Astronomové pracující s přehlídkovým dalekohledem VISTA na observatoři ESO/Paranal objevili dosud neznámou strukturu v naší Galaxii. Při mapování rozložení proměnných hvězd Cefeid se jim podařilo odhalit disk mladých hvězd skrytý za hustými oblaky prachu v centrální výduti Galaxie.
Na jaře jsme marně vyhlíželi jasnou kometu. Pokaždé došlo k předčasnému rozpadu. Ať už u komety C/2019 Y4 (ATLAS), tak u C/2020 F8 (SWAN). Obě komety byly pěkné, ale nešlo o žádné divadlo pro širokou veřejnost. Osud tomu chtěl, že třetí nadějná kometa se u Slunce nerozpadla a naopak výrazně zjasnila. Kometa NEOWISE je jednou z nejjasnějších komet od výrazné komety C/2006 P1 (McNaught), která byla u nás vidět za soumraku a pak i na denní obloze v lednu 2007 a zazářila jako nádherná kometa na jižní obloze. V roce 2011 se objevila pěkná kometa Lovejoy, bohužel opět na jižním nebi. Nyní máme nízko na obloze kometu, která ani v dalších dnech nevystoupí o mnoho výše, ale už nyní je pomocí triedru vidět hned, jak se v ranním svítání vyhoupne nad obzor. Někteří už ji slabě zahlédli i pouhým okem a situace se bude zlepšovat. Přinášíme snímky zaslané našimi čtenáři. Pokud jste ještě své snímky nezaslali a chcete se o ně podělit také, využijte formulář pro vložení. Autorům všech došlých fotek děkujeme a těšíme se na další!
Astronómovia vyvinuli spôsob ako detekovať ultrafialové žiarenie pozadia vesmíru. To by nám mohlo pomôcť vysvetliť, prečo vo vesmíre existuje také malé množstvo malých galaxií.
K. E. Ciolkovskij - z videa k výročí jeho narození. Zdroj: FilmUaGroup, Youtube.Na začátku září odlétala sonda DAWN od planetky Vesta. Raketoplán Endeavour se přesunul definitivně do Kalifornie a my tak můžeme už pouze vzpomínat. Zajímavé timelapse ze Země i z Marsu nebo záběrů sluneční aktivity. To je další nabídka našeho pravidelného seriálu. Na závěr vzpomeneme geniálního myslitele Ciolkovského a podíváme se na nejvzdálenější objekty ve vesmíru.
Kometa C/2019 Y4 ATLAS překvapila svým chováním a stala se navzdory původním předpovědím viditelnou už v malých dalekohledech. Pokud bude trend jejího (i když nyní již zbržděného) zjasňování pokračovat, tak by se mohla stát v květnu 2020 jednou z nejjasnějších komet posledních let, pozorovatelná dokonce bez obtíží pouhýma očima. Už nyní do redakce dorazilo mnoho fotografií, za které děkujeme. A těšíme se na další!
V roku 1859 publikoval Charles Darwin svoju evolučnú teóriu, podľa ktorej majú všetky formy života spoločného predka. Táto teória položila základy evolučnej biológii. Astronómovia však začali uvažovať, ako by bolo možné aplikovať túto teóriu na hviezdy v Mliečnej dráhe.
Naše Galaxie je obklopena rozsáhlým oblakem horkého plynuAstronomové objevili na základě pozorování, která uskutečnila kosmická observatoř NASA s názvem Chandra X-ray Observatory, obrovský oblak (halo) horkého plynu, obklopující naši Galaxii (Mléčnou dráhu). Tento nově objevený útvar má průměr několik set tisíc světelných roků. Jeho odhadovaná hmotnost je srovnatelná s hmotností všech hvězd vytvářejících Galaxii.
Na počátku dubna 2020 se schýlilo k velmi vzácné podívané - planeta Venuše se octla před hvězdokupou M45-Plejády. Taková podívaná nastává jednou za 8 roků, znovu se jí dočkáme až 3. dubna 2028. Do redakce dorazilo mnoho fotografií (nejen úkazu samotného, ale i pohledů k Venuši u hvězdokup v Býku), neboť i přes svit Měsíce se úkaz dal pozorovat i pouhýma očima a zachytit v podstatě i lepším mobilem. Děkujeme všem za krásné snímky, zde si je můžete v plné kráse prohlédnout.
Pomocí přehlídkového dalekohledu pro infračervenou oblast ESO/VISTA se astronomům podařilo ve středu Galaxie poprvé nalézt prastaré stálice, které označují jako typ RR Lyrae. Tyto hvězdy se obvykle nacházejí v populacích starších než 10 miliard let. Objev ukazuje, že výduť naší Galaxie pravděpodobně vznikla postupným sléváním prvotních hvězdokup. Objevené stálice by tak mohly představovat pozůstatky jedné z nejhmotnějších a nejstarších přeživších hvězdokup celé Galaxie.
Obloha v Chorvatských horách (Mazin). Štír a Střelec nad jihem. Pavel PechV červenci se toho hodně událo u Mezinárodní vesmírné stanice. Úvodem se k tomu vrátíme. Ve dne jinak dominovala vysoká sluneční aktivita a dokonce nastaly slabší polární záře. Vrcholila sezóna nočních svítících oblak. Do vesmíru se vydala řada družic, mezi nimi se vrátíme ke startu MSG-3. Závěrem nebude chybět výlet na Měsíc a konečně ani krásná tmavá obloha.
