Venuše je stále výraznou večerní hvězdou, ale to se brzy změní s tím, jak zmizí v záři Slunce. Mezitím se s ní přišel rozloučit na večerní oblohu také Merkur. I jeho jasnost je poměrně vysoká a obě planety jsou za dobrých podmínek viditelné po 21. hodině pouhým okem. Na Venuši se ale vyplatí vzít dalekohled a vychutnat její velký a úzký srpek.
V případě, že bude ve čtvrtek 31. 10. za večerního soumraku jasno alespoň nad jihozápadním obzorem, zaměřte sem své zraky. Spatříte poměrně blízké setkání dvou nebeských těles – našeho Měsíce a planety Jupiter. S pomocí dalekohledu bude možné spatřit na jeho povrchu mimořádný úkaz, kdy dva z jeho měsíců, Io a Europa, budou přecházet přes jeho kotouč, navíc na něj budou vrhat své stíny a další měsíc Callisto se jej dotkne na severním okraji. Pouze Jupiterův největší měsíc Ganymedes bude zářit opodál.
Fotogalerie: Planety a MěsícNa večerní obloze přibližně od 25. února do 15. března uvidíme postupně všech pět nejjasnějších planet Sluneční soustavy. Hned za soumraku se asi na hodinu ukáže nízko nad západním obzorem nedostižný Merkur. Značně výše upoutá pozornost dvojice jasných planet Jupiter a Venuše. Nad východním obzorem se v opozici se Sluncem ocitá Mars a po desáté hodině večerní vychází i Saturn. Mezi všemi planetami navíc proplouvá do úplňku se zvětšující Měsíc... A to není vše. Planety s Měsícem budeme moci pozorovat i na přelomu března a dubna. Merkur i Jupiter se postupně ztratí na večerní soumračné obloze, na východě ovšem s Marsem začne zářit i Saturn. A Venuše 4. dubna projde Plejádami. Foťte tedy, co to jde! Aktualizováno: 5. července 2012, 0:14 SELČ.
Planety Jupiter a Venuše patří mezi nejjasnější na obloze vůbec a jejich vzájemné konjunkce jsou proto vždy sledované s obřím nadšením. Nebylo tomu jinak ani při letošní srpnové události, která byla navíc dosti unikátní - planety v době největšího nebeského přiblížení dělily pouhé 4'. K tomu ale došlo již pod obzorem. U nás jsme se extrémně nízko nad obzorem 27. srpna mohli kochat planetami 12' od sebe. Dosti tomu vadila světlá obloha soumraku, ale i tak to mnohé neodradilo. Dorazily i snímky pořízené na denním nebi. O tom, že šlo o vzácnou událost, svědčí i fakt, že ještě těsnější (tečné) setkání nastane až v roce 2065! Všem čtenářům tak děkujeme za jejich snímky!
Předpovědní modely slibují na sobotu zlepšení počasí a tak si snad budeme moci vychutnat konjunkci Venuše s Merkurem. Teoreticky by při dokonalé průzračnosti ovzduší až k obzoru a vyvýšené pozorovatelově poloze s dobrým výhledem k západu mohlo být přiblížení obou planet viditelné večer po západu Slunce i pouhým okem. Lepší bude vychutnat si úkaz na denní obloze v dalekohledu, krátce po poledni při kulminaci obou těles.
Venuše u Regula na začátku října 2012 - ikonka. Data: StellariumMožná to zažíváte právě v těchto dnech. Vstáváte, venku lehce svítá. Nad jihem poblikává jasná hvězda Sirius. Zima na krku. Rána jsou chladná, ale když se vyjasní, naskýtají se úchvatné pohledy na svítající oblohu. Vysoko na ní září Jupiter a nad východem ještě jasnější Venuše.
Uran je první planetou, která byla objevena až po vynálezu dalekohledu. I když jasnost této oběžnice v určitých obdobích, především kolem každoroční opozice, umožňuje za ideálních podmínek její spatření i neozbrojenýma očima. Coby planeta byla identifikována až na konci zimy roku 1781 sirem Williamem Herschelem. Dnes už není velkým problémem Uran najít na přesně daném místě dle přesně spočítaných efemerid. Ale i přesto je velice příjemné, pokud nám při jeho identifikaci pomůže nějaké jiné, bezproblémově vyhledatelné těleso. A právě na začátku července v časných ranních hodinách nás jeden takový případ čeká.
Mezinárodní tým astronomů oznámil objev vzácné molekuly – fosfanu – v oblacích planety Venuše. Na Zemi tento plyn vzniká ve větším množství pouze průmyslově nebo činností mikroorganismů žijících v prostředí bez kyslíku. Vědci po desetiletí spekulují o tom, že horní patra oblačnosti na planetě Venuši by mohla poskytovat domov mikroorganismům volně poletujícím vysoko nad rozpáleným povrchem – ovšem za cenu tolerance k vysoké kyselosti okolního prostředí. Detekce fosfanu by mohla ukazovat na přítomnost takového mimozemského atmosférického života.
V červencovém výročí kosmonautiky se vypravíme se sondou Juno k Jupiteru. Dále se pokusíme dostat s Explorerem 33 k Měsíci a navštívíme i orbitální stanici Saljut 5 a na závěr přistaneme se sondou Viking 1 na Marsu.
