmüllerem z Ústavu matematiky na FSI VUT v Brně podařilo zachytit pozoruhodný jev – letící stíny na vrstvě řídké oblačnosti před zakrývaným Sluncem. Díky sofistikovanému zpracování snímků tohoto jevu se na tento úkaz nyní může svět podívat v doposud nejlepších detailech.
Čtyři země, čtyři dobrodružství, čtyři příběhy a čtyři nezapomenutelné zážitky. Jedním ze snů pravděpodobně každého lovce zatmění je možnost uvidět, či ideálně úspěšně nafotografovat všechna zatmění, která v daném kalendářním roce proběhnou. Pochopitelně to není snadné, neboť nikdy se neodehrají zatmění tak, aby byla všechna vidět alespoň z části na jednom místě. A taky celý ten sen může zhatit počasí. No, s hrdostí i radostí mohu potvrdit, že můj šťastný je právě tento rok – spatřil a nafotografoval jsem je všechna a zároveň jedno z nich bylo mým druhým té samé zatměňové série SAROS po 18 letech...
Když všichni tvrdí, že něco nejde, objeví se někdo, kdo to neví, a udělá to. Asi takto by se dal popsat naprosto bezkonkurenční výsledek dlouhodobé práce známého českého matematika, prof. Miloslava Druckmüllera z VUT v Brně. Ten už v minulosti vyrazil dech té nejzaujatější (nejen) astronomické komunitě svými neotřelými matematickými postupy, které odhalily z digitálních fotografických dat ty nejúchvatnější detaily do té doby jen těžce zachytitelných jevů. Ukázal nám například korónu při zatmění Slunce jako nikdo před ním, odhalil struktury prchlivých rudých skřítků nebo kometu ISON při jejím zániku nad Sluncem jako jediný pozorovatel na Zemi. To vše prostřednictvím matematiky. Ale nyní přišel s revolucí, která opravdu dokazuje, že pro Miloslava Druckmüllera neexistuje slovo „ne“. Z už tak pozoruhodných dat z kosmické sondy NASA SDO dokázal prostřednictvím matematiky bez nadsázky vyždímat maximum a světu předvést ty nejostřejší snímky Slunce. Odhalil tak dosud známé bouřlivé jevy ve zcela nové dimenzi. A vy se na to můžete podívat.
Vědeckým pracovníkům z univerzity v Cambridge se podařilo určit pravděpodobné datum jednoho z nejstarších zaznamenaných zatmění Slunce. Tato událost, která je zmiňována mimo jiné v Bibli, se odehrála 30. října 1207 př. n. l. Díky tomuto objevu, který vyplynul z propojení některých kapitol biblického a starověkého egyptského textu, byli vědci schopni zpřesnit data související s vládou egyptských panovníků, zejména faraona Ramesse Velikého.
Česká astronomická společnost udělí v pondělí 4. prosince 2023 v 18:00 na Hvězdárně a planetáriu Brno své nejvyšší ocenění – Nušlovu cenu – prof. Miloslavu Druckmülerovi z Ústavu matematiky Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně za výsledky světového významu při matematickém zpracování obrazu zatmění Slunce. Před slavnostním ceremoniálem návštěvníci ještě od 17 hodin shlédnou film „Helios“, který o životě a odborném přínosu laureáta natočila Česká televize.
V každodenním zveřejňování nejkrásnějších astronomických fotografií NASA 29. května 2023 zveřejnila snímek od českého autora. K dnešnímu dni se v tomto prestižním přehledu objevilo celkem 61 českých fotografií. Dominuje mezi nimi autor dnešního Astronomického snímku dne Petr Horálek, který tímto dosáhl na celou čtyřicítku takto zveřejněných snímků. Astronomické snímky dne NASA jsou dostupné i české veřejnosti, a to na webu České astronomické společnosti www.astro.cz, kde je každý den zveřejňujeme s českým popisem, jehož autorem je Ing. Josef Chlachula, který jej každý den bez jediné přestávky překládá již neuvěřitelných více jak 23 roků.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 297.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu nelichotivým, v 60. letech minulého století. Ačkoliv některé filmy z produkce nízkonákladových filmových studií dosáhly jisté obliby, obecně zůstalo hodnocení většiny z nich nevalné.
Rozhodnutí padlo v listopadu 2015. „Příští rok vyrazím za prstencovým zatměním Slunce,“ říkal jsem si rozhodně a šlo o to prstencové 1. září 2016. Pás annularity přecházel centrální Afrikou, Madagaskarem a jižním okrajem ostrova Réunion. Já zvolil exotický Madagaskar, lidově známý jako „sedmý světadíl“.
Česká astronomická společnost udělí na Hvězdárně a planetáriu v Brně v pondělí 4. prosince v 18 hodin své nejvyšší ocenění Nušlovu cenu prof. Miloslavu Druckmülerovi za výsledky světového významu při matematickém zpracování obrazu zatmění Slunce. Následovat bude laureátská přednáška. Před předáním v 17 hodin bude promítnut dokumentární film HELIOS o prof. Druckmülerovi.
Úřad NASA v pondělí 9. srpna 2021 publikoval snímek s názvem „Perseus and Lost Meteors“ (v překladu Perseus a ztracené meteory). Jeho autory jsou slovenský astrofotograf a popularizátor astronomie Tomáš Slovinský a český astrofotograf Petr Horálek z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě. Nezvyklý kompozitní snímek, který oběma autorům zabral stovky hodin práce, upozorňuje na blížící se maximum každoročního meteorického roje Perseidy a problém světelného znečištění, díky němuž se (nejen tento) meteorický roj čím dál hůře pozoruje.
Cena Jindřicha Zemana junior a Cena Jindřicha Zemana se staly již nedílnou součástí ocenění udělovaných Českou astronomickou společností. V roce 2024 se konal již její devatenáctý ročník a přinesl i jejich nové nositele. Oba snímky představují takzvanou krajinářskou astrofotografii, využívající pozemské objekty a jevy k zarámování kompozice astronomického snímku. Kromě netradičního pohledu nám tak ukazují například, jak velké se nám na obloze ukazují, někdy dokonce přinášejí i alespoň částečnou představu o viditelnosti očima. Oba nositelé, Jakub Kuřák a Vlastimil Vojáček, převzali svá ocenění na Sjezdu České astronomické společnosti v pražském planetáriu 26. dubna 2025.
Ve čtvrtek 1. září 2016 v českých dopoledních hodinách nastane hluboko na jihu „pod námi“ – v centrální a jižní Africe včetně Madagaskaru – prstencové zatmění Slunce. Měsíc v novu při pozorování z úzkého pásu na Zemi zakryje naší mateřskou hvězdu svým úhlově o něco menším diskem a při maximální fázi zatmění tak kolem měsíčního kotouče pozorovatelé uzří oslnivý kroužek sluneční fotosféry. Nezvyklý úkaz, který se od krásnějšího úplného zatmění Slunce liší nemožností spatřit sluneční korónu, se vydalo do nespoutané Afriky pozorovat a fotit mnoho nadšenců. Mimo fotky, které se záhy objeví na internetu, se můžete připravit i na živý videopřenos. Pokud si tedy chcete vychutnat úkaz z pohodlí domova, ze školy pro zpestření prvního dne se studenty či z vaší kanceláře jako potřebné rozptýlení při práci, nenechte si jej ujít.
O dokumentárním filmu "Helios" pojednávajícím o světoznámém českém pozorovateli úplných zatmění Slunce, matematikovi a autorovi úžasných obrazů sluneční koróny Miloslavu Druckmüllerovi jste na stránkách tohoto astronomického portálu již asi četli. Možná jste jej již i viděli. Nyní ho nejen můžete vidět opět, do úterý 11. května 2021 dokonce zdarma, ale můžete mu dát i svůj hlas v divácké soutěži festivalu Academia Film Olomouc. Film se zde utká s několika dalšími dokumentárními filmy z různých oblastí vědy a ten vítězný si pak "odnese" Cenu diváků online festivalu AFO56.
Pohled na tento snímek může evokovat, že jde o celkem pěkné spojení hvězdného nebe severní a jižní polokoule. Hlubší pohled pak přinese otázku, proč ty dva oblouky na sebe zcela nenavazují? Až pohled na anotovanou verzi anebo přečtení tohoto textu přinese překvapivé vysvětlení, které byste s velkou pravděpodobností vůbec nečekali…
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl
Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje. Číňané například věřili, že zatmění způsobuje drak, který polyká Slunce. Působili proto veliký rámus a mlátili do bubnů, aby draka vyděsili. Ten poté Slunce opět vyplivl či je vůbec nespolkl. Čínský pojem pro zatmění skutečně souvisí s představou "pojídání" nebo "sežrání" nebeského tělesa. U Vikingů měli podobné mýty. V jejich legendě vlčí sourozenci Hati a Skoll honili po obloze Slunce a Měsíc. Skoll chtěl sežrat Měsíc, zatímco Hati měl na mušce Slunce. Když jeden či druhý svou kořist dohnal, nastalo zatmění, buď Slunce či Měsíce. V Indii bylo zatmění dílem démona Rahu.
Dokumentární film produkční společnosti cine4net, s.r.o. o českém matematikovi Miloslavu Druckmüllerovi, jehož fotografie úplných zatmění nabídly vědě nový fascinující pohled na Slunce a uchvátily svět. Podpořit ho můžete na serveru HitHit.com.
Meteorický roj Perseidy, pocházející z prachu komety 109P/Swift-Tuttle, je obecně mezi lidmi tím nejznámějším a nejpopulárnějším každoročním kosmickým představením. Za noc maxima člověk může napočítat až stovky meteorů, uzřít některé opravdu jasné a díky dlouhé, více jak měsíční aktivitě od poloviny července do třetí dekády srpna si oněch „padajících hvězd“ právě z Persea všimne za letních nocí opravdu každý. A tak mě napadlo: Co kdybychom vzali všechny zaznamenané meteory v průběhu alespoň týdne a zobrazili je do jediného snímku celonoční mozaiky (tedy mozaika oblohy od soumraku do úsvitu)? Na tuto otázku jsem se rozhodl odpovědět fotograficky i zpracováním dosti náročným projektem, který jsem dokončil až po bezmála dvou letech.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2025 obdržel snímek
„Měsíc a Mars“, jehož autorem je astrofotograf Miloš Žák
9. února 2025 se na noční obloze odehrál opět jeden pozoruhodný astronomický úkaz – těsná konjunkce Marsu a Měsíce. Tento jev, kdy se dvě nebeská tělesa z pohledu pozorovatele na obloze úhlově přiblíží, poskytl fascinující podívanou jak pro astronomy, tak i pro ostatní obdivovatele noční oblohy.