Kdo měl v pátek 10. ledna 2020 štěstí na počasí, spatřil, jak se úplňkový Měsíc procházel v blízkosti zemského stínu a na svém jižním okraji na pár desítek minut viditelně potmavl. I když počasí bylo divoké, nakonec se na některých místech našeho území objevily díry v mracích a někteří pozorovatelé úkaz úspěšně zaznamenali. Při maximální fázi zatmění, ve 20:10 SEČ, byl Měsíc na svém okraji opravdu dosti tmavý i při pohledu pouhýma očima. Úplné zatmění to žel nebylo, ale pořád pěkný zážitek.
Astronomové využívající radioteleskop Nobeyama s anténou o průměru 45 metrů detekovali signály o přítomnosti neviditelné černé díry o hmotnosti asi 100 000 hmotností Slunce, obíhající kolem centra naší Galaxie. Vědecký tým se domnívá, že pravděpodobná černá díra „střední hmotnosti“ je klíčem k pochopení zrození supermasivní černé díry, která se nachází v centru Galaxie.
hvězdy nad TeideVideo z přechodu Venuše přes Slunce jsme už zařadili do předchozího článku. Červen byl však také ve víru zajímavých letů do kosmu a podíváme se i na neobvyklé záběry z naší planety. Vzpomínka na Cassini má své pokračování, doplněné o pohledy z Voyageru. Závěrem se vrátíme na Kanárské ostrovy.
11. listopadu 2019 nastal poměrně vzácný úkaz přechodu Merkuru přes sluneční disk. Většina pozorovatelů na našem území měla zataženo, ale našla se i místa, kde svítilo Slunce a úkaz byl dobře viditelný. Níže je fotogalerie ze snímků zaslaných našimi čtenáři. Děkujeme.
Galaxie je plná plynu. Mezihvězdné prostředí však není homogenní, je plné struktur s rozměry menšími než parsek až po rozměry kiloparsekové. Velké struktury byly objeveny jako první a patří mezi ně i obálky neutrálního vodíku (HI obálky), na jejichž katalogizaci v minulosti pracovali i vědci z ASU. Nyní se však Soňa Ehlerová a Jan Palouš věnovali výzkumu souvislosti těchto HI obálek s jinými strukturami mezihvězdné hmoty, s nakupeními oxidu uhelnatého, a hledali příčinnou souvislost.
Velmi pěknou konjunkci srpku Měsíce a planety Jupiter přinesl poslední říjnový večer roku 2019. Na části našeho území bylo jasno a proto se našli lidé, kteří tento úkaz pozorovali a zaslali nám své fotografie. Jeden z našich čtenářů svůj příspěvek pojmenoval Jupiterův Měsíc. My tuto myšlenku přebíráme a spolu s jeho snímkem uveřejňujeme i další. A příměr je to zajímavý i tím, že večer 31. 10. 2019 měl Jupiter zdánlivě jediný měsíc – Ganymed svítil nedaleko něj, zatímco Io a Europa byly na jeho povrchu a Callisto se prakticky dotýkal jeho kotoučku.
I v době internetu a dálkového ovládání dalekohledů, což Astronomický ústav AV ČR intenzivně využívá, se naskytne potřeba být na místě. Právě v tomto období je totiž na jižní polokouli nejlépe pozorovatelný střed naší Galaxie se supermasivní černou dírou v jejím centru, což je jedním ze středobodů zájmu našich vědců. Z druhé strany zeměkoule svoje pozorování popsal profesor Vladimír Karas, ředitel Astronomického ústavu AV ČR a vedoucí skupiny relativistické astrofyziky.
Jak jsme avizovali 19. září 2019, nad Evropou se již od letošního léta dají sledovat barevně syté, až karmínové soumraky, které způsobuje rozptyl slunečního světla zejména na vulkanickém prachu kurilské sopky Raikoke. Především na zářijové obloze byly úkazy velice výrazné a rovněž i pěkně nafotografované nadšenci po celém našem území, ale i z jiných koutů Evropy. Přinášíme proto čtenářskou galerii těchto krásných ranních a večerních úkazů. Za snímky děkujeme a těšíme se na případné další.
V noci z 16. na 17. července 2019 vstoupil Měsíc zčásti do zemského stínu. Díky tomu, že bylo pěkné počasí na většině našeho území, můžeme se s vámi podělit o fotografie, které nám k tomuto úkazu vložili naši čtenáři.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 28. 4. do 4. 5. 2025. Měsíc je v novu a bude dorůstat do první čtvrti, takže jej uvidíme na večerní obloze. Večer můžeme pozorovat Jupiter a Mars, ráno kromě jasné Venuše ještě slabý Saturn (bez prstence). Aktivita Slunce je střední. Sonda Lucy provedla průzkum a poslala fotografie planetky Donaldjohanson. Před 125 lety se narodil Jan Hendrik Oort, který předpověděl existenci sférického oblaku kometárních jader.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.
