Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Češi pozorují supermasivní černou díru na observatoři Paranal

Češi pozorují supermasivní černou díru na observatoři Paranal

Tři z pěti kopulí na observatoři Paranal v Chile a laser mířící do centra Galaxie.
Autor: Yuri Betelski, ESO

I v době internetu a dálkového ovládání dalekohledů, což Astronomický ústav AV ČR intenzivně využívá, se naskytne potřeba být na místě. Právě v tomto období je totiž na jižní polokouli nejlépe pozorovatelný střed naší Galaxie se supermasivní černou dírou v jejím centru, což je jedním ze středobodů zájmu našich vědců. Z druhé strany zeměkoule svoje pozorování popsal profesor Vladimír Karas, ředitel Astronomického ústavu AV ČR a vedoucí skupiny relativistické astrofyziky.

Nejlepší pozorovací podmínky

Observatoř na hoře Cerro Paranal se nachází v nadmořské výšce 2635 m, přibližně 120 km jižně od chilského provinčního města Antofagasta a jenom 12 km od pobřeží Tichého oceánu. Tato lokalita byla zvolena pro jednu z největších pozemských astronomických hvězdáren především pro své vynikající atmosférické podmínky a dlouhodobě nízkou vlhkost vzduchu v průběhu uplynulých desetiletí.

Jen dvě noci pro vědu

Dvě noci mezi 30. červencem a 1. srpnem byly přiděleny skupině z Astronomického ústavu AV ČR pracující ve spolupráci s německými astronomy na programu "Výzkum středu Mléčné dráhy a procesů zachycování hmoty superhmotnou černou dírou". Pracovalo se tentokrát v ohnisku jednoho ze čtyř osmimetrových teleskopů na společné platformě VLT (Very Large Telescope). Dalekohled pojmenovaný Yepun se nachází na vrcholu Cerro Paranal v kopuli umístěné první zprava na nedávno zveřejněných záběrech z ptačí resp. "dronní" perspektivy - elektronický bulletin CERN zároveň ukazuje na blízkou souvislost fyzikálních principů a překryv v postupech astronomického výzkumu vesmíru s metodami částicové fyziky studující mikrokosmos.

Zahalená černá díra

Umělecká představa superhmotné černé díry v centru Galaxie. Autor: Universe Today.
Umělecká představa superhmotné černé díry v centru Galaxie.
Autor: Universe Today.
Výzkum soustředící se na masivní černou díru uprostřed naší Galaxie (kterou na obloze vidíme jako Mléčnou dráhu) je dosti obtížný. Střed Mléčné dráhy se nachází v souhvězdí Střelce na jižní obloze (deklinace 29 stupňů pod rovníkem). Jedná se o jednu z nejrozmanitějších a z astronomického hlediska nejzajímavějších oblastí. Bohužel vzhledem k přítomnosti neobyčejně velkého množství mezihvězdné látky nelze objekty jádra Galaxie pozorovat ve viditelném světle, které je zcela pohlceno a rozptýleno do jiných směrů a frekvencí (extinkce viditelného světla dosahuje 30 magnitud). Pozorování jsou však možná v infračerveném spektrálním oboru, na radiových vlnách a ve vysokoenergetických rentgenových paprscích schopných proniknout zastiňujícím materiálem. Právě teleskopy na observatoři Paranal patří ke světové špičce, která i díky jedinečným pozorovacím podmínkám dokáže tento náročný pozorovací úkol splnit.

Spektrum černé díry v mravenčím rozlišení

Jedním z významných článků celé aparatury na observatoři Paranal je spektrogfar SINFONI. Důležitou charakteristikou přístroje SINFONI je jeho schopnost zaznamenat spektrum v každém pixelu pozorovaného obrazu v blízkém infračerveném pásmu (přibližně 1-2 mikrometry). Volit lze ze tří rozlišovacích schopností, nicméně pro daný program studia nejbližšího okolí černé díry je nutná maximální rozlišovací schopnost (0,025"), kterou umožňuje adaptivní optika. Ta je pro tento typ pozorování základním předpokladem a vzhledem k její citlivosti na atmosférické podmínky je nezbytné také zcela ideální počasí. Adaptivní optika je pro měření jádra Galaxie využívána v režimu s přirozenou kontrolní hvězdou, kdy se neprojevuje rušivý kónický efekt omezující alternativní metodu s umělou laserovou hvězdu. Během první noci byly pozorovací podmínky horší (vysoká oblačnost a silný vítr - při větru nad hranicí cca 15 m/s není možné dalekohledy provozovat), ale v druhé noci jsme mohli využít výborné podmínky se seeingem okolo 0,6" a především s vysokou koherencí, které jsou pro správnou funkci adaptivní optiky důležité. Během pozorování se teplota pohybovala kolem 14 stupňů Celsia s tříprocentní vlhkostí vzduchu, rychlost větru byla do 4 m/s.

Paralelně s pozorovacími programy probíhá na Paranalu intenzivní příprava na instalaci a testování nového interferometrického systému GRAVITY vyvinutého specificky pro výzkum superhmotné černé díry. Jeho uvedení do provozu s menšími pomocnými dalekohledy se očekává během letošního podzimu a začátkem příštího roku. Následovat bude postupné zapojení všech čtyř velkých teleskopů VLT do společné interferometrické soustavy. Většina součástí komplikovaného zařízení je již soustředěna na observatoři, stejně tak jako desítky inženýrů a astronomů podílejících se na tomto ambiciozním projektu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Observatoř Paranal - oficiální stránky

Převzato: Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Štítky: Superhmotná černá díra, Galaxie Mléčná dráha, Paranal observatory


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »