Související stránky k článku Gerhana Matahari Total aneb Fantastické Molucké zatmění
Výhled z ledovce pod horou Ušba.Autor: Ondřej MikulaštíkPokračuji s další várkou (ne)cestovních zážitků. O šťastném pátku 13. jsem původně chtěl jet do údajně velice krásného Ušguli, které je asi 40 km od Mestie. Zavolal jsem řidiči, s kterým jsem se včera domluvil, ale ukázalo se, že to nebude tak snadné. Bylo potřeba splašit další lidi do auta, protože 180 larů bych za to jaksi dát nemohl. Nakonec se nenašel v centru vůbec nikdo, takže nezbylo než se vrátit domů a jít místo toho s Dášou, Petrem a Seanem na ledovec pod Ušbou. Čekali jsme docela dlouho na jiného šoféra, protože majitelka baráku poslala toho mého pryč. Docela mě to popudilo, připadalo mi to jako typický přístup "pro prachy vše".
Rarotonžští korýši.Autor: Hana Druckmüllerová Den desátý, 12. července 2010 (pondělí)
Přílet na Rarotongu byl opět veselý. Jakoby všechno spojené s Mangaiou zůstalo někde v moři, ztracená kapitola, utržená stránka z listu. První, co piloti udělali, byl přelet nad Lagunou. Jednoznačně to byl vyhlídkový tah, protože letiště leží na opačné straně ostrova a piloti tam mohli doletět přímo. Díky tomu jsem si znovu Lagunu vychutnal ze vzduchu a taky si prohlédl hornatý zelený vnitřek ostrova.
U jezer Koruldi.Autor: Ondřej MikulaštíkPo nějaké době pokračuju se svým příběhem o dálkách. Minule jsem skončil v noci ze soboty na neděli v Batumi. Ráno jsem nechal bágl v hostelu a vyrazil do města. Zapomněl jsem jim sice vrátit klíč od pokoje, ale nakonec to vzali v pohodě. Chtěl jsem jít někam do kostela, když už je ta neděle, a nakonec jsem na jeden větší narazil. Zde funguje gruzínská autokefální (samostatná) církev. Kostel to byl krásný, akorát v něm bylo černomořské horko, hodně lidí a předlouhý proslov kněze v gruzínštině, z kterého jsem pochopitelně nic neměl. Jazyk to není ani turkický, semitský, natož indoevropský, takže je nepodobný čemukoliv, co jsem zatím slyšel. Co je horší, mají i svou vlastní abecedu sestávající z unikátních klikyháků. Zatím umím jen pár písmen, například B vypadá jako klasická kulatá bomba s doutnákem.
Krátce po totalitě.Autor: H. Druckmüllerová a P. Horálek Den devátý, 11. července 2010 (neděle)
...a přitom všechno zpočátku vypadalo tak skvěle. Jestli jsem o Rarotonze psal jako o ostrovu s mimořádně jasnou oblohou, pak by Mangaia mohla být dalším vytouženým rájem všech astronomů toužících po dokonale přírodně temné obloze. Ještě večer před zatměním jsem se procházel na skromně osvětleném školím parkovišti a všiml si svého slabého hvězdicového stínu. Tři zdroje světla, kvůli nimž moje tělo na trávu vrhalo stín, jsem poznal. Ale čtvrtý musel být mnohem slabší. Marně jsem jej hledal po obzoru a měl jsem ho za sebou i v absolutní tmě za auťáky. A pak mi hrklo v srdci. Znáte ten typický filmový záběr, kdy si hrdina něco uvědomí, vystrašeně zazírá do kamery a pak se otočí za sebe. To jsem byl já. Uvědomil jsem si, že jediným zdrojem světla, kterému jsem se neschoval, byla Venuše. Ano, planeta Venuše. Že zářila jak diamant vysoko nad horizontem, jsem věděl. Ale že se mi bude pod nohama trmácet poměrně výrazný stín díky její záři... tak to už je síla. Navíc Venuše klesala spolu s nepřehlédnutelným kuželovitým zodiakálním světlem, které bylo ještě jasnější jak na Rarotonze.
