Čistá duše Mangaie. Autor: Petr HorálekDen osmý, 10. července 2010 (sobota)
Ano, to v titulku je doslovný překlad. A navíc nesmírně trefný. Na ostrov TravelQuest přenášel letecky celou skupinu jejich zájezdu v průběhu celého dne. Nikdy v historii nemělo letiště na Mangaie takový provoz, obzvláště bylo-li třeba kolem 200 lidí dopravit patnácti místním letounem Embraer EMB110P1 „Bandeirante“. Už samotný let byl zážitek.
Rozloučení s lagunou Muri...na dva dny. Autor: Petr HorálekV časných ranních hodinách nás autobusy odvezly na letiště, abychom mohli v 8:00 odstartovat s RARO Air na Mangaiu. Striktní hmotnosti a rozměry se kontrolovaly jen u hlavních zavazadel. Taky nám doporučili vzít si špunty do uší, protože hučící vrtule umí své. Sedačky se rozkládaly jen ve dvou řadách u oken a v zadní části lichá sedačka držela uprostřed. Veselý co-polit nám sdělil, že nás radostně vítá a let bude trvat 40 minut. Pak už bez dalších odkladů začaly vrumčet vrtule a stroj se dal do pohybu. Rozjel se rychle ke konci dráhy, což nás trochu vyděsilo, protože ještě zdaleka neměl patřičný tah. Naštěstí se jen otáčel. Pak už to ale myslel vážně. Jakmile se zvedl, vzal Rarotongu půlkruhovým obloukem, aby si část posádky vychutnala výhled. Přímo skvostnou podívanou pak byla Laguna se svými 4 ostrůvky a Hanka se mi do toho hluku snažila vysvětlit, že támhle je ten „náš“ včerejší kopeček. Pár minut na to ale letoun změnil směr a dalších 35 minut pod námi byl jen holý oceán.
Pilot s novinami a zastíněným oknem za letu. Autor: Petr HorálekMarně jsem se snažil vyhlížet velryby, o nichž mi Ron Royer barvitě vyprávěl, že právě teď migrují kolem Nového Zélandu a Cookových ostrovů. Že je poznám ve chvíli, když vytryskne gejzír od jejich hlavy. Ale neuspěl jsem. Hana mezitím objevila noviny, které pilot hodil na zem. Nemilá zpráva na konci stránky se bohužel stala další den osudnou. K Mangaie se blíží okluzní fronta s deštěm, ve 12 hodin místního času je již 200 km od ostrova na západ. Co mě dostalo, byl pilot. Jen, co zvedl stroj a nastavil kurs, jednoduše přidělal k oknu látkovou zástěnu proti Slunci, přečetl si ty noviny a dal si dvacet. Pohoda.
Mangaia na obzoru. Autor: Petr HorálekPo půl hodině se na obzoru zjevil temný stín. Čím jsme byli blíž, tím bylo jednoznačnější, že oválný útvar je ostrov porostlý bohatou vegetací. Ležel tam jak obrovský nehybný zelený talíř, co zprostředka zdobila načechraná zelenina. Pár minut na to jsme s lehkým letadlem dosedli na prašnou dráhu. Kia Orana, Mangaia!
Staré kamenné základy. Autor: Petr HorálekK velkému údivu všech organizátorů jsme nechali náš těžký batoh odvézt na smluvené ubytování (ubytovna v největší ze tří místních škol) a vydali se po silnici vedené po obvodu ostrova pěšky. Mangaia zdaleka není jako Rarotonga. Je to divoký ostrov se zarytou historií viditelnou na každém kroku. Upravená je pouze hlavní prašná silnice, jinak se všude staví nebo tu trčí u břehů ruiny. Na každém kroku potkáte uvázanou kozu či prase. Jakmile jsme pak došli podle mapky k ubytování, už jsme byli známí jako ti, co všude chodí pěšky. Někteří to vzali dost rozporuplně (Co kdyby se jim něco stalo? Vždyť je to 10 km? – pro většinu Američanů nepochopitelné), jiní velmi pozitivně (z pořadatelů hlavně sportovně založená Deborah Carterová, u které Hanka nechápala, jak si může nechat říkat Deborah – většina žen tohoto jména takový tvar nenávidí, upřednostňují Debbie [Debí] a podobně).
Ženy dojaty návštěvou turistů. Autor: Petr HorálekJak se dalo předpokládat, pro místní pětisetlidnaté obyvatelstvo byla návštěva dalších asi 400 turistů národním svátkem. Škola, kde jsme spali, připravila velkou hostinu i divadlo s dětskou verzí exotických tanců. Autobusem nás zavezli do jedné vesničky, kde ve velké hale stálo asi 100 plastových židlí (pro první část TravelQuestové skupiny). Na druhé straně místnosti seděly na pódiu tři staré ženy oděné v těch nejbarvitějších krojích. Mezi námi a pódiem pak stál dlouhý stůl s bohatým výběrem jídel. Myslel jsem, že se odehraje nějaké divadlo ve stylu Čekání na Godota. Mýlil jsem se. Ženy byly nejspíše nejstaršími obyvatelkami této vesnice a měly tak výsadu reprezentovat Mangaiu u slavnostní hostiny jako svědkyně této mimořádné události. Pamatuji si, že jedna z nich krátce po příchodu první vlny turistů začala brečet. Silné momenty prožívali i ostatní obyvatelé včetně malých dětí, co okukovaly vše, co se dalo. Od malých kompaktů a videokamer až po zatměňové brýle. Takové například Ron Royer věnoval jedné nemluvné dívence s roztrhaným tričkem. Hanka si mimochodem o dva dny později všimla, že nějaký traktorista je má pořád na očích místo slunečních brýlí. Před samotnou hostinou byla vyřčena modlitba. A hostina ve stylu švédských stolů nabízela veškeré ovoce, zeleninu, rybí a kuřecí maso, naštípnutý kokosový ořech se svým neodolatelným mlékem, džusy... Prostě vše, čím chtěli a dokázali místní projevit vděk za tak velkorysou návštěvu. Dost těžko říct, zda byla větší atrakce pro nás být na Mangaie, nebo pro místní obyvatele nás tu mít.
Ron Royer se zvídavými dětmi a videokamerou. Autor: Petr HorálekVe škole měly děti vyhlášený týdenní svátek „eclipse holiday“ (zatměňové prázdniny), byť pobyt turistů sčítal hlavně tři dny se zatměňovou nedělí uprostřed. „Eclipse holiday“ pak podle místního rozvrhu školního roku měly stejný význam jako „Queen Birthday Holiday“ (tedy volný den na narozeniny britské královny Alžběty). Sopečný ostrov se skromnou duší a štěstím plakající chudí, ale soběstační lidé. To jsou nejsilnější dojmy, co ve mně Mangaia zanechala.
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov.
Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.6. až 23.8.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4