Srpen 2026 přinesl pohled na krásné výrazné zatmění Slunce a hned při dalším úplňku také na výrazné částečné zatmění Měsíce. Přestože Měsíc místy zakrývaly husté oblaky nasouvající se studené fronty, na většině míst se Měsíc zčásti ztmavený zemským stínem podařilo spatřit. Pohled na ukousnutý úplněk v podobě jakoby Měsíce v první čtvrti byl za svítání opravdu neobvyklou podívanou, jak dokazují i snímky našich čtenářů. Děkujeme za jejich vložení.
Rok 2019 je téměř za námi a jistě vám z něho utkvělo několik vzpomínek na opravdu mimořádné úkazy na obloze. Měsíc se dvakrát zbarvil do oranžova v zemském stínu, v prvním případě do něj dokonce viditelně narazil asteroid. Na slunovrat se na českém nebi rozzářila rekordně rozsáhlá noční svítící oblaka. Ti největší nadšenci uzřeli fantastické úplné zatmění Slunce nad chilskou pouští Atacama a v listopadu pak šťastlivci mimo zónu zrádné oblačnosti pozorovali vzácný přechod Merkuru před Sluncem. Rok následující neslibuje dechberoucí zatmění, nebo přechody planet. Máme čekat spíš útlum krásných jevů? Rozhodně ne: I v roce 2020 nás několikrát pod nebe nalákají pozoruhodné či dokonce mimořádně vzácné astronomické úkazy, z nichž jeden bude doslova úkazem staletí!
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2020 obdržel snímek „Venuše 2020“, jehož autorem je Jan Klečka Venuše. Ano, tak ji známe my. Ale známe ji? Pro někoho římská bohyně lásky a krásy. Pro někoho prehistorická figurka z oblasti Pavlovských vrchů na Moravě, oplývající ženskými přednostmi. Ostatně, nejstarší keramická soška na světě. Tedy zatím známá. Pro dalšího představuje předobraz ženského aktu, jak jej zobrazil například Tizián, nebo též řecká mramorová Venuše Mélská. Ale je to také akkadská Ištar, syrská Astarté, staroegyptská Isis a mnoho dalších. Známe ji i jako Jitřenku, případně Večernici. Tak se dostala i do našich pohádek a pověstí.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu. Ostatně, pokud bychom měli tu trpělivost a sledovali její pohyb mezi ostatními hvězdami na nebi, zjistili bychom, že se po nebi mezi nimi pohybuje.
Ve středu 12. srpna 2026 zasáhl většinu Evropy polostín vržený Měsícem. Nastalo částečné zatmění Slunce. Částí území Islandu a Španělska prošel dokonce úplný stín Měsíce a pozorovatelé se mohli na krátkou dobu ocitnout ve zvláštním pološeru doprovázeném úchvatnými pohledy. Úkaz byl u nás mimořádný jak svou výrazností, kdy zakryto bylo až 88 % slunečního kotouče, tak tím, že nastal těsně před západem Slunce. To nakonec zapadalo ještě výrazně zakryté. V článku najdete snímky zaslané do naší čtenářské fotogalerie. Děkujeme.
Letošní maximum každoročního srpnového meteorického roje Perseid nastane v odpoledních hodinách 12. srpna, tedy v pátek. Nejvíce meteorů v Česku spatříme v nocích ze čtvrtka na pátek (11./12. srpna) a z pátka na sobotu (12./13. srpna). V průběhu těchto nocí uvidíme na městy neosvětlené obloze zejména mezi půlnocí a 4. hodinou ranní průměrně 70 meteorů za hodinu. Kromě meteorické podívané obloha nabídne pohled na krásné seskupení dorůstajícího Měsíce se dvěma planetami Sluneční soustavy a jasnou hvězdou.
Venuše byla v minulosti obyvatelnou planetou. Aspoň podle nejnovějšího výzkumu americké kosmické agentury NASA. Podle ní byl na Venuši před 3,5 miliardami let mělký oceán a povrch planety byl jen mírně chladnější než povrch dnešní Země. Jak vědci zjistili, jak vypadala dávná Venuše?
Vědcům se díky vesmírnému dalekohledu Jamese Webba podařilo poprvé detailně zachytit, jak se záhadné záře na pólech obří planety mění v čase i prostoru. Zdejší polární záře jsou mnohem silnější než na Zemi. Způsobuje je nejen interakce magnetosféry Jupiteru se slunečním větrem, ale také s nabitými částicemi uvolněnými sopečnou činností z měsíce Io. Překvapivě se ukázalo, že jsou jinak jasné v infračerveném oboru, kde pozoroval JWST a v ultrafialovém, kde současně pozoroval HST.
Na obloze se objevila mimořádně jasná a dynamická polární záře, která si mnoho nezadala s těmi, které normálně mohou vídat pouze cestovatelé do severských zemí za polárním kruhem. Vaše fotografie přidáváme a děkujeme za zaslání přes formulář.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 7. 9. do 13. 9. 2026. Měsíc na ranní obloze ubývá k novu, který nastane v pátek 11. 9., a mezitím se ráno posouvá mezi Marsem a Jupiterem. Venuše je vidět lépe přes den, večer je jen extrémně nízko nad západem. Saturn je vidět prakticky celou noc a v druhé polovině noci k němu postupně nad východem přibývají Mars a Jupiter. Merkur zůstává v záři soumraku prakticky nepozorovatelný. Aktivita Slunce mírně roste, k Zemi se natáčí několik aktivních oblastí. Rusko vypraví k ISS zásobovací loď Progress MS-35, USA obstarají utajenou vojenskou misi USSF-153. Před 60 lety se poprvé vysílal seriál Star Trek.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
Nova AT 2026aabo v galaxii M31 dalekohledem Seestar30