Připlutí do Batumi.Autor: Ondřej MikulaštíkPřinášíme pětidílný cestopis člena ČAS Ondřeje Mikulaštíka z jeho červencové cesty do Gruzie a Arménie, původně posílán jako mailové zprávy přímo z cesty. Milovníkům českého jazyka se omlouváme za jeho mírně nedbalý styl a milovníkům astronomie za to, že s astronomií příliš nesouvisí. Snad jej přijmete jako příjemné letní počtení na odlehčení.
Čistá duše Mangaie.Autor: Petr Horálek Den osmý, 10. července 2010 (sobota)
Ano, to v titulku je doslovný překlad. A navíc nesmírně trefný. Na ostrov TravelQuest přenášel letecky celou skupinu jejich zájezdu v průběhu celého dne. Nikdy v historii nemělo letiště na Mangaie takový provoz, obzvláště bylo-li třeba kolem 200 lidí dopravit patnácti místním letounem Embraer EMB110P1 „Bandeirante“. Už samotný let byl zážitek.
V kopuli jindřichohradecké hvězdárny.Autor: Ondřej TrnkaHvězdárna a planetárium Plzeň uskutečnila ve spolupráci s Hvězdárnou v Rokycanech ve dnech 4. až 7. 7. 2012 další odbornou tematicky zaměřenou exkurzi do oblasti jihomoravského kraje a Vídně v Rakousku. Kromě pracovníků obou jmenovaných institucí se exkurze zúčastnilo i několik členů astronomických kroužků při H+P Plzeň a členů Západočeské pobočky ČAS.
Kapradina na vrcholovém skalním masivu.Autor: Petr Horálek Den sedmý, 9. července 2010 (pátek)
Dopoledne a část odpoledne byly ve znamení dobalení potřebných věcí a doladění skriptů pro fotografování slunečního zatmění. Navečer jsme se rozhodli pro malou túru na místní kopeček Raemaru (dle mapy 340 metrů nad mořem, dle GPS asi 369 metrů). Jde o „stolový“ masív s nepříliš výraznou vegetací na vrcholu a slibující tak krásné výhledy do okolí. K jeho výstupu pro svou náročnost mapa doporučovala průvodce. Dost těžko jsme ale chápali proč, a to i poté, co jsme jej zdolali.
Ostrůvek Taakoka v Laguně Muri.Autor: Petr Horálek Den šestý, 8. července 2010 (čtvrtek)
Tento den prozměnu režíroval TravelQuest. Hned ráno nás posadili do autobusu s extrémně chladnou klimatizací a řidičem Georgem. Tenhle chlapík si zjistil, odkud kdo pochází, zavřel dveře, sedl za volant, nasadil mikrofon a začal perlit. Jeho úkolem totiž bylo nás vzít kolem ostrova. V samotném počátku to byla zábava, především pak Georgův jedinečný smích, co mě kolikrát rozesmál víc jak jeho hlášky o mrazivém počasí při extrémně chladných +17° C, globálním oteplování nebo počtu vězňů v místní věznici, která má bránu otevřenou, neboť vězni se sem kolikrát moc rádi vracejí za jídlem zdarma a relaxačními příležitostmi. Po půl hodině nás ale George stále vozil po severozápadní čtvrtině ostrova, kterou jsme si již prošli. Navíc šlo o typický americký styl naučné jízdy s přestávkami pro focení kdejaké brány od záchodu...
Trumpetová v oceánské modři Den pátý, 7. července 2010 (středa)
Už jste někdy snídali kokos? Já jsem zjistil, že je to moje choroba. Každé ráno se plním zásadně vynikajícími krajíci místního chleba s máslem a jahodovým džemem, k tomu 5-6 kusy kokosových řezů a mlékem nebo pomerančovým džusem navrch. Do toho dennodenně vyhrává z beden v hotelové restauraci u pláže tak nádherná hudba, že mi ani nevadí, že jde často o překopávky starých známých hitů například od Beegees nebo Franka Sinatry.
