Rarotonžští korýši. Autor: Hana DruckmüllerováDen desátý, 12. července 2010 (pondělí)
Přílet na Rarotongu byl opět veselý. Jakoby všechno spojené s Mangaiou zůstalo někde v moři, ztracená kapitola, utržená stránka z listu. První, co piloti udělali, byl přelet nad Lagunou. Jednoznačně to byl vyhlídkový tah, protože letiště leží na opačné straně ostrova a piloti tam mohli doletět přímo. Díky tomu jsem si znovu Lagunu vychutnal ze vzduchu a taky si prohlédl hornatý zelený vnitřek ostrova.
Jak jsme byli novináři přenárodněni. Zdroj: Cook Island NEWS.Vtipné překvapení mě čekalo až na Resortu, kde mě chytila Hanka se slovy: „Víš, že jsme v novinách? Caren mi dala peníze, máme jim koupit čtvery výtisky...“ A dál už si nazouvala boty, že nedaleko je obchoďák, kde noviny mají. Tak jsme se tam radostně vypravili. Za pultem stála místní žena, kterou okamžitě zaujalo, že kupujeme šest výtisků (ještě dva pro každého z nás) a hned se s námi dala do řeči. Odkud že jsme, že ji těší naše fotka v novinách, že to je druhé zatmění na Cookových ostrovech po asi 40 letech. Že to zatmění viděla, když jí bylo šest, a to na ohnuté palmě, na které se běžně děti bavily tím, že se po ní klouzaly. Nakonec jsme jí řekli, že Cookovy ostrovy mají na zatmění velké štěstí – v prosinci uvidí zatmění Měsíce. Diskuze to byla tak vášnivá, že další kupci za námi jen jemně naznačovali, že už by rádi zaplatili... To vtipné překvapení bylo vzápětí, když jsem noviny otevřel. Pod velkou fotkou se mnou, Hanou, Ronem a naší montáží, jak smutně koukáme do beznadějně zatažené oblohy, ležel titulek „Američan Ron Royer a Hana Druckmüllerová s Petrem Horálkem ze Švýcarska otáčí jejich pohled k obloze“. Takže od té doby už nikdy víc nejsem Čech. Přeci co je psáno, je dáno...
Hendikepovaný krábek. Autor: Hana DruckmüllerováMalá procházka po pláži v odpoledních hodinách odhalila kouzlo místního živočišného světa. Drobní uličníci běžně uniknou lidskému zraku, takoví už korýši jsou. Ale když jdete pomalu, tiše a opatrně, nezastaví se na místě a neschovají se bezpečně do ulity. Pak se občas divíte, jak rychle tihle krabi s domečkem utíkají. Tím kolorit nekončí. Moře vyplavuje pestrobarevné mušle a lastury, korály i ulity bez krabů. Nebo naopak kraby bez ulit...
Měsíc s popelavým svitem a Merkur (vpravo dole) po západu Slunce. Autor: Hana DruckmüllerováK večeru jsem pak netrpělivě vyhlížel Měsíc, který by měl být starý asi 36 hodin. Ne proto, že bych jej nikdy neviděl, ale proto, že ze sklonu zodiakálního světla se dal očekávat mimořádný zjev – Měsíc by tu měl zapadat kolmo k obzoru a ležet tak na obloze svým osvětleným srpkem jako brouk na zádech. Západní obzor ještě sužovala poslední hustá oblaka, ale bylo víc než jasné, že to spatříme. A skutečně. Asi půl hodiny po západu Slunce (který mimochodem stál za to), se mezi mraky asi 20° nad obzorem konečně ukázal. Prodíral se černým závojem a kousek od něho jsme vzápětí našli Merkur. Zkoušel jsem hledat i kometu C/2009 R1 McNaught, ale jednoznačně zůstala u svého původního chování a nijak výrazně po průchodu přísluním nezjasněla. Každopádně turecký Měsíc, jak jej někteří přezdívají podle tvaru na turecké vlajce, byl další mimořádný obraz, jaký mi tato pacifická obloha umožnila spatřit. Po setmění se pak ve šňůře v zodiakálním světle „utápěly“ Měsíc nepříliš jasně zářící popelavým svitem, Merkur, Venuše, Mars a Saturn. Měsíc pak pro silnou oblačnou extinkci u obzoru zmizel z dohledu dřív, než se stihl ponořit za oceán.
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd.
Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre.
Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala.
Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ????
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.4. až 1.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4