Rozcestník po světě na břehu laguny.Autor: Petr HorálekDen čtvrtý, 6. července 2010 (úterý)
Na tento den TravelQuest připravil jednu z obecně nejoblíbenějších akcí pro turisty, tzv. Lagoon Cruise. To vás posadí do autobusu a odvezou na patrně nejkrásnější část ostrova na jihovýchodě, kde leží ve vzdálenosti pár set metrů od břehu čtyři ostrůvky (Motutapu, Oneroa, Koromiri a poněkud dál na jih Taakoka). Mezi ostrůvky a břehem pak září překrásná laguna Muri, která vybízí ke šnorchlování, plachtění, sufrování a dalším sportovně-relaxačním činnostem. Tam na vás čeká vyhlídková loď kapitána Tamy, na jejíž palubu je dobré si zdarma půjčit šnorchlovací vybavení a vzápětí se nechat unášet uměním průvodcova vyprávění.
Koráloý ráj u Black Rock asi 2 km na sever od Edgewater Resort.Autor: Petr HorálekDen třetí, 5. července 2010 (pondělí)
Když jsme zjistili, jak ošidný kurs USD k ND mají na hotelu, rozhodli jsme se projít do hlavního města a rozměnit peníze v tamní bance. Ono taky proč ne. Počasí bylo skvělé a takový ostrov ve vás rychle vyvolá otázky, co na něm vlastně je. Nejlepší bylo vyrazit po silnici, která vede po celém ostrově kousek od pobřeží. V polovině ostrova je pak ještě vnitřní okruh, z něhož se můžete vydat na vnitroostrovní túry.
Duha nad aucklandským letištěm.Autor: Petr Horálek Den první a druhý, 3. – 4. července 2010 (sobota a neděle)
V těchto dnech se odehrál velmi podivuhodný let. Letěli jsme z Prahy do Soulu (Korea), ze Soulu do Aucklandu (Nový Zéland) a pak z Auckladnu na Avaruu (hlavní město Cookových ostrovů na Rarotonze). První dva lety byly noční a nesmírně dlouhé (kolem 11 hodin) a živě si vybavuji ten druhý. Především moment, kdy už jsem věřil, že konečně usnu (v letadle se mi moc dobře nespí). Když jsem začal zavírat oči a slyšet podvědomě pištivý zvuk snu, ozvala se strašná rána, po které následovala asi půlminutová turbulence, při níž letušky popadaly na zem, malé špatně připoutané dítko poskočilo asi půl metru do vzduchu a ze zavazadlových prostor nad hlavami se ozýval hrůzný rachotivý zvuk. Jen co to ustalo a srdce mi přestalo bušit, zvedl jsem okenní zástěnu a podíval jsem se ven. Křídlo zrovna míjelo Měsícem nasvícenou hradbu mohutné načechrané oblačnosti a pod námi se blýskalo. Když jsem pak vzápětí zkoumal z interaktivního monitoru, kde zrovna jsme, nebyl jsem moc v klidu – turbulence nás chytla jen asi 100 km za Mariánským příkopem. Hanka si to celé vesele prospala...
Dechberoucí západ Slunce nad oceánem.Autor: Petr HorálekV neděli 11. července 2010 se odehrálo v úzkém pásu v jižním Pacifiku poslední úplné zatmění Slunce před dva a půl roku dlouhou pauzou. VII. expedice SAROS se za ním vydala na exotický Cookův ostrov vulkanického původu Mangaia ležícím na počátku totality. Dvě hodiny před totalitou ovšem dorazila okluzní fronta a celé očekávané divadlo bez milosti zakryla. Neúspěch? Rozhodně ne! Při pobytu na Cookových ostrovech bylo možné spatřit tolik pozoruhodností, že se v součtu přinejmenším kráse zatmění vyrovnaly